Jako každý rok, i letos v březnu, se „zababovci“ probudili ze zimního spánku. Někteří byli donuceni se probudit dříve (viď Sašo a Petře ), protože byli povoláni ke splnění zodpovědného úkolu – vytvořit nový grafikon. Každý Zababa se pomalu probíral ze svého spánku po svém, a každý po svém kibicoval a navrhoval a měnil a hádal se a… Po všech možných peripetiích byl grafikon vytvořen a nadešel čas zapojit místo svalstva části hlavy svalstvo rukou a nohou.
Nastal den „D“ (středa 9.3.), a z různých koutů ČR, Slovenska i Německa se do Zákup sjížděly přeplněné vozy i přívěsy. Kolem osmnácté hodiny se už chodba tělocvičny hemžila modrými pracovitými „skřítky“. Během chvíle byla tělocvična zaplněna moduly a všemi dalšími možnými věcmi, včetně např. červeného čerstvě vyluxovaného koberce pro dispečerské stanoviště (jestlipak se strojvedoucí hlásící se o práci cítí jako karlovarské hvězdy? ). Všichni se rychle pustili do práce – šikovné ruce, hbité prsty, trpělivost, důslednost, kooperace a dobrá nálada nikomu nechyběla, a tak po půlnoci již stály všechny moduly. 285 metrů kolejí si počkalo na druhý den ráno, kdy nastal čas, aby za pomoci natažení několika kilometrů drátů, byly schopné sloužit svým kamarádům – vozidlům. Také ve čtvrtek dopoledne šlo všem všechno od ruky, takže po obědě bylo možné opravdu začít.
Konečně se ozval pískot: _ . . _ . . _ . . _ . . _ , ale to mnohým zaměstnancům nic neříkalo, tudíž to musel nahradit Petrův amplionový hlas: „na značky…“. Po zaznačkování, čili rozdělení práce, se všichni rozprchli makat. Někteří byli zaměstnáni dokonce dvakrát. Ani mládež nebyla pozadu. Např. Kikina, když zjistila, že nové moduly dvojkolejky jsou označeny jí známou zkratkou, vyžadovala přidělení modulů do kapitalistické péče. A aby bylo vidět, že to myslí vážně, okamžitě vyrobila růžové domečky pro Barbie i s vířivou vanou. Na jemné narážky, že máme i nějaké normy, moc nereagovala, tak nevím, nevím, jaký osud čeká nové moduly .
Ve čtvrtek se nám podařilo projet celý provozní den, byť ke konci musela dispečerka Zorka pomalu klečet na kolenou a ruce líbat tomu, kdo si nedobrovolně vzal volný jízdní řád za své. Nicméně strojvedoucí nakonec dojeli ke svým cílovým stanicím, a výpravčí tudíž měli plné ruce práce. Všichni značně vyčerpaní hektickým začátkem ještě mezi půlnocí a ránem prodebatovali nutné změny a úpravy. Sám pan vrchní Zababa provoz zhodnotil jako klidný, a vše, kromě nákladními vozy přeplněné oblasti pod kopcem, bylo v pohodě. Aby taky ne, když Petr důsledně hlídal veškerá zpoždění (a běda nám ), a upravoval rychlost modelového času. Časový ovladač dosahoval dost často hodnoty 1:6! (jsme tak šikovní my nebo jsou tak šikovní tvůrci grafikonu? )
Klidný provoz pokračoval i v pátek. Přesměrováním nákladní dopravy se zlepšila situace pod kopcem a na kopci jezdila spousta vlaků navíc. Do provozu se tak dostaly vlaky, kterým se tady oficiálně říká ad – hoc, ovšem z úst výpravčích nabízejících vedlejší stanici se často ozývá – pošlu ti studenej čumák, mám tu horkého psa, dorazil hot dog a jiné originální názvy pro vlaky navíc. Od dispečerského stanoviště na červeném koberci se nárazově ozývá nádražní rozhlas, který dovedně simuluje Petr, a žádá strojvedoucí, aby se dostavili k dispečerkám pro nové jízdní řády (že by strojvedoucí nestáli o to, být hvězdami na červeném koberci? ) Telefony drnčí, univerzální řečí výpravčích se často stává angličtina (i když občas slovenská, německá ani česká angličtina nejsou vzájemně kompatibilní ), ozývá se i ruština, němčina, slovenština (hlavně že si rozumíme ), mašiny s vagonama frčí, některé tak rychle, že máme občas pocit, že místo mléka bude přivezeno máslo, a třeba taková pošta se k cíli dostala i o vlak dříve.
Bezproblémový pohodový provoz zabezpečují šikovní strojvedoucí, na kterých je ovšem vidět opotřebování nohou i zad. Proběhly i změny ve stanicích. Největší fluktuantkou byla asi Kikina, ale budiž jí to ke cti – na zkušenou. Výpravčice i Šumperk zvládla sama, Kokavu ovládla s Martinem, cpala se i k mamce do Svoru a nakonec ji vzali pod dozor Petr s Davidem do Rumburákova (stanice Rumburk je opravdu dopravním uzlem, který občas zamotá hlavu i otrlejším výpravčím )
Na trati se potuluje i vlak zvláštní důležitosti, který byl odstaven v Bělé. Za tuto zásilku byl majitel Bělé – Petr popotahován, a následně odveden tajemným agentem (v podání Honzy- majitele cukrovaru) v koženém kabátě s červenou hvězdou za doprovodu situace znalého právníka Tomáše .
Koleje brázdí i další speciální vlaky – se soudružskou výpravou Vindobona (VT18.16) občas nezastavuje, protože má zpoždění , další vlaky vozí jiné soudruhy a soudružky za poznáním, vagony občas vezou i jiný náklad, než na který jsou určeny, a tak se vozí místo řepy třeba kostkový cukr . Petr často odmítá o půlnoci modulového času čas zastavit, a tak se plynule přechází do dalších dnů. A šlo to. Je to ukázka toho, že provoz dobře fungoval i díky tomu, že se zde nepohybovali žádní nezodpovědní soudruzi a všichni se snažili důsledně dodržovat jízdní řád. Jak by také ne, když zlí výpravčí strojvedoucím často hrozili výpravkou .
A je tady už sobotní večer. Pochválili jsme si pohodičku, probrali jsme následující akce roku 2011 i 2012 (Dobrovice, Milevsko, Sebnitz, Rosswein, Zákupy, Rokytnice). A protože toho mnozí neměli ještě dost, šli si hrát na volné jízdy. Např. z našeho rodinného majetku na koleje vyrazila s bělským Petrem Sněhurka (ER 20 2007), který se rozhodl ji otestovat zapřáhnutím čtyřiceti wapek. Kolečka si protáhla i scifi souprava Taurus se šesti vozy RT- expresu, a protože se Petrovi zřejmě stýskalo po práci, vyrazil i on na trať se svojí railtransovskou Šmudlou (V 100 745 501). Vyzkoušeli jsme si souběžnou jízdu na dvoukolejce a pak se Šmudla jela projet i pod kopec, dorazila až do Týniště a při zpáteční jízdě navštívila i výpravčího Mikuldu, který byl očividně rád, že ji momentálně nemusel řídit ve skutečné velikosti .
Pro vyčerpané strojvedoucí i výpravčí byl na dispečerském stanovišti připraven raut, který se během chvilky vypařil . Nový den už dávno začal, ale i přesto se dále pracovalo, alespoň teoreticky. Láďa zájemcům ukázal prezentaci o ovládacích prvcích pro serva, což mnohé zaujalo tak, že si z toho až lehli (viď Petře z Bělé ). Láďa atmosféru ještě vylepšil polechtáním bránic, když pustil videokomiks o Danově působení v Zákupech 2009. Vtipně zpracovaný Danův boj opravdu neměl chybu .
A je tu neděle. Dopoledne jsme odjeli provozní pátý den (že by rekord?), opět proběhl naprosto bez problémů, a jak jsem sledovala ústrojí modelového času, téměř pořád probíhal v čase 1:6. Na modelových hodinách se ukazuje čas 23:45, normální čas ukazuje 11:45 a ozývá se: „čas stojí, na značky!“ A k tomu oblíbené : _ .. _ .. _.. _ .. _ (rádoby minutu, ale kuřácké plíce to zvládnou sotva čtvrt minuty – není divu, že jako první se tedy dostavuje jen čtyřnohá kamarádka z Bělé ). Nakonec se ale všichni dostavili, pochválili jsme si i poslední provozní den, za naši práci jsme si zatleskali a na závěr si ještě rozdělili úkoly pro bourání layoutu. Po obědě si každý shromáždil svůj rodinný majetek, unavení, ale spokojení modří Permoníci museli opět smontovat své moduly, samé šroubečky, matičky, nohy, fólie…, tělocvična se změnila opět ve skladiště kabelů, bedýnek, krabic a jiných zajímavých zavazadel. Vše se následně muselo dostat do aut a přívěsů, což byl pro některé oříšek. Po více jak dvou hodinách usilovné práce byla tělocvična téměř prázdná a všichni se začali rozjíždět ke svým domovům. Některé čekala několikahodinová cesta domů, některé pouze cesta „vedle“ (podle doslechu se unaveným na štěstí cestou nic nestalo, v ojedinělých případech to bohužel odneslo jen Hynkovo „železo“ ). Tím ovšem pětidenní maratón ještě nekončí – další šichta čeká na všechny ve svých domovech při úklidu svých modulů (my jich máme 26 nových a pěkně jsme se při nošení do prvního patra zapotili a spoustu jsme toho navzpírali – že z nás díky Zababovu budou svalnatci jsme tedy nečekali ).
Akce byla povedená, vydařila se – pohoda, dobrá nálada, aktivní i komunikativní tým – prostě můžeme směle říci – děkujeme za Zákupy 2011 a těšíme se na další setkání s pohodovým týmem lidiček, kteří nám umožňují naši společnou, neobvyklou, zajímavou a krásnou zábavu!
Z místa, kde je to stejně daleko do NSR i DDR zdraví Zorka, Kristýna a Petr