Bielsko-Biała 2022 dle TT-ČSD

S natěšením a velkou nedočkavostí jsme se 1. července vydali do Bielsko-Białe na již tradiční mezinárodní setkání v nádherné velké hale. S ohledem na naše státní svátky jsme použili netradiční schéma sobota (vlastně pátek) až středa. Bohužel odjezd vyšel na první prázdninový den a navíc pátek. Kupa lidí se vydala na své dovolené a tak jsme se cestou potýkali s několika překážkami. Jednak to byly zácpy – už vím proč mě nová navigace posílala tvrdošijně přes Lanškroun. Ve Frýdku-Místku to pak dovršila průtrž, která způsobila menší povodeň. Už jsem se bál, že budu učit Oktávku plavat.

Dopadlo to ale dobře a šťastně jsme se dostali na kopec k hale. A v tu další patálie – zvoní telefon a Mikulda mi sděluje, že bohužel nedorazí, protože ho potřebují v práci. Okamžitě si říkám, kdopak obslouží Michalovce, nebo Karlštejn?

Po příjezdu na místo jsem zjistil, že už je hodně velká část layoutu postavena. Rychle jsme postavili naše moduly, ale převážnou část Zababovckého ČSD layoutu jsme dostavěli až v sobotu. Kolem mezinárodního layoutu TT a TTe byly plánovány ještě menší layouty a exhibice. S těmi jsme úplně při plánování layoutu nepočítali. Kolegové z TTe naštěstí bleskově zachránili situaci přeplánováním své části layoutu. Pavel Boháč, který nám přijel pomoci s oživením layoutu, se rozhodl realizovat provoz jen na jednu centrálu. Ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. Oživení šlo velice rychle a i provoz byl bez fatálních problémů.

V neděli jsme tedy mohli přivítat veřejnost za plného provozu. Přístup diváků je hlavní podmínkou dostupnosti takto velké haly. A kdo nakonec obsluhoval Karlštejn? S nemalými obavami jsem se ho po troše přemlouvání ujal já s Radkem. Abychom všechny stanice personálně zvládli dostali jsme přídavkem ještě odbočku Jezero. Ta měla naštěstí využit jen jeden odbočující směr. I tak jsme se první den ve frekventovanějších fázích grafikonu pořádně zapotili. Na vině byly ale naše, asi teda hlavně moje, chyby. Další dny už to snad bylo lepší, poslední den jsem již Karlštejn a Jezero zvládl sám. A to jsme ještě několik modelových hodin provoz mezi Jezerem a Liticemi n. Orl. řídili telefonicky. Provoz již ale přeci jen trochu slábl.

Zde vidíte naše pracoviště. Sice je to dost mimo modelovanou epochu, ale jen díky tomu jsme dokázali celý provoz zvládnout. Pomohlo tomu i to, že vlivem provozu v ostatních částech layoutu, nedostatku strojvedoucích a dalších faktorů, běžel modelový čas někde mezi 1:3 a 1:4. Polská setkání jsou již taková volnější. Letos jsem měl možnost výrazně pomáhat se stavbou a zapojením dvojkolejky. Množství vybavení, které je potřeba nejen pro samotnou dvojkolejku, o které se stará Michal Šedina je opravdu obrovské. Na každé setkání navíc přibývá něco nového, vylepšeného. Vše navíc do sebe pěkně zapadá a velice spolehlivě funguje. Nezbývá než říci: „Klobouk dolů“.

Hodnocení provozu nechám na povolanějších. Z mého pohledu se opakovaly již notoricky známé bolístky. Ačkoliv JVZ nebylo příliš, tak se často vozy sjížděly na dlouhatánských manipulácích. V osobní dopravě jsem pak zaznamenal nesprávné zařazení poštovních vozů do souprav rychlíků a vůbec pomíchané rychlíkové soupravy. Hnací vozidla ale naopak fungovala velice dobře a nebyla moc velká úmrtnost (alespoň v naší části layoutu). V pravidelném provozu byla i doma dělaná nebo malosériová vozidla. Jízdní vlastnosti některých z nich nejsou v porovnání s továrními modely bohužel moc konkurenceschopné. I kvalita spřáhel byla myslím celkem dobrá. I tak se ale našla vozidla, která měla jistě spřáhla zcela mimo tolerance, což způsobovalo opakované problémy.

Trochu komplikovaný byl konec setkání. S ohledem na využití haly bylo potřeba umožnit v ní přípravy na další akci ještě během našeho provozu. Postupně bylo několik variant jak na to. Nakonec jsme se v nich maličko ztratili a tak byl konec provozu trochu méně organizovaný. Naše představa, že organizovaně a vklidu zvládneme „sklidit“ DCC vybavení, než se účastníci pustí do mechanické demontáže, se bohužel nenaplnila. Naštěstí snad nic zásadního nedošlo úhony.

Celkově bylo za mě setkání vydařené. Nedostatek personálu omezil maximální rychlost modelového času. Původního cíle zrychlit na 1:5 se nepodařilo ani zdaleka dosáhnout. Já jsem si klid užíval, ale věřím, že pro další ho bylo až moc. Každopádně doufejme, že se do Bielska zase v příštích letech podíváme.