Zákupy 2022

Ahoj přáTTelé.

Po dvou letech jsme se znovu sešli v Zákupech. A bylo to zase fajn, v mnohém pohádkové. 🙂

Před setkáním:

Příprava setkání probíhala v „nejistých“ podmínkách slábnoucí covidové paniky, a když už se zdálo všechno z pohledu zajištění sálu a ubytování bez problému, vypukla válka na Ukrajině. Jednu chvíli byla školní ubytování i v hledáčku krajského úřadu pro možnost zajištění ubytování ukrajinským běžencům. Chvíli byla nejasná i účast našich zahraničních přátel.

Kouzelník Zababa však nám zůstal nakloněn a vnější překážky se s jeho nemalou podporou podařilo překonat. A tak se nás ve skupině TT sešlo 33 modelářů ze sekce TT – ČSD a dalších cca 60 hostů, většinou z kooperujících klubů. Setkání i v této těžké době bylo mezinárodní aktivní účastníci provozu byly ze 4 států a moduly ze tří.

Příprava setkání tedy byla náročná, ale ve finále jela podle našich zvyklostí jak v organizaci před setkáním, tak etapovým návrhem layoutu, tak tvorbou GVD v týmu. Jezdit jsme začali ve čtvrtek odpoledne.

Layout:

Provozní výška byla opět ve dvou rovinách.

Dvoukolejná větev délky tratě 47 m (Týnov – Michalovce s nacestným Karlštejnem a odbočkou Jezero) tvoří stěžejní provozní zázemí. Z té vychází hlavní jednokolejná trať délky 120 m, která procházela až do Polska. Na druhé větvi byla připojena jednokolejná větev délky 20 m s nacestným Ronovem. Z jeho úzkokolejného kolejiště odjížděly vlaky do layoutu TTe, který byl provozně velmi pestrý a rozvětvený.

Na hlavní trati byl mezi stanicemi Litice nad Orlicí a Ždárcem u Skutče (obě dle reálných vzorů) situován litický kopec, který dělil layout na dvě části s rozdílnou výškovou úrovní 1300 a 1000 mm. Ze Žďárce vycházely dvě lokální tratě.

Z uvedeného popisu je vidět, že layout byl provozně velmi pestrý a tomu i odpovídala zábava během setkání a radost z provozu, kde si svoje našel každý. Délka trati (včetně „úzké“) byla přibližně 270 m.

V layoutu se objevily nové moduly. Z dopraven Žďárec u Skutče, práce našeho nového člena Martina Fanty a jeho týmu (Fantíkova modulovka TT – trať 238 – rozvoj stavby možno sledovat zde: https://www.facebook.com/modulovka238) a zastávka Mutěnice, zatím ve stavu rozestavěném, ale plně funkčním. Zastávka Mutěnice je v oblouku s poloměrem R 3500 a koleje jsou převýšené tak, jako ve skutečnosti. Jde o další krůček v modelové věrnosti naší hry. Dále bylo premiérových několik traťových modulů (od Marka Hlavničky) pojatých velmi detailně, se stavbami a detaily v duchu II. epochy. Po dlouhé odmlce byla v layoutu zařazena i Kokava.

Co se týče krajinářských úprav, byly zde moduly, které již roky tvoří vysoký standard. Na modulech, které nejsou ještě finalizované, byl znát pokrok různého stupně. Bylo tedy určitě se na co dívat.

GVD a provoz:

GVD tvořil tým dva měsíce. Základ byl hotov do jednoho měsíce a pak jsme ho již jen dolaďovali. Bylo fajn, že aktivní účastníci měli dostatek času na zpracování podrobných provozních pomůcek – plánu práce stanice. Daly se tak elegantně zvládnout situace, které jindy znamenají provozní komplikace.

Tisk pomůcek zajistil jako vždy Pavel Mihula v dokonalé kvalitě, děkujeme mu.

Postřehy k provozu jsou v následujících kapitolách.

Pohled jednokolejný, z druhé strany hranic s PKP, provozní výšky 1000 a přes „optiku“ pohodového modeláře:

Promiňte mi polštinu, ale je to pro mě jednodušší.

Polski odcinek w tym roku nie był długi – raptem przystanek Boreczek Lokalny i stacja techniczna Nielisz – w związku z tym GVD nie obciążał nas bardzo intensywnie. Pozwalało to na szybkie korygowanie ewentualnych spóźnień pociągów i prowadzenie ruchu zgodnie z rozkładem jazdy. Przed spotkaniem uzgodniliśmy z Petrem, że zapowiadanie pociągów będzie się odbywać w języku polskim, co rzeczywiście realizowaliśmy z drobnymi wyjątkami – zawiadowca w Bele miał czasem problem ze zrozumieniem zapowiedzi, więc kiedy obsługiwałem Nielisz, przechodziłem na język czeski /krótsza zapowiedź niż w języku polskim/.

W tym roku miałem okazję poprowadzić wiele pociągów, bo miałem zastępstwo na stacji. W ogólnym zadowoleniu z zabawy i możliwości spotkania się z dawno niewidzianymi kolegami mam jedną uwagę. Zdarzało się – na szczęście rzadko – że część wagonów otwartych i platform jeździła próżna, mimo że powinna być załadowana i odwrotnie – załadowana, mimo że powinna jechać próżna. Zauważyłem też, że nie wszyscy właściciele tych wagonów posiadają ładunki, choć zgłaszają je do przewozu właśnie tych ładunków. Stąd dobrze byłoby zaznaczyć tabelce zgłoszeniowej, że wagony do JVZ powinny być wyposażone w zgłoszone ładunki.

Za polštinu jsme rádi i postřehy z vně klubu. Zejména připomínka o chybějících nákladech v ložených vozech odkazuje na kořeny Zababova a bude prospěšné pro modelovost, když se k této praxi vrátíme.

Pohled zpoza dvojkolejky, provozní výšky 1300 a přes „optiku“ GVD:

Musím říci, že jsem byl letos hodně nespokojen, občas mi připadalo, že se mě kolegové pokoušejí v Týnově zabít. 🙁

Nicméně, měli jsme i chyby při návrhu GVD, hlavně u souprav podle potřeby, kde bylo zájmem použít co nejvíce vozidel, když už je máme k dispozici. A tak jsme měli 4 soupravy pp expresů (Silesia, SŽD_GMol, Odra a Západní express). Pouze Západní express měl svou extra lokomotivu T499.0006, pro ostatní byla vyčleněna jedna elektrická lokomotiva. Ta sice přijela vždy s něčím, ale rozhodně to nebylo s tím, s čím měla přijet…

Druhým problémem z tvorby GVD bylo, že se tyto soupravy pp sjížděly ve skrytých stanicích ve vlnách, čímž v určitých hodinách způsobovaly jejich přeplnění. Dále nám při tvorbě GVD mělo dojít, že v Zákupech nikdy nebyl problém s počtem strojvedoucích a hrát si na vlaky pp bylo zbytečné. Vyrobilo to pouze zbytečné problémy, když byl zastaven výdej SJŘ (žluté PP) a došlo opět k ucpání skrytých stanic. Je to poučení pro tvorbu GVD do dalších let.

Dalším problémem byla každodenní ztráta jedné rychlíkové lokomotivy v depu Kokava. GVD byl namalován dobře, ale nefungovalo nám to. 2 x na Lv 78505 dorazila lokomotiva T499.0001 pro Ex 125, 1 x dokonce Hektor. Ten byl vrácen zpět do depa. Ani jednou nepřijela správná lokomotiva, tedy T 478.3 nebo T 478.4 na R 533 do Bělé. GVD byl namalován správně, chybu jsem tam při přípravě neobjevil.

Jako zcela zásadní problém ale vidím nekázeň strojvedoucích. Přestože jsme při úvodním seznámení poučili všechny o tom, kdy mají nastupovat do „práce“ (tedy čelní stránka SJŘ), jen naprosto výjimečně se to někomu podařilo. Zcela běžný, spíše až většinový byl příchod strojvedoucího minutu až dvě po skutečném odjezdu vlaku. To vedlo v Týnově k výraznému zvýšení mého napnelismu (prostě mi po čase prdla žilka), protože v souvislosti s přepřahy EL / T se bylo potřeba starat o lokomotivy právě o těch 15 minut dříve, než vlaky měly odjet. Za občasnou blbou náladu k některým účastníkům se omlouvám, ale někdy jsem to prostě „neuchladil“. To vše bylo v situaci, kdy nebyl žádný časový tlak na výdej SJŘ a zcela běžně je strojvedoucí dostávali 2 – 4 hodiny před odjezdem. Nebo že by k tomu ta dlouhá prodleva mezi převzetím SJŘ a nástupem do služby nahrávala?

K „RGZM“: opět jsme se poučili, bohužel často negativně. Vlaky musíme nabízet opravdu v době, kdy mají fyzicky jet (tím nemyslím, že musí stát jak „tydíti“ ve stanici, ale tak, aby neblokovaly třeba protijízdu vlaku podle GVD). To byla bohužel častá závada na odbočce Jezero, kde vlaky čekaly dlouhé minuty na odjezd do Kokavy a blokovaly vlaky další v pořadí kvůli třeba zpožděnému vlaku z jednokolejky, který pak třicet minut nejel.

Pro přípravu dalšího setkání je potřeba říci, že dvojkolejka bez „RGZM“ není schopná fungovat. S ohledem na rozsah provozu a využití odbočky Jezero je vysoká chybovost přenosu čísla vlaku telefonním spojením. Tedy i první jednokolejné stanice za odbočkou Jezero musí mít „RGZM“. Navrhuji, aby do přihlášky stanic byla přidána schopnost obsluhy pod „RGZM“ a podle toho jsme následně tvořili layout.

Pohled jednokolejný, od hranic s PKP, provozní výšky 1000 a přes „optiku“ pestrého provozu:

RGZM – za mne výborný nástroj, pro bezchybné zvládnutí je třeba praxe a možná by neškodil návod na použití. A pro operativní domluvu se nám paralelní telefonie osvědčila. Se zakomponováním schopnosti obsluhy stanice pod RGZM nevidím problém, jsem pro, byť nyní jsme se na jednokolejce obešli bez něj. Službu postrkovou odvedli poctivě a elegantně.

Zapojování a oživování DCC jsme plně využili k přípravě nákladní dopravy – 50 vozů na kusovky + 24 „kotlů“ na Pn.

Jednokolejná část – od Červeného Kostelce dál, tam jsem zaznamenal spokojenost obsluhy a pohodu u všech zúčastněných. Sice ve Žďárci byla nervozita, ale ta vládla spíš z nezkušenosti a z prvního setkání pod provozem Zababova. Ve finále kluci z Fantíkovy modulovky TT provoz zvládli perfektně a byli spokojeni.

Stejně další nový člen Jakub Dvořák. Díky spolupráci s ním Bělá provoz zvládla bez jakýchkoliv komplikací. Bonbonkem bylo křižování dvou PN vlaků s objetím a výměnou lokomotiv na dvou kolejích. A kurzové rychlíkové vozy a pošťáky byly vyloženy a připojeny ke správným vlakům.

No a protože na zástup přišel další profík z řad ČD Viktor Čaněk, mohl jsem práci ve stanici na chvíli předat a za setkání projet asi 5 párů vlaků, což k poznání layoutu bohatě stačilo.

Pohled jednokolejný, zpod kopce litického, optikou zkušených noviců 🙂

RGZM – za nás ve stanici Žďárec jsme také za tento výborný nástroj. Již v předchozích setkáních na platformě jiných klubů jsme se s ním seznámili a nám vyhovoval. V příštích setkáních nemáme problém se zakomponováním RGZM s paralelní telefonií a obsluha bude určitě nadšená. Co se týče nervozity, určitě nějaká byla, ale po třetím setkání, již určitě jen minimální. Uznal jsem, že i když kluci zvládají obsluhu stanice již na jedničku, budeme se snažit být v sestavě minimálně ve čtyřech. Přeci jen jeden nám chyběl na střídání a hlavně obsluhu na vlečky do pivovaru a postrků.

Jinak každým setkáním jsou zkušenosti bohatší a dopravu si více užíváme. Sám osobně jsem se do problematiky nákladní dopravy rozdělování manipulačních vozů atd. již pomalu dostal a začala mě bavit. Takže určitě za obsluhu mohu říci velkou spokojenost a budeme se těšit na další setkání. Za mě jsem rád, že jsem se dostal do Vaší bezva společnosti. 🙂

Co se týče ubytování a stravování za nás paráda… 🙂

Pohled jednokolejný, provozní výšky 1300, optikou „časů dávno minulých“:

Podruhé byla součástí layoutu v Zákupech i stanice Hora Sv. Šebestiána. Dýchá z ní atmosféra 1. republiky a to nejen proto, že věrně zobrazuje svoji předlohu, která provozní vrchol zaživala právě v době mezi světovými válkami. Stejná atmosféra nostalgie a radosti na Vás dýchne při čtení reportáže na tomto odkaze: https://ustti.cz/clanky/2022/03/13/zakupy-2022/ . Není v zásadě co dodat, snad jen z fotografií je vidět, že stanice byla skvěle zapojena do provozu III. a IV. Epochy. Přes povzdech majitele, že jezdilo málo páry, tak Delfín se zde v oblouku vyjímá taky geniálně: https://eu.zonerama.com/ustti/Photo/8231501/314817217

Spokojenost byla i v Hronově a v Újezdu. O tom svědčí i přihláška Zdeňka Zvolského. 😀

V této části byl dostatek HV, přiměřená zátěž nákladních vlaků (Mn, Pn)

Profesionalizace provozu a úroveň modelování:

No a ke zkvalitnění provozu – s tím budeme pracovat asi stále několika způsoby. Samozřejmě je potřeba se ozvat, taky jsem několik strojvedoucích naháněl, když jim zůstaly viset vlaky v Bělé. Ale zároveň je třeba vybírat kvalitní a zapálené členy a do činnosti je zapojovat. A noví členové za poslední období mají potenciál se na provozu aktivně podílet a již se tak děje.

A postřehy účastníků potvrzují atraktivitu smysluplného a modelově realizovaného provozu, zejména nákladního (nákladové listy, vozové karty, modely nákladů).

S Kubou jsme měli na téma Zababov rozhovor v autě, tak říkal, že „z vnějšku“ stále působíme nepřístupně. Vysvětlil jsem mu, že nám jde opravdu o aktivní a zodpovědný přístup, protože provoz je důležitou složkou modelářské činnosti a příprava je náročná. Takže máme zájem o kvalitní, zapálené a slušné lidi. 😀 Předností je osobní zapálení pro věc a spontánní respektování domluvených pravidel setkání a stanov klubu.

Resumé a pohled vpřed:

Stavba layoutu v Zákupech, digitál, hnací vozidla, soupravy, nákladní doprava je tak nějak podle našich zvyklostí, bez připomínek.

Celkově: účast, pobyt, strava, noclehy bez připomínek a s pochvalou.

Provoz podle GVD po většinu času. Volné jízdy v pátek a sobotu večer po 22. hodině.

Poznámka nakonec. S ohledem na povolené spaní v hale padl návrh povinného nočního klidu 0:00 – 7:45. Určitě to koresponduje s našim pojetím modelářského setkání. Společné setkání a relaxace spojená s pokecem je součástí setkání. Ale provozní setkání, kdy spoustu energie věnujeme na přípravu, je dobré si užít maximálně provozem. Posezení u piva se dá realizovat i jinak 🙂 A přiměřený spánek dodá dostatek sil na další den!

Zapsali: Petr Šimral, Petr Novotný, Grzeszek Molenda, Martin Fanta a v externím odkaze Ladislav Kovář.

Redigoval: Michal Hornych.