Já, ač mám spánek bezesný, mně včera sen se zdál…
Ne, ne, nic se mi nezdálo, všechno byla skvělá realita. A už vůbec mě nenavštívil král, ale spousta vlakových souprav s milými strojvedoucími malými, či dospělými. Řekli: „jedeme na čas, tak stav a my jedeme dál…”. Snažila jsem se většině vyhovět, byť občas směrem na Světlou byl provoz celkem hustý a soupravy čekaly za sebou už od hradla Marie směrem z Týnova do Karlštejna. A vzhledem k tomu, že na Karlštejně byla kupodivu ženská, která stíhá více věcí najednou, byl Karlštejn nejen stanicí, ale i výdejním místem sešiťáků.
foto1
By Haidarzai – Own work, CC BY-SA 4.0,
Hala letošního jarního setkání v Zákupech byla naplněna k prasknutí. Layout byl dlouhý cca 300 m. Jako vždy, setkání začalo ve středu odpoledne. My jsme přijeli plánovaně mezi posledními, abychom se ostatním nepletli do cesty. Dvojkolejka byla u vchodu a po celé délce tělocvičny, takže bylo žádoucí stavět ji až mezi posledními. I tak jsme ale poslední nebyli. Layout stál před půlnocí a na řadu přišla kabeláž, které se úspěšně chopila naše mládež. Každý z nás měl svoji práci. Někteří kontrolovali modely, jiní připravovali hnací vozidla, Fredy, svůj úkol měla i parta pro přípravu nákladní dopravy, osobní dopravy, roznášení vozů a vozidel do výchozích stanic, příprava sešiťáků, čistění kolejí a samo sebou již zmiňovaná kabeláž – telefonie, DCC, … Vzhledem k rozsáhlému provozu, a protože se ještě ne všichni účastní počátečních příprav, začali jsme jezdit až ve čtvrtek kolem páté odpoledne. V přípravách máme ještě velké rezervy – spousta věcí by se dala předpřipravit doma a výpravčí by se také mohli lépe doma seznámit s požadavky provozu.
foto15
Na setkání se připravujeme již několik měsíců předem. Ale mnozí máme ještě rezervy. O to rychleji pak musíme pracovat na místě, aby se zbytečně neprodlužovalo čekání na začátek provozu.
(Náhledy obrázků v galerii můžete kliknutím zvětšit. V prohlížení pak můžete pokračovat v okně galerie.)
Layout představoval tyto páteřní tratě:
- Praha — Ústí nad Orlicí — Česká Třebová (ale Česká Třebová bez JVZ),
- Ústí nad Orlicí — Lichkov — Hanušovice,
- Lichkov — Międzylesie — Wroclaw.
foto2
A začínáme! Během setkání proběhne všechno hladce a určitě nenastane žádný konec světa.
Většinou se jezdilo v čase 1:3, což na jedné straně (pod tribunou) byla celkem nuda, ale z doslechu – na druhé straně to bylo akorát. Mnozí strojvedoucí jedoucí Karlštejnem si stěžovali, že pomaleji už to opravdu nejde, a přesto jezdili s náskokem. Čas měl původně být bezdrátový, ale nakonec jsme zůstali u našeho starého ověřeného „Big Benu”, který se zdá spolehlivější a praktičtější.
foto8
Layout byl velmi dobře sestaven, k tomu skvělý grafikon. Co víc si ještě přát?
Po layoutu jezdila spousta souprav – rychlíky a expresy, odklonové motorové a balkánské expresy, speciální vojenské přepravy, řepná kampaň, přepravovalo se uhlí, dřevo, pivo, whisky, kombajny i jiná technika a další důležité produkty potřebné pro národní hospodářství.
foto36
V jednotlivých stanicích — někde klid, někde velmi rušno. V Rumburku kupodivu klid, tentokrát se nejnáročnější stanicí stal Žamberk. Ale ve všech stanicích sloužili výpravčí jako profíci a k tomu dochvilní strojvedoucí, takže provoz, jak má být.
V Zákupech byly letos poprvé k vidění: Dírov, Týnov, Karlštejn a návěstidla v Žamberku. Všechny stanice svoji premiéru zvládly. Některé jsou ještě v době dřevěné, některé jsou modelářsky na jedničku s hvězdičkou. Na mnohých je spousta vychytávek. Spousta ostatních nepremiérových modulů je pastvou pro oči, kdy modelářské srdce poskočí, spousta modulů čeká ještě alespoň na zazelenění. A také bylo k vidění to, co by asi ani k vidění být nemělo — moduly nebezpečné pro všechny soupravy. Tyto moduly nakonec byly vybaveny proti propadnutí souprav alespoň izolepou.
foto4
Strojvedoucí v akci…
Personálu bylo dostatek, každý si mohl zajezdit dle chuti a dle svých sil. Sešiťáky byly barevně rozděleny na vlaky podle potřeby (= při dostatku personálu) a ostatní. Protože bylo zájemců o post strojvedoucích dostatek, tak jsme bez vlaků podle potřeby odjeli jen úvodní polovinu první sejšny. Krize byla pouze v pátek odpoledne, ale v okamžiku, kdy jsme začali uvažovat o stažení PP sešiťáků, stáli ve dveřích naši němečtí kolegové. Ani se nestihli rozkoukat a měli v rukou každý po jednom sešiťáku. A krize byla zažehnána. Dopoledne nám ještě pomáhali doplnit počet strojvedoucích kolegové z eNka. A vzhledem k tomu, že sešiťáky byly dávkovány pod kontrolou, nekonalo se ani sobotní dlouhé čekání na práci.
foto7
Naši nástupci se zdokonalují!
Večery se tradičně týkaly rozboru situace v klubu, přátelských povídání, posezení s kytarou a samozřejmě byla možnost volných jízd. Mimo jiné se testovalo, jakou zátěž zvládne Pavlova ČME 5. Do zkušební soupravy na kopci jsme zařadili 34 vozů Vsa (Eas) a lokomotiva se ani nezadýchala.
foto16
Večerní program — zábava, volné jízdy, schůze, povídání.
Na závěr tradičně trocha statistiky: za celé setkání jsme odjeli tři a tři čtvrti sejšny, počet vlaků — 331, počet turnusů pro strojvedoucí — 179.
Směny byly krátké, nejkratší směna byla 30 minut, nejdelší měla 6,5 hodiny. Průměr byl cca 2 hodiny.
Do stanic byla potřeba 18 obsluhujících (výpravčí, vedoucí posunu). Hnacích vozidel bylo potřeba 36 a k tomu 37 souprav. A Petr, jak mnozí tvrdili, nebyl tentokráte vůbec zlý!
Cestou ze Zákup jsme s Petrem přemýšleli, kolik kilometrů asi naše mašinky ujedou za jedno provozní setkání. Už to víme. Nejvíce využitá lokomotiva z oběhu Ex Dv 04, na kterém byl plánován Kyklop T499.0, měla v oběhu 8 párů expresů a rychlíků a ujela za jeden provozní den cca 1600 skutečných metrů.
foto16
Některé z modulů…
foto4
A na co se radši ani nedívat — co, bohužel, bylo také v layoutu.
A ještě stručný nástin pohybu zásilek: než se zásilka dostala například z Kamenického Šenova až ke svému cíli — Na konec světa, procestovala prakticky celý layout dvakrát. Napřed ji odvezl manipulační vlak z Kamenického Šenova do Rumburku. Zde se spojily soupravy manipulačních a přestavovacích vlaků do jedné dlouhé soupravy průběžného nákladního vlaku a ten odjel do Týnova. Zde Michal nastartoval posunující zálohu a celý vlak rozřadil na Pn Radost/Na konci světa, Pn Rumburk se skupinami Bocovo, Dírov, MarTTinice a Rumburk místní a Mn Týnov — Kouřim, který obsluhoval stanice Karlštejn, Světlá, Česká Skalice, Svor, Pilu Vítězný únor a Kouřim. Naše zásilka je v Pn do Radosti, kde je druhá skupina do Polska. Po příjezdu vlaku do Žamberku byl vlak rozdělen, česká část odjela. Na polskou část najela jiná lokomotiva, která vlak dopravila přes Joaslin a Zbozęsczyn až k uvedenému cíli — Na konec světa.
foto16
Co se pohybovalo po kolejišti? Národní hospodářství určitě nestrádalo!
A komu všemu poděkovat? Doufám, že na nikoho nezapomenu…
- Michalovi za koordinaci, informace, bez kterých bychom se neobešli.
- Layoutáři Pavlovi, bez kterého by nevznikl grafikon.
- Grafikonistům Petrovi, Mírovi a Martinovi, bez kterých by nebyl tak skvělý, hustý a pestrý provoz.
- Mílovi, bez kterého bychom neměli kam hlavu složit a získat energii z místní školní jídelny.
- „Dráteníkům” — Pavlovi, Pavlovi, Michalovi a mládežníkům, bez kterých by nic nejezdilo a bez kterých by se výpravčí mezi sebou nedomluvili.
- Výpravčím — Petrům, Mírovi, Martinům, Pavlům, Bocovi, Sašovi, Jirkovi, Davidovi, polským i německým kolegům, mládeži,… bez kterých by nic nejezdilo podle řádu.
- Mírovi a Martinovi za odborné rady, díky kterým se mi rozšířily mé železničářské obzory.
- Jardovi a Mílovi za naprogramování vozidel, bez kterých by nebyla žádná přeprava.
- Sašovi za zahušťování provozu.
- Hynkovi za poslední zařazení Svoru a za jeho zpěv na přání s kytarou.
- Romeovi i ostatním za dobrovolnou pomoc při stavbě i úklidu.
- Kolektivu Pavlů a Jirky, Hynkovi, Mílovi, Martinům, Petrovi,… za nádherné modely. Dírov při premiéře v Zákupech díru nejen do zababovského světa udělal.
- Všem strojvedoucím, bez kterých by toto vše vlastně nemělo vůbec smysl. Byli dochvilní, zodpovědní a byla mezi nimi řada zájemců o vstup do klubu, z čehož mám velkou radost. A mile mě překvapili i dětští strojvedoucí, kteří perfektně ovládali pravidla hry (alespoň v okolí Karlštejna, dál mé oko nedohlédlo). Noví jsou učenliví a naši mladí dospívají do rozumu.
- Mému manželovi, že jsem dostala důvěru sama výpravcovat stanici (a navíc, jak říkal Pavel – která ženská vlastní Karlštejn) a k tomu Michalovi, že stanici zprovoznil.
- A ode mě ještě pochvala a poděkování směrem k Martinovi a Lucce ve Světlé — skvělá spolupráce, byť jsme občas nevěděli ani kde jsme a čí jsme.
- A nakonec poděkování všem za klidnou a pohodovou atmosféru, provozuschopné a pestré setkání, které jsme si (snad) všichni užili, každý po svém a já
- všem děkuji, že jsem měla možnost oslavit nevšedně moje občasné narozeniny s mými přáteli.
foto4
Úklid, balení – jede, jede mašinka… S úsměvem a ve spolupráci jde všechno lépe a rychleji!
Těším se na další setkání!
foto1
Tak za rok zase v minimálně takovém počtu na viděnou!
Zorka pod odborným dohledem Petra
Související články:
Článek na serveru railnet.sk připravil Boris Pecháň.
Článek Aleše Boubelíka.
Foto & video:
Fotografie Romana Fryče na rajce.idnes.cz.
Fotografie Ladislava Kováře na www.zonerama.com.
Fotografie Miloše Kostřece na rajce.idnes.cz.
Video našeho hosta Jiřího Kroba na youtu.be.
Fotografie našeho hosta Jardy Dlohošky na rajce.idnes.cz.
Fotografie a videa Dirka Wandtke na ttbilder.de.