Začínáme.
Zákupy nás vítají. Hala je připravena a my s velkým elánem též.
Stavba šla rychle od ruky. Malé zádrhely byly rychle řešeny náhradními moduly. Moduly se vešly a vše vyšlo podle Michalových představ layoutu.
Jiní se pro změnu starali o přípravu vozidel a nezbytných náležitostí pro provoz.
Hotovo! Můžeme začít naše 13. setkání.
Dopravní školení a důležitá upozornění všichni pozorně poslouchají.
Provoz byl hustý a pestrý. Jízdní řády byly průběžně rozebírány. Čekací doby na nástup do zaměstnání nebyly větší než 2 hodiny. Na provozu se zúčastnili všichni přítomní. Strojvedoucí vozili vlaky nákladní s různorodými přepravami i vlaky osobní.
Provozu se s větším či menším úspěchem zúčastnily také děti. Ty malé pod dozorem svých rodičů nedělaly chyby. Většina samostatně jezdících dětí bez dozoru se dopouštěla spousty chyb, je potřeba, aby s nimi ještě rodiče probrali potřebné znalosti pro provoz a prošli s nimi vždy layout. Ale na jejich obranu – dopravních přestupků se dopouštěli i mnozí dospělí. Mladí modeláři z České Skalice jsou v provozu již plně způsobilí. Spousta mládežníků je schopna též plnit funkci výpravčího.
Provoz na D3 zvládly pod odborným dozorem také děti. První den byl drobným zádrhelem pro mládež telefon. Mačkaly, mačkaly a ono nic 🙂 . Kousek točily, a ono nic 🙂 .
Následují jednotlivé stanice.
Rumburk – zde se vystřídalo asi nejvíc výpravčích. David ztrácel při velemnožství přepřahání trpělivost a také si tu prošoupal boty 🙂 . Nejdřív si David zavolal na pomoc Martina K.. Poté Rumburk řídil Saša s Martinem H., David se synkem či dcerou, němečtí kolegové. To bylo asi nejusměvavější – jednoho výpravčího nahradili rázem 4 výpravčí. V Rumburku vládl čilý dopravní ruch, proto tam občas nefungoval telefon 🙂 . A protože Rumburkem projížděla spousta vlaků, scházelo se tam také mnoho zahraničních strojvedoucích – zkrátka takové malé mezinárodní setkání. Občas sem byli povoláni výpravčí z přilehlých stanic, aby jim bylo vyčiněno, jak pracují 🙂 .
Litice byly letos poprvé zařazeny do provozu. Vzhledem doplnily většinu dvojkolejky 🙂 . Stanice byla plně funkční a provoz zde byl také celkem hustý.
Karlštejn se zároveň s výdejem sešiťáků zvládnout nedal. Proto sem byli povoláni zkušení z jiného měřítka (Aleši, děkuji) a dále zde byli mnozí na zkušenou, kterým taktéž děkuji, neboť jim práce šla vždy od ruky a poradili si s lecjakou, i zdánlivě neřešitelnou, dopravní situací. Dvojkolejkou frčely vlaky sem tam 🙂 . Ostatně většina fotek z provozu pochází ze stanice Karlštejn.
Odbočka Jezero byla, jak se říká, za trest. Čtyři směry, dva cizojazyčné, k tomu z páté strany bez telefonu Týnov. Místo k procvičování číslovek v cizích jazycích jako vyšité 🙂 . K tomu pár provozu neznalých strojvedoucích a špatně poslaný vlak. Je obdivuhodné, že to místní přežili ve zdraví 🙂
Týnov zásoboval provoz spoustou souprav. Michal i Pavel měli plné ruce práce.
Bělá – zlí jazykové strojvedoucích tvrdili, že je zacpaná, že se zde pořád fotí a šibuje. Je pravda, že vlaky odtud měly zpoždění, ale více k tomu dodat nemohu.
V Újezdu vládla pohoda. Zde byli již od začátku česko – němečtí výpravčí (Petr a Romeo).
Stanice Česká Skalice a Na konci světa byla plně pod vládou modelářů Oldy Karlíčka.
Světlá a cukrovar byly zcela mimo mé zorné pole a našeptávači o provozu nic nesdělili 🙂
Žamberku vyrůstá skvělý nástupce. Brzy se dospělí asi nedostanou k řízení stanice 🙂
V zahraničních stanicích se všichni snažili o bezproblémovou komunikaci. To vedlo k úspěšnému dodržování jízdních řádů.
Naše setkání navštívila místní televize z Mimoně.
A je neděle – konec tradičního pětidenního setkání, nejméně oblíbená část setkání. Všichni účastníci se loučí a těší se na další, v pořadí čtrnácté, setkání v Zákupech 2018.