Reportáž ze setkání 18 – 22. 4. 2017
Loni jsme se v Königsmösu dohodli o účasti na jarním setkání v Zelle – Mehlis. Saša zde již na návštěvě byl a účast doporučoval. Slovo dalo slovo, přihlásili jsme se tři (já, Michal a Saša) a přihlásili jsme Michalovce, Karlštejn, Jezero a maximálně třicet traťových modulů (kapacita dodávky).
Do příprav setkání jsme prakticky nezasahovali. Pouze jsme s Mathiasem Röselerem dohodli, že si nechceme hrát na státní hranice.
Vzniklý layout byl velice nápaditý.
Hlavní trať dvojkolejná 1: Michalovce – Karlštejn – Knotitz (uzel) – odb. Oberkaselwitz – Finkenheerd – odb. Jezero – Waldengenberg. V úseku odb. Oberkaselwitz – Finkenheerd vede navíc průmyslová kolej, přes kterou jsou napojeny vlečky).
Hlavní trať dvojkolejná 2: Michalovce – Karlštejn – Knotitz – Pöhlau Gbf (na odbočce) / Pöhlau zastávka – Vieselbach – Hängersdorf.
Hlavní trať jednokolejná: skryté nádraží Guddenberg – žst. Barby – žst. Hartmansdorf (a jeho vlečka) – NĚMECKÝ KOPEC (cca 40 cm převýšení – 4 schody) – odb. Jezero – žst. Dahmstadt – skrytá nádraží se splítkou Eisfelder Schmiede.
Úzkokolejka 1: skryté nádraží Eisfelder Schmiede – splítka – odbočení splítky – dopravna Unterneubrunn
Lokálka 1: Knotitz – odb. Oberkaselwitz – zastávka Semolice –vlečka Ersatzteillager – žst. Rokytnice. Tato trať byla tratí ČSD. Byl na ní zajišťován provoz vozidly ČSD z Michalovců (stanice ČSD/DR) peážním úsekem Michalovce – Karlštejn (DR) – Knotitz – odb. Oberkaselwitz.
Lokálka 2: Knotitz – Zella Mehlis West – Rennsteig (úvraťová stanice) – vlečka GetreidespeicherSchultz (známe z Rokytnice 2014, byla za Drnovem jako Drnov město) – zastávka Birkenweide – dopravna Klein Starkow.
Lokálka 3: Rennsteig – zastávka Kluckow – zastávka Gruenow – nz. Allzunah – dopravna Frauenwald.
Více řekne pohled na zpracovaný a realizovaný layout.
Celé setkání bylo v náhradních prostorech pronajaté skladové haly s kancelářemi, která byla od roku 2015 prázdná. Příští rok již bude jejich sportovní hala zrekonstruovaná a tento úžasný prostor zůstane opět ladem.
Týden před setkáním onemocněl v Sašově týmu jeden ze zaměstnanců a tak jsme nakonec v úterý 18.4. vyjeli dva. Já a Michal. Ráno jsme naplnili dodávku Michalovci, Karlštejnem, Jezerem, jedenácti bednami s moduly a další potřebnou havětí, dokázali jsme zavřít i zadní dveře a v 10:30 jsme za sněhové vánice v Praze vyrazili. Ani cestou to nebylo lepší, ale v 15:30 po 430 km jsme byli bez problémů na místě.
Po příjezdu jsme byli okamžitě vyloženi a protože již byla postavena část trati z Guddenbergu až těsně k Jezeru a Jezero bylo bodem, který pouštěl layout na ostatní tratě, okamžitě jsme stavěli Jezero. Po jeho postavení jsme měli odpočinek a klidnou přípravu na zbylou stavbu layoutu. Jakmile došla stavba do Knotitz (cca 21:00), přišla řada na nás a do 22:00 jsme s větví do Michalovců byli s Michalem hotovi.
Zde musím zvýraznit obrovskou snahu německých kolegů nám pomoci a byli velice zklamáni, že jsme je odmítali, že raději budeme stavět sami. Ono totiž bez zaučení není jednoduché se u dvojkolejky postavit ke stavbě (obzvláště, když je tu ještě navíc jazykový problém) a vzhledem k možným škodám jsme raději s Michalem stavěli sami.
Mezitím již jel samozřejmě naplno DCC a Telefonie tým.
Ve 23:00 jsme měli kompletně hotovo, přinesené osobní soupravy, lokomotivy a většinu nákladní dopravy.
S Michalem jsme šli spát v úžasném hotelu „Pod moduly“ okolo půlnoci. Já to trochu podcenil, spacákovou výbavu mám přeci jen na Kömo (srpen) a tak jsem klepal kosu až do rána. Zapůjčená ruční pumpa pro mou dvojitou matraci úžasně fungovala jako posilovadlo a proti Sašově akumulátorové pumpě matraci nafoukla tak dokonale, že celé čtyři noci nebylo třeba jí dofouknout. 🙂
Asi si jí taky koupím a budu každý den nafukovat matraci v rámci snahy zhubnout. 😀
Ve středu se od rána řešily problémy DCC v Knotitz.
Provoz byl spuštěn v 11:00 po úvodním briefingu, pak se ještě třikrát zastavil kvůli problémům s DCC jinde než u nás.
Předem bylo domluveno, že tým Zababov zajistí osobní vozy pro provoz Warnow/ Progress expresu (souprava Fa + DFa + Ba + ABa + WR (Tillig Strupp) + Aa + Ba + Bai (1959) + Bai (1972) + Bac (zelený) + Bac (modrý) + WLAB (modrý). Davidův model byl přijat velice kladně, do soupravy úžasně pasoval. Třetí provozní den přivedl Mathias Röseler kolegu, který měl k dispozici kompletní soupravu zkušebního expresu Progress 1984 tak, jak jezdil z Berlína do Prahy a zpět. Poté jsme nechali na Ex 76/77 Progress jeho soupravu a zajišťovali pouze 1278 / 1279 Warnow. (Ten jsem dokonce jako fíra učedník vezl, moc jsem si toho vážil 🙂
Dále jsme stavěli dvě soupravy Os: BDa + Bap + Bap a Da (1961) + Bai (1972) + Bai (1972). Hnací vozidla dodal Jan Krause a Thomas Hankwitz (T.466.0 na Mn, T 478.1 a T 478.3 na Pn a Os, T 466.2 na posun v Michalovcích).
Nákladní vozy, lokomotivy ani Fredy jsme do provozu nedávali.
Nákladní doprava byla od začátku přiměřeně silná, pouze větev Michalovce – Waldengenberg byla přetížená. První tři provozní dny jsme po naplnění počtu dvaceti vozů vypravili zvláštní Pn Michalovce – Waldengerberg, lokomotiva na tento vlak byla v Michalovcích vždy k dispozici vzhledem k velmi volným obratům některých lokomotiv. Když nám pak přijelo Pn s pětatřiceti vozy (dvojnápravové, čtyřnápravové), tak jsme taky zvýšili počet a maximum nakonec bylo 37.
Ostatní JVZ vlaky jezdily rozumně vytížené, ale jednou jsme taky do Pöhlau Gbf. poslali mimořádný vlak.
Za celé setkání jsme ujeli 4 dny a 19 hodin dne pátého. Provoz byl na naše poměry u nás trochu slabší, ale vše fungovalo. Sice to od Knotitz zpravidla jezdilo se zpožděním, ale ne až tak velkým, aby to zpožďovalo další vlaky. Velmi často se v Michalovcích přepřahalo. Ragulin od rychlíku na náklad, Ragulin od nákladu na rychlík a podobně. Téměř nebyla manipulace s kurzovými vozy. Jediná skupina kurzových vozů byla souprava 2xBa, 1 x ABa, 1 x Aa MÁV, která se přidala dopoledne na soupravu Vindobona a odpoledne se opět odpojila. Dále se spojovaly soupravy českých Os ráno, aby zpět přijely po jedné a večer zase z Rokytnice přijely dvě spojené. A vše to bez problémů fungovalo až na drobný problémek. Soupravy byly třívozové a první dva dny na prvním vlaku přijely 4 vozy a na druhém pouze dva. Ale pak si to sedlo. Zde je potřeba říci, že němečtí kolegové nepoužívají karty osobních vozů, ale používají karty soupravy osobních vozů. Nejde tedy zjistit, jak je vlastně souprava složená, pokud se to tam nedopíše. Karty hnacích vozidel měly zpravidla několikadenní oběh a bylo to naprosto bezproblémové. Nestalo se, že by přijelo vozidlo s neotočenou kartou oběhu a současně se nestávalo až na výjimky potvrzující pravidlo, že by přijelo vozidlo nepatřící do oběhu. Dále bych se rád zmínil o německých velkých vozidlových kartách. Je na nich velká podrobná fotografie vozu nebo lokomotivy a není problém řádně vozidlo podle fotografie identifikovat a tak se prakticky nestávalo, že bychom pracovali s vozem jiným, než byla karta. Z tohoto důvodu si myslím, že bychom měli naše malé karty opustit. Špatně se ve větším počtu drží, mají nezřetelné fotografie, čísla a nápisy na vozech často nepřečteme a v kombinaci s velkými kartami se s nimi velmi obtížně pracuje.
Na konci setkání nás kolegové docela převezli. My jsme předpokládali konec ve 12:00 dne 22.4., tedy 16:00 modelového času, ale konec byl stanoven organizací příjezdu oběda. Byl nakonec v 18:40 modelového času, tedy ve 12:45 času skutečného. A my už měly sbalené soupravy, které neměly podle našeho předpokladu vyjet. Po skončení provozu následovalo skupinové foto, oběd, nekonečný konečný briefing a konečné bourání.
Nekonečný konečný briefing jsem ani já nevydržel a šel jsem Michalovi pomáhat v bourání. Podle pokynů jsme vyrobili prostor pro DCC tým likvidací Michalovců a pak jsme jako první zbourali Jezero, aby se ve stěžejním prostoru u schodiště dalo hýbat.
Následně jsme zbourali trať Michalovce – Karlštejn – Knotitz (mimo), vše přemontovali do beden, pak s pomocí kolegů z Německa naložili a v 16:30 odjeli s dodávkou. A v 21:00 jsme byli v Praze a vše uložili do garáže v Uhři.
Na závěr považuji za rozumné zmínit, že v podmínkách setkání bylo, že každý musí mít vlastní příbor a talíř. Pro hříšníky (byla jich naprostá většina) byly připravené i umělé talíře a příbory, ale my byli s Michalem (díky jeho pečlivému čtení propozic) připraveni. A když jsem si vzal mělký talíř na guláš, tak jsem si vzal umělý na porcelánový (nepálil do ruky). A při odjezdu z Z – M jsme s Michalem dostali svačinu na cestu (asi tak stravu na dva dny), ale to je zvykem i při odjezdu z Kömo.
Ostatně tým organizátorů byl hodně podobný a velmi dobrý. Považujeme celkovou organizaci setkání za velmi dobrou a pokud jsme o něčem nevěděli, spíše to přičítáme naší neznalosti němčiny.
Hlavní provozní organizátoři – 3 x Mathias – Langenhan, Preußner, Röseler (jeden velký – hlavní organizátor, druhý menší – nákladní doprava, třetí nejmenší – osobní doprava) o nás velmi pečovali a užívali jsem si profesionalitu jejich týmu.
V Karlštejně sloužil vybraný „zoufalec“ více jak 4 provozní dny a na sobotu byl nahrazen Jochenem a jeho dcerou, aby si mohl alespoň na chvíli zajezdit.
A Jezero? Tam byli Němci a vůbec jsme o něm nevěděli. 🙂 Tak to asi bylo dobré.
A co příští Zella – Mehlis? Za mě a Michala jednoznačně ANO. Typické německé spartánské setkání. Dobrá organizace, velký zájem o nás, perfektní lidi (až na návštěvy, ale to známe). Příští rok je zas. 🙂 A už ve své zrekonstruované hale.
K tomu Jens z Knotitz nás zve na setkání v Arbergu. Bude v květnu 2018. Jak znám Jense, určitě mohu doporučit.
A ještě bych si rýpnul do Rgzm. Čím více přemýšlím nad organizací našich „vlakodromů“ 🙂 , tím více mi z toho leze heslo „rgzm“. Má i velmi kvalitní vlastnosti: mohu si vyrobit jakékoliv koleje, třeba dvojnásobek, mohu si je obsadit dělenými soupravami a přitom to vůbec neomezuje telefonii. Dále se tam velmi dobře zavádějí mimořádné vlaky. Zadám „Přidat vlak“ a do jeho čísla napíši například „MIC – WEB Sonder Dgs“, tedy z Michalovců do Waldengenbergu zvláštní vlak s JVZ a všichni ví, kam to jede a na konci ví, co to veze. Klidně mohu jet na telefoniku a ten, který chce jet na Rgzm si udělá virtuální stanici. 🙂
A to je asi vše, co bychom s Michalem dokázali o Zelle – Mehlis říci.
Ahoj Petr
Další odkazy
Fotografie Dirka Wandtke.