Zákupy 2017

Na úvod musím podotknout, že článek píšu s velmi rozporuplnými pocity, nicméně alespoň základní informaci o naší pravidelné akci bych, jako vždy, ráda podala.

Hala i ubytovna letos praskala ve švech. O akci byl velký zájem. Dokonce takový, že část účastníků musela nocovat v hale se svými miláčky – moduly a vozidly 🙂 . Layout byl letos sestaven z cca 260 metrů modulů. Stavby a provozu se po dobu celého setkání aktivně zúčastnilo 82 lidí – členů Zababova, jejich rodinných příslušníků, jejich hostů – modelářů z jiných klubů, zahraničních modelářů (31 + 18 + 15 + 18). K nim průběžně přibývaly jednodenní i vícedenní návštěvy – členové Zababova, jejich rodinní příslušníci, zahraniční modeláři, modeláři z jiných klubů a nejezdící hosté (9 + 3 + 6 + 33 + 24).

Moduly podle složitého layoutu Michala Š. stály brzy na nohou. Stavba šla rychle od ruky. I když se před večeří čekalo na některé účastníky, bylo postaveno už dvě hodiny před půlnocí. Následovala instalace kabeláže, telefonie z rukou Pavla a Petra a DCC z rukou Michala a Pavla byla ve čtvrtek před obědem hotova za vydatné pomoci mládeže a zbylo jen roznést potřebné informace (slovníky CZ DE EN HU, nákresné jízdní řády, staniční jízdní řády) a hnací vozidla i vozy. A že roznášet bylo co: turnusových 45 HV, celkem 80, skládalo se 51 souprav a deset záložních. Proto celá roznáška i s nahráváním adres trvala cca dvě a půl hodiny (Mílo a Jardo – klobouk dolů!). Před šestnáctou hodinou ve čtvrtek jsme se sešli k slavnostnímu zahájení, dopravnímu školení, rozdělování služeb a krátce po čtvrté hodině odpolední byl spuštěn provoz. K dispozici bylo 223 sešitových jízdních řádů, které byly pravidelně odebírány. Díky vysokému počtu SJŘ byly směny pestré a pauza mezi směnami se dynamicky měnila podle počtu disponibilních strojvedoucích. Co jsem zaznamenala v okolí stanic Karlštejn a Michalovce, tak nejvyšší čekací čas nepřekročil 2 hodiny zababovského času. Čas běžel kvůli přepřahání v Rumburku ve většině 1:3, občas 1:4. Tvůrci grafikonu Míra, Martin a Petr se podle slov Davida vyřádili (= překlad z nepublikovatelného 😉 ).

V layoutu byly poprvé začleněny Litice – provozně plně funkční, v krásné světlé překližce. Po krátké odmlce nás opět navštívil Dano s Tomašovem. Svého slovenského kolegu doplnil ještě Boco s Bocovem. Obě stanice byly zařazeny do sítě lokálek, Tomašov jako uzlová. Lokální větev dále doplnily Martinice, Petrovice a Kouřim. Maďarští kolegové přijeli se stanicí Dorkafalva a z Polska byly do layoutu zařazeny stanice Tc2, Boreczek a Giemolewo. Bez modulů se přijeli podívat také němečtí modeláři. Ti v sobotu tradičně obsadili stanici Rumburk. Z českých stanic, ještě nejmenovaných, byla dále do layoutu zařazena zastávka Mohelno olomouckých kolegů a stanice Na konci světa, Česká Skalice, cukrovar Dolní Cetno, Bělá, Újezd, Světlá, Žamberk, Týnov, odb. Jezero, Karlštejn a Michalovce.

Skutečné Litice z vrchu Chlum
3D model
1:120 Litice ze Zákupské tribuny

Po celou dobu setkání byl provoz plynulý. Za celé setkání jsme odjeli 3 ¾ provozních dnů (24 hodinových). Loni sekce rozhodla o vyčlenění prostředků pro vlastní DCC. Celé zařízení i s vychytávkami bylo v Zákupech dáno do provozu.  Michal Š. s Pavlem B. odvedli obrovský kus práce, zakoupené zařízení kompletně uvedli do provozu včetně vychytávek jinde neviděných, za což jim patří velký dík.

Pro provoz, včetně vlaků podle potřeby, byl dostatek personálu. Pouze kolem 22. hodiny, z důvodu uspávání dětí, byl výdej sešiťáků PP zastaven a nádražní tlampač musel vyvolávat volné strojvedoucí. Ostatně, byly to hlavně děti s jejich rodiči, které si expresů na dvojkolejce užívaly. Strojvedoucí byli většinou dochvilní, výpravčí měli plné ruce práce a občas také museli zavřít oko při nějakém přestupku. Bohužel to nebyly pouze děti, které neuměly číst v jízdních řádech, přehlížely návěstidla a neuměly zacházet s Fredem. Asi nejpestřejší směnu, zvanou za trest, měli výpravčí na odbočce Jezero – telefonika na čtyři směry. Z jedné strany maďarští kolegové, z druhé strany rumburští Němci (nebo český Rumburk 🙂 ), ze třetí strany Karlštejn, ze čtvrté strany fotící Bělá 🙂 a z páté strany ideálně, ale bez telefonu, nezničitelný Mikulda 🙂 . Ale myslím, že zejména Saša si maďarštinu velmi užíval.

V provozu byly tradičně ucelené přepravy černého uhlí a bauxitu, Litice letos dodaly ucelené přepravy štěrku. Ze stanic poblíž cukrovaru CDC se přepravovala řepa, ze které se v cukrovaru vyráběl cukr. Vlaky s jednotlivými vozovými zásilkami přes celý layout byly pestré, jmenujme alespoň některé. Výrazně se činilo JZD v Karlštejně, které zavedlo přidruženou výrobu dřevotřísky, a tak do Karlštejna jezdilo dříví z celého layoutu a z Polska akrylová disperze. V Zetkách se pak přepravovaly dřevotřískové desky do ostatních stanic, kde zásobovaly stavební podniky potřebným stavebním materiálem. Činili se i jinde. Např. modeláři z České Skalice svými vozy zásobovali celý layout přepravami tak usilovně, že Pn vlak JVZ Tc2 – Česká Skalice – Michalovce a zpět musel být pravidelně posílen. Ani Žamberk, Martinice, Bělá, ale i ostatní, nezůstávali moc pozadu. Vlaky JVZ jezdily velmi vytížené – 15 až 20 vozů. Okružní manipulační vlaky Michalovce – Karlštejn – Týnov (přepracování) – Litice – Žamberk – Světlá – Újezd – Bělá – Karlštejn – Michalovce jezdily třikrát denně a byly od počátku výrazně přetížené (30 vozů žádná míra). Proto byly po prvním provozním dnu zavedeny následy každého manipulačního vlaku s tím, že násled projíždí stanice Karlštejn, Týnov a Rumburk a stává se z něj prakticky „předsled“ 🙂 . Poté tedy manipulační vlaky jezdily 6krát denně a vše bylo v pořádku. Samozřejmě byly v provozu také osobní, motorové i rychlíkové soupravy, včetně již zmíněných expresů.

Detailní záběr z Bělé pod Bezdězem
Detailní záběr z Bělé pod Bezdězem

Večerní volný čas byl věnován schůzi sekce, diskuzím a volným jízdám. V pátek večer proběhla zajímavá zkouška jízdních odporů vozů. Modeláři z České Skalice s německými kolegy zkoušeli, kam vozy jedoucí z kopce dojedou. Ty nejlepší dojely přes Českou Skalici až za polskou hranici (viz. video).

Poděkování na závěr patří všem, kteří se jakkoliv podíleli na přípravě setkání, stavbě, provozu i bourání. Záměrně nebudu jmenovat, protože se bojím, že bych nechtěně na někoho zapomněla.

Již druhé setkání po sobě bylo obsazeno dostatkem účastníků pro zajištění stavby, provozu i bourání, přestože právě pro počet přihlášených účastníků byl upraven i grafikon a vůbec nebyl optimalizován na počet trvale přihlášených účastníků.

Třinácté setkání v Zákupech 2017 je zdárně za námi. Navštívila nás také televize, její zpracování našeho koníčka je možno shlédnout zde: vláčko mánie.

Na viděnou na únorovém setkání 2018!

Fotogalerie a videogalerie zde:

Rozsáhlá fotogalerie Zorky Šimralové.

Fotografie Víti Kocmana.

Fotografie Ládi Kováře.

Fotografie Jardy Dlohošky z České Skalice – díl 1 a díl 2.

Video dokumentující sjízdnost Litického kopce a jízdní vlastnosti vozidel na youtube.

Reportáž Dana Martanoviče na Railnet.sk.

Fotografie Petra Novotného.

Video zobrazující provoz od Aleše Boubelíka na youtube.

Reportáž (polsky) a galerie polských kolegů.

Video-reportáž Mimoňské televize MiTEL.

 

A původní propozice na konec.