…z pohledu Petra Šimrala
Na začátku každého setkání je seznam přihlášených stanic. Jakmile se podaří jej uzavřít, nastává přemýšlení, co s tím. Když se to alespoň částečně podaří a už je v hlavě i návrh legendy pro provoz, nastane změna. GP se zavře na týden do knihovny a zplodí skoro reálnou legendu. PaBur razící zásadu, že layoutář tvoří layout a následně si s ním provozáci prostě poradí, nám taky moc nepomohl. A tak nastalo vymýšlení co s tím, tedy splnit zadání a současně vyhovět většině přání a tužeb všech zúčastněných. Je vám již asi jasné, že nyní sledujete pohádku: „Jak pejsek a kočička pekli dort“. A tak v těchto nelehkých časech (z pohledu tvůrce GVD) vznikl nápad. Co budeme vymýšlet, prostě podle provozní legendy udělejme Rumburk v Rumburku a zbytek z toho vyplyne. A tak tedy jsem vlezl do archívu, vylovil knižní jízdní řád z roku 1977/1978 a okopíroval stránky tratí Rumburk — Bakov nad Jizerou, Varnsdorf — Děčín, Rumburk — Dolní Poustevna, Rumburk — Mikulášovice horní nádraží přes Panský a Rumburk — Jiříkov. Trať přes Bělou a Újezd do Polska jsme prohlásili za trať Rumburk — Dolní Poustevna přes Šluknov, trať přes Studenec do Výpravčic jsme prohlásili za trať Rumburk — Česká Lípa (Drnov) — Doksy, trať do Jiříkova a Ebersbachu byla tratí do Jiříkova a Dahmstadtu. Pak to již bylo jednoduché. Sedl jsem, opsal jsem stránky knižního jízdního řádu, vymyslel odklonové rychlíky, nákladní vlaky a za čtrnáct dní práce byla první až desátá verze grafikonu na světě. Pak přišlo na řadu mezinárodní projednání s Gřeškem a Mathiassem. To trvalo dohromady asi měsíc a půl a bylo ukončeno týden před setkáním. Pak už to bylo v pohodě: udělat turnusy strojvedoucích, dopsat poznámky k vlakům a do stanic, všechno zkontrolovat, napsat pomůcky pro směrování nákladní dopravy, pro vlaky ad — hoc, pak vzít dva balíky kancelářského papíru a oba je potisknout. Bohužel program vznikl v době, kdy duplexní tisk nebyl zvykem a řeší duplex po svém. Takže na automatický duplexní tisk můžete zapomenout a hlavně Sešitové jízdní řády pro jednotlivé turnusy tisknete s jednotlivým obracením papíru v tiskárně (fajna robota). K tomu je ještě potřeba najít někoho, kdo má přístup k plotru a umí nákresný jízdní řád exportovaný z grafikonu na něm vytisknout. A pak je to prakticky hotové a můžete pouze nespat strachy, na co se zapomnělo a zda to bude k něčemu s vědomím, že je den před setkáním a žádnou chybu již neopravíte. A chyby se samozřejmě stávají, v Zákupech 2012 třeba chyběla v obězích celá jedna lokálková souprava.
Toto se samozřejmě stává i u skutečné železnice, jenom tam mají na opravu více času a technických možností (před třemi lety po změně grafikonu zkolabovalo Odstavné nádraží Jih a týden jezdily vlaky zpožděnější než u nás při Rokyttnickém setkání v roce 2010).
Pročetl jsem teď při přípravě reportáže pár mailů z období přípravy. Možná by stály i za zveřejnění, ale to by již byla reportáž tak dlouhá, že by se nedala přečíst. Skočím do nákladní dopravy a k naší oblíbené diskuzi, zda s vlaky posunovat nebo je řadit. Jak to jezdilo v Rokytnici, účastníci viděli. Přeprava vozových zásilek dle mého názoru fungovala. Nyní si představme, že bychom neřadili vlaky, ale že by z Výpravčic jel manipulační vlak přes celý layout. Jak by asi musel být dlouhý manipulační vlak, který by vezl vozy pro všechny stanice na trati naráz? Pro lepší pochopení se jedná o tyto manipulační místa: Výpravčice, Cukrovar, Drnov, Studenec (a lokálkový uzel), Pivovar Picka, Svor (s Mochovem), Rumburk, Bělá, Újezd a PKP. Z Rumburku by se ještě muselo odbočit na DR. I kdyby takových vlaků jezdilo třeba 6 denně, nešlo by to, protože bychom si nákladními manipulacemi ucpali hlavně menší stanice (posunovali bychom i s vozy, kde to nebylo nutné). Z výše napsaného vyplývá, že vzhledem k našemu rozsahu nákladní dopravy je již nezbytné vlaky na vhodném místě přeřadit. Za vhodné místo nejde považovat ani Rumburk a to hlavně pro potřebu zachování relativně hustého provozu na tratích vycházejících z Rumburku a to proto, aby v mezilehlých stanicích byl vůbec nějaký provoz. Tedy aby se tam výpravčí nenudili až příliš.
A jsme opět u pohádky s pejskem a kočičkou.
A jak se to povedlo?