Pro začátek si vypůjčím slova, která padla na závěrečném brífinku — poněkud rozpačité pocity.
Naštěstí je většina těch, kteří mají chuť pracovat, a tak setkání proběhlo vcelku pohodově a bez větších závad.
Jako vždy ve středu po šesté hodině večerní nastalo stěhování modulů do zákupské tělocvičny z různých koutů Čech, Moravy i Slovenska.
Se stavbou bylo dost horkých chvilek. Ale i přes všechny zádrhely ve čtvrtek nad ránem layout stál.
Čtvrteční dopoledne patřilo instalaci kabelů, přípravě jízdních řádů, pracovních pomůcek, osobní a nákladní dopravě, přejímce vozidel. A odpoledne se konečně mohlo začít jezdit. Po necelých dvou hodinách modulové jízdy hlásil Šumperk kolaps. Stanice byla mimo provoz. Ale slovenští kamarádi dali brzy vše do pořádku. Mezitím mohli majitelé vozů pořádně vyčistit kolečka, protože spousta vozidel kolabovala. Koleje nebyly zrovna čisté. A při provozu bylo zjištěno, že je potřeba jich několik i opravit a hlavně pořádně vyčistit! A protože měli všichni plné ruce různé práce, dost často se hledali strojvedoucí. Někteří se schovávali, ale většinou byli odchyceni, někteří odešli odpočívat, někteří dobrovolně plnili svoji občanskou povinnost, naštěstí je ještě stále většina těch, kteří jezdit chtějí a chtějí si to užít. Ale je jich na tak velký layout málo. Občas se do práce musela rozehnat omladina, ale většinou se i děti o práci hlásily dobrovolně. Hodinu před půlnocí nastoupila posila z řad N-kařů. Ale i tak byl provoz před půlnocí zastaven z důvodu nedostatku strojvedoucích. Následovala schůzka členů, kde se zhodnotil zatímní provoz a probírala se různá témata týkající se Zababova a naší sekce. Ve stručných bodech to bylo následující:
- jak vypadá nákladní doprava
- další akce
- jak zorganizovat stavbu
- vtipy, historky z natáčení
V pátek se začalo jezdit krátce po deváté a po obědě začal druhý provozní den. Po druhé hodině ranní modelového času vypadly kolejnice ze stavebního vlaku na trati Světlá — Rumburk. Byl zde tudíž provoz částečně omezen a na velmi krátkou dobu vyloučen. Už v půl čtvrté dorazil nehodový vlak s jeřábem a provoz byl po zlikvidování nehody obnoven.
Kolem dvacáté hodiny jsme začali jezdit třetí provozní den, který byl o půlnoci ukončen. Následovala téměř tříhodinová schůzka členů, kde se zhodnotil zatímní provoz a probírala se různá věcná témata týkající se Zababova a naší sekce. Schůzování bylo na rozdíl od Milevska „o něčem“, ne „o ničem“. Bylo to příjemné, přínosné a plodné setkání.
Třetí provozní den plynule přešel do čtvrtého provozního dne v sobotu krátce před polednem.
Odpoledne došlo k nehodě na trati u Kokavy, tudíž musela spousta vlaků jezdit odklonem. I rychlíky byly proháněny po lokálce, takže si to výpravčí i strojvedoucí řádně užili. Po sedmé hodině večerní ještě začal pátý provozní den, který byl zhruba po hodině ukončen (ve 4 hodiny modulového času) pro nezájem o ježdění. Byly vyhlášeny alespoň volné jízdy, ale ani o ně velký zájem nebyl. Vytvořilo se několik diskusních kroužků a v každém z nich si to účastníci užívali dle svého. Někde se ústně pracovalo, někde se bavilo, někteří řešili aktuální problémy, někteří zvládali všechno. Po půlnoci se tělocvičnou rozezněl zvuk kytary a sborový zpěv strojvedoucích i výpravčích. (Nechyběla ani známá Jede, jede mašinka).
V neděli už byl klidný provoz, většina už se všechno naučila, strojvedoucí už nemuseli být naháněni jako předchozí dny a už si sami odebírali nové jízdní řády. A najednou bylo poledne a byl čas provoz ukončit. Pátý provozní den skončil časem 16:00. Následovalo krátké zhodnocení akce. Poté se všichni pustili do té méně příjemné části setkání — balení.
A jak se sluší na závěr – osoby a obsazení: Rumburk — Petr + Kikina, Svor — Hynek střídající se s Pavlem M. a jako výpomoc (snad budoucí náš člen) Míra. Kokava — Zoran střídající se s Tomášem, Tomášov — Dano střídající se v sobotu s Tomášem a v neděli se Sašou, Světlá — Martin + Zorka, Výpravčice — Michal střídaný Pavlem Št., Šumperk — Jakub a jako chvilková pomoc Laďka, Újezd — Petr Z., Drnov – do pátku Tomáš, pak Marek, Černá n. Úpou — Josey střídající se s Víťou a Bárou s Johankou a v cukrovaru se střídala rodina Jáchymstálova – Honza s Petrem. Dispečera nákladní dopravy dělal Saša. Vozové karty připravil Josey a vozy Honza P. Grafikon sestavil Petr Š, layout vytvořil Michal Š., o zázemí se nám úžasně postaral Míla (samosebou s místními kuchařkami).
Tvorbou grafikonu se dobrovolně pověřil nejmenovaný zababovák. Ten ovšem měsíc před akcí zjistil, že tuto práci z důvodu občanského pracovního zaneprázdnění nemůže stihnout. Tak co s tím? Vzniklo několik verzí GVD. Nakonec, jak je obvyklé, se ta poslední, dokončená tři dny před setkáním, prohlásila za nejlepší. K tomu následná zjištění několika verzí layoutu, malého počtu účastníků… Ale psychicky odolní jedinci vydrželi, a tak byl vytvořen zajímavý grafikon, seznam vozového parku, počet účastníků se z původního množství řádně rozrostl, takže všem patří za přípravu i za zdárný a vcelku pohodový průběh akce velký dík.
A že se akce snad zdařila a účastníkům se připravený provoz líbil, dokazuje to, že nebyl nikdo za odměnu proháněn po místním ledovém hřišti. A kdo pozoruje fotky, jistě si všiml, že nebyl tentokrát nikdo odchycen odpočívající (chrupající). Je to tím, že všichni si to užívali, nenudili se díky skvěle sestavenému grafikonu a hlavně měli neustále všichni, kteří chtěli, co dělat a občas jim bylo pěkně horko. A pro úplnost pár čísel — jezdilo se po 170 m kolejí, což je po vynásobení měřítkem a zrychlením času 81,5 km.
Předpokládám, že se opět najdou další různé zprávy z tohoto setkání. Já jsem letos byla kromě dispečerky také výpravčí, takže nebylo moc času řádně nasát různé situace po celém layoutu. Takže závěrem krátký pohled od dispečerského stanoviště vedle stanice Světlá (Martin — nový člen mi jistě promine a určitě se nedá znechutit): Stanice Světlá byla výjimečná. Jen zcela výjimečně totiž fungovala bez zádrhelů. Majitel i někteří ostatní členové kolem stanice běhali za provozu s pájkou, měřidly… zkrátka — s různými nástroji a neustále se něco opravovalo a brousilo. Ale i přes problémy s provozem stanice se provoz podařilo udržet bez zpoždění. Světlá měla v Zákupech premiéru (tak jako Drnov a Skovice – dvůr), a ukázalo se, že i přes některé nedostatky bude pro zababovský provoz přínosná. Někdo pomohl Martinovi radou, někdo půjčil materiál, někdo přiložil ruku k dílu. Provoz jsme měli zpestřený tím, že do Rumburku byl zaveden levostranný provoz. Směrem na Výpravčice toto zavedeno nebylo, ale díky občasné nefunkčnosti výhybek do Výpravčic často dorazil vlak po nesprávné koleji. To vytáčelo místního výpravčího téměř k infarktu a sluch výpravčích kolem byl ohrožen (promiň, Michale, opravdu to nebylo schválně). Jinak byl provoz ve stanici plynulý a pohodový, akorát to mléko nám nikdo nikdy nedovezl. Myslím, že můžu mluvit i za Martina — my jsme si to tam užili a cvrkot kolem jsme pozorovali a už se oba těšíme na další setkání i přesto, že díky rozlehlosti stanice a také díky neustálému opravování máme za sebou sto předjarních kilometrů.
A postřehy z Rumburku a nejen z něj (konečně odborné):
A co se dělo v Rumburku, v ústřední stanici našich rozsáhlých layoutů? Rumburk byl umístěn jako nácestná stanice, tedy bez odbočné tratě, ale s připojeným ranžírem, který zastupovala budoucí stanice Drnov. David jako vždy vše pečlivě připravil. Chtěl být ale co nejvíce uvolněn, tedy od začátku jsem provoz řídil ve spolupráci s Kikinou.
Co říci k provozu? Grafikon na setkání Zákupy 2012 jsem považoval za těžký, obtížně vyjezditelný, v některých časech na hraně schopností obsluhy. To se i projevilo, byť nedošlo k žádnému kolapsu. V Rumburku byly i hodiny modelového času. GVD byl navržen na čas 1:5, většinově jsme jezdili na čas 1:4, po startu provozu (po obědech, večeřích a pod) se dával na prvních 10 minut čas 1:3, když jezdily vlaky včas, dával se čas na 1:5, to bylo například téměř celý třetí provozní den a celý den pátý.
Při tvorbě GVD jsem měl nápad vyzkoušet ve větší míře kurzové vozy. A tak kromě normálních celých souprav kolovaly layoutem tři pošty, dva spěšninové vozy, jeden vůz jídelní, čtyři lůžkové a pět Zetek na mléko. A bylo pro mě s podivem, že kromě mléka (to fakt nefungovalo), ostatní kurzy fungovaly. Ale bylo toho moc a hlavně to přidávalo práci v již tak složitě organizované stanici Rumburk a nepřidávalo to práci tam, kde se mohli výpravčí nudit. Takže na příště to musíme vymyslet nějak jinak. Vzhledem ke krátkosti mezistaničních úseků na větvi Rumburk — Újezd — Černá — Kokava — Svor nebyl problém minimálně do Újezda procpat i mimořádné vlaky, občas se otáčely v Újezdě nebo v Černé, aby nezatěžovaly přetížený Svor. Svor musíme v budoucnu udělat taky jinak, spojení nevhodného odbočení na lokálku se zátěží pro Cukrovar nebylo nejšťastnější. Zajímavá pro mě byla nehoda čtvrtý provozní den ve stanici Kokava, kde vykolejil nákladní vlak a byla potřebná dlouhá doba na odstranění následků nehody. Abych se přiznal, věděl jsem o této akci dopředu a nebyl jsem jí zrovna nakloněn. Po oznámení nehody jsem nařídil výpravčím ve Svoru a v Černé, aby točili vlaky zpět a odjížděli pokud možno načas, vyjely pomocné a nehodové vlaky a já se třeba zabýval tím, že rychlík skončil za nehodou a tudíž nemám pro něj soupravu pro úsek Rumburk — Výpravčice. Měl jsem v Rumburku kurzové vozy 2 x WLAB a Bc, takže jsme složili náhradní soupravu pro R 553, když tu najednou volá Zorka ze Světlé, že tam má rychlík 553 a zda ho má otočit u sebe nebo co s ním. I tudíž jsme ho točili v Rumburku zcela tak, jak to mělo být, pouze přijel z druhé strany. Měl jsem strach o osud kurzových vozů, ale i to bylo v pořádku, stejně jako průvozy odklonů po lokálce Svor — Tomášov — Skovice — Světlá. Takže abych to shrnul – měl jsem z toho strach, obával jsem se následků v provozu, které se nedostavily.
Nový systém nákladní dopravy mě naprosto oslovil. Systém s nešaháním na vozové karty má obrovskou výhodu: když se vůz někam zavleče, tak prostě jezdí layoutem tak dlouho, než se podaří ho doručit, holt to trvá jenom o trochu déle. Pro mě to bylo naprosto pohodové. Dvakrát za sejšnu jsem zkoukl karty vozů, dokud tam bylo na všech Rumburk, byl jsem v pohodě. A když jsem si všiml, že už tam Rumburk není, zamyslel jsem se, jak dlouho mi tam vozy stojí, nastartoval jsem zálohu, povyměňoval vozy na manipulačních místech a zase jsem se mohl věnovat provozu. Uznávám ale, že pro dispečera nákladní dopravy to je strašný opruz, což by mohlo zlepšit třeba to, že bychom se po provozních dnech v této funkci střídali.
A abych to shrnul celkově – myslel jsem si, že bude hůř a celkově jsem byl mile překvapen.
A závěrem: Rumburk je stanice rozsáhlá a uřvat to je celkem problém, hlavně ve stresu z rychlého času a při potřebě krátit zpoždění. Kikča navíc organizovala posun křičením do éteru, což klidu a pohodě taky moc nepřidalo (na její obranu musím říci, že pro ni bylo podstatně větším problémem vědět, kdo se za kterou mašinou či posunem skrývá a tak to řešila zvyšováním hlasu). Takže pokud jsem na někoho křiknul, nebylo to proto, že bych mu chtěl nadávat, ale spíše že se pak špatně přepíná z řevu do normálu.
Poněkud rozpačité pocity některých členů pramení asi z toho, že by rádi posunuli laťku, a to tu provozní, o kus výše. Když krajinářská (za všechny nádherné moduly — nové Skovice — dvůr — jsou jedinečné) i grafikonová jsou již slušně vysoko. Nicméně stále platí — stačí se jen usmívat a v Zababově je stále slunečno!
Zorka + Petr + Kikina (s přispěním Tomáše, Joseyho, Víti a Saši).