seTTkání Kunčice pod Ondřejníkem 2026

Setkání v Kunčicích pod Ondřejníkem, na pozvání Petra Šebely, mělo letos svou premiéru. Nové místo, nová hala, trochu jiný realizační tým. Člověk pak s jistými obavami čeká, jaké setkání bude. Krásné místo, pohodové zázemí v hale a skvělá parta daly dohromady výborný výsledek.

Federativní setkání

Setkání nebylo striktně pod taktovkou Zababova, byť hlavním koordinátorem byl náš člen Petr. Od začátku bylo otevřeno mnoha dalším skupinám modulové železnice. A tenhle mix účastníků nakonec skvěle fungoval. Přijeli již „staří známí“ z Polska, od Modulů Brno i noví účastníci z Karviné a Prostějova.

Přineslo to velice dobrou atmosféru a nezaznamenal jsem žádný problém. Doufám, že všem, stejně jako mně, dalo především nová přátelství.

Layout a GVD

Z přihlášených účastníků vyšel nakonec téměř jednočlenný plánovací tým, navíc tentokrát mimo Zababov. Ale musím říct, že Tomáš Cádrik to zvládl na jedničku. Výsledkem byl nádherný layout, který parádně využil prostor a splnil jak provozní zadání, tak požadavek na zpřístupnění veřejnosti.

Nejsem železniční odborník, tak snad mi při laickém posouzení GVD nic neuniklo. V naplánovaném grafikonu jsem nenašel žádný problém. Stále se něco dělo. Zastoupeny byly všechny typy vlaků, až na rychlíky, na které byl náš layout přece jen trošku malý. I přesto, že nás nebylo úplně mnoho, vše vycházelo.

Za mě super práce.

Stavba a oživení layoutu, veřejnost

Petr si dal ambiciózní plán. Na setkání budou stačit 4 dny (čtvrtek–neděle) a v pátek v 9:00 budeme jezdit a přivítáme první návštěvníky. „… a malý ten, kdo zná jen malý cíl“ (Svatopluk Čech). Mechanickou stavbu máme v Zababově celkem zažitou a i ostatní si vedli dobře. Vše běželo jak po drátkách. Trochu slabší to tradičně bývá u složitějších činností – zapojení a oživení DCC a dalších věcí. I to jsme zvládli velice dobře. Tady už nás Petr musel trochu popohánět, jak se dalo čekat. A tak jsme měli k půlnoci nachystáno. Téměř. Bohužel se objevil jeden elektrický problém v Barticích. To je věc, která se může stát, nic nového, žádná katastrofa. Věřím, že se kolegové z Brna nad tím pořádně zapotili, ale zvládli to (asi do druhé hodiny noční). A tak ráno v 9:00 skutečně vyjel první vlak.

Na začátku běžel čas tradičně 1:3. To je už standard první session. V dalších jsme se klidně mohli na vyšší rychlost rozjet častěji. Případná zpoždění k naší hře patří stejně jako ke skutečné železnici. Celkově jsme nenarazili na žádný fatální problém.

Pro HV a soupravy jsme měli připraveny oběhové karty. To je pomůcka, která sice u reálné železnice asi nemá přesnou obdobu, ale mně maximálně vyhovovala. Strojvedoucího nijak neobtěžovala a v neobsazené skryté stanici ho nutila přemýšlet, s čím má vlastně odjet. Výpravčímu v dole Terezie zase hodně pomáhala soupravy nepoplést. Za mě určitě dobrá věc.

Veřejnost. To je velké téma pro naše setkání. Tady to byla základní podmínka a od začátku jsme s tím počítali při plánování layoutu. Zároveň jsme si řekli, že pojedeme normální modulovkový provoz podle GVD s modelovým časem. Jedinou výjimkou byla prezentace v dole Terezie. Tam jsme chtěli návštěvníky trochu víc vtáhnout do hry. Zájemci si mohli vyzkoušet posun v dole spojený s nakládkou uhlí a „pendl“ motorákem do sousední stanice a zpět.

No, ve špičce to udělalo trochu chaosu a bylo to náročné. Ale zvládli jsme to, Pn jsme vypravovali včas a snad i v pořádku. Jen jsme toho měli za dopoledne opravdu dost. Doufám, že to návštěvníkům poskytlo zážitek, na který budou dlouho vzpomínat.

Panoramata

O ubytování i stravu jsme měli postaráno v resortu Horizont (Beskydský H-Resort). Bylo to pár minut autem a asi 1 km pěšky (z tělocvičny dost do kopce). Nejprve jsem si myslel, že to mohlo být zvoleno lépe, ale že asi moc možností nebylo. Na místě jsem pak poznal, jak dobrá volba to byla. Chatky dobré, byť dřevo trochu vrzalo. Úplně parádní byly výhledy z terasy restaurace, počasí nám přálo. Nepatří to sem, ale nedá mi to – Homolka a tobolka: „Panoramata!“ (koukněte na Youtube).