Crn, crn, drn, drn

Zákupy 2013
13. — 17. III.

Stačí se jen usmívat a v Zababově je stále slunečno… Toto platilo po celou dobu letošního setkání.

Bylo to setkání velmi pohodové a zdařilé. Strojvedoucí byli zodpovědní. Výpravčí se snažili nejen výpravcovat, ale i skvěle logisticky myslet. Programátoři byli pohotoví. Všichni byli skvěle vybaveni. Prostě — óda na radost. Celkem bylo odjeto pět celých provozních dní a byl začat šestý.

Nejjasnější novinkou letošních Zákup bylo to, že naše sekce tentokrát sama zabrala celou zákupskou tělocvičnu. Celkem se postavilo 241 m kolejí (po kolejích Výpravčice — Michalovce 165,5 m), což znamená, že vlaky se proháněly po reálné délce 115,7 km. Moduly v různých výškách umožnily přemostění tratí. Zajímavým prvkem byl také kopec.

Slovenští přáTTelé dorazili se svými moduly v počtu dvou, němečtí kolegové dorazili na víkend bez modulů, byli ovšem přínosem pro provoz. Mimo práce strojvedoucích jsme pro ně vyčlenili stanici Šumperk ve funkci ranžíru u Rumburka, což nadšeně přijali a celý víkend se tam střídali. Tím, že to byla součást stanice Rumburk, ale nejezdily tam běžné vlaky, se nám podařilo prolomit jazykovou bariéru. Polští přáTTelé letos nedorazili.

Přibyly nové moduly, spousta dalších se nově zazelenila – zátiší u Svoru, sklizeň švestek kolem Skovic, strakapoud na chmelnici u Michalovců, zajíci a veverka uprostřed dřevěné dvoukolejky, dokonalá Kouřim,… a spousta dalších krásných modelů potěšující oči a modelářská srdce. Jen ta dvoukolejka je většinou stále v době dřevěné.

Geniální rozpojovátka používali ve všech stanicích. Dar od Tomáše do všech stanic byl stoprocentně využíván.

V provozu byl poprvé mnohokolejný skryťák pojmenovaný Michalovce. Ne podle skutečné stanice, ale podle stavitele Michala Šediny. Vyzkoušeli jsme si, že navržené uspořádání kolejiště je plně funkční: průjezdné koleje pro dlouhé vlaky, skupina kolejí pro řazení vlaků manipulačních s výtažnou kolejí, která nebrání provozu na vjezdovém a odjezdovém zhlaví, skupina kolejí pro krátké vlaky.

(A všimněte si, co se tam dělo).

Po kolejích jezdily manipulační vlaky, nákladní vlaky, rychlíkové soupravy, motorové vozy. Soupravy vozily vše, co se dalo. Probíhala řepná kampaň, byla zavedena i vojenská plánovaná přeprava munice z muniční továrny v Újezdě, přepravovalo se uhlí, dříví, spěšniny, pošta, rychlozboží. Samostatný potulný komerční pracovník se vždy o zajímavé přepravy postaral. Na kopci se používal postrk, ale pro problémy s vytlačováním vozů v obloucích se později přešlo na přípřeže.

Nebyla Bělá. Vrátila se opravená a zazeleněná Světlá.

V provozu byly dva telefonní okruhy — automatické a polní telefony s baterií. Ty už se osvědčily na setkání v Dobrovici.

Vzhledem k blízkosti stanic Michalovce — Drnov se osvědčil i místní, třetí telefonní okruh tzv. „crn, crn, drn, drn”. Těmito výkřiky se místní výpravčí domlouvali na nabídce a odhlášení souprav.

Nechybělo ani úřednické království razítek.

Letos byl postaven asi prozatím nejlepší layout, který kdy na setkáních sekce TT byl — z pera jedinečného juniorlayoutáře Michala. Poklidný grafikon z pera Saši, zabavil, neurazil ani profíky a amatérům umožnil skvělé ježdění. Na nátlak obsahoval i rychlíky 162, 163, kde napřed byla lokomotiva 377.0 s prvorepublikovou soupravou, po třetím provozním dni byly dodány vozy Y v čele s Brejlovcem T 478.3. A tentokrát nijak nekolaboval ani oblíbený Rumburk. Vlaky měly maximálně dvouhodinové zpoždění — že by větší a reálnější organizovaný chaos k většímu přiblížení se ČSD?

Něco málo z provozu:

Letos byla hala otevřená již od 14 hodin, takže základní kámen — Rumburk se začal stavět ve středu brzy. Tentokráte stavbu brzdil o něco málo opožděný příjezd ze západu s dvoukolejkou. Při stavbě byly menší zádrhely, které ovšem nikoho od práce neodradily. Některé zapomenuté moduly dorazily o den později. Skryťák nebyl k provozu připraven, ale noční sólo pro čtyři ruce (Michal, Olda) za doprovodu páječky a svazku drátů se sóly elektronické bižuterie podniku AŽM — D Kojetice vše zvládly a ve čtvrtek nad ránem layout stál i s funkčním skryťákem.

Ve čtvrtek se pak natahovaly kabely, přebíraly soupravy a hnací vozidla, připravovaly se jízdní řády a stanice do výchozího postavení a kolem 16. hodiny začal provoz. Probíhal bez zádrhelů, takže hodinu před půlnocí skončil první provozní den.

Páteční dopoledne proběhla kontrola a oprava kabeláže. Jezdit se začalo hodinu před polednem. Provoz byl opět plynulý, takže po 17. hodině skončil druhý provozní den. Bez zastavení času začal třetí provozní den, který jsme ukončili krátce po půlnoci. Provoz byl tak pohodový, že se v některých stanicích „vyráběly” mimořádné situace.

Sobotu jsme začali čtvrtým dnem provozu, který v podvečer opět plynule přešel do pátého. Ten jsme večer přerušili z důvodu členské schůze naší TT sekce. Ve zkratce: probrali jsme aktuální akce, vytvoření nových pravidel a proběhla diskuse o dopravě a jejím řešení.

V neděli před polednem jsme začali šestý provozní den. A po obědě pak už nastala nejnepříjemnější část setkání — balení.

Pět dnů uteklo jako voda. Díky patří všem, kteří svou prací před setkáním i na něm umožnili všem skvěle se bavit a čtyři dny si hrát. A protože bych nerada na někoho zapomněla, děkuji všem zúčastněným, protože každý přispěl k prožití nádherných pěti dnů podle svých možností nejen v provozu, ale taktéž v době volna. I ti nejmenší se snažili přispět ke správnému provozu. Trénink je potřeba! Kdo si hraje, nezlobí.
foto Proboha, jak se tahle stanice řídí?foto Tohle řídit bude asi jednodušší. foto Hurá, jedu!