18. − 22. 3. 2009
Sedím u stolu, na monitoru bliká kurzor na dosud prázdné stránce a já přemýšlím, jak začít reportáž z letošního jarního setkání. Čím se vlastně lišilo od těch předchozích? Čím bylo výjimečné? No jistě, už vím: tentokrát se nám až nebývale dařilo.
Bez Svoru
jsme si už náš layout téměř nedokázali představit, ale tentokrát to jít muselo. Z důvodu rekonstrukce modulu se autor layoutu musel vyrovnat se skutečností, že po dlouhé době − vlastně poprvé od uvedení do provozu − tato odbočná stanice bude chybět. Řešení se ale našlo: odbočku Chlum umístit k Bělé tak blízko, že se z Bělé stane pro toto setkání odbočná stanice na hlavní trati. Tomašov s ohledem na svou délku plnil úlohu odbočné stanice lokálkové a tak se naše kolejiště nakonec přece jen pěkně rozvětvilo.
Stavba
začala ve středu navečer a práce nám šla od rukou tak dobře, že doslova pár minut po půlnoci jsme měli celé moduliště po mechanické stránce hotové. Zda to nebyla jen náhoda, ale vděčíme za to dobré přípravě a koordinaci týmů, uvidíme až příště, pokud se nám podaří tento výkon zopakovat.
Čtvrteční dopoledne jsme strávili zapojováním elektroinstalace modulů, telefonů a hodin modelového času i rozvodů pro napájení všeho okolo – zdroji pro kolejiště počínaje a kávovarem konče. Samostatnou kapitolou byla instalace DCC, přesněji řečeno jeho ovládací části (poprvé se systémem LocoNet). Díky Zorovi Nikoličovi a Gabovi Meszárošovi, kteří přivezli veškerý potřebný materiál a také po technické stránce stavbu naplánovali jsme pod vedením Michala Hornycha ještě před obědem mohli prohlásit, že DCC je funkční a schopné provozu.
Další změnou v organizaci (přiznejme, že okoukanou od německých kolegů) byla příprava vozidel. Jarda Vyskočil se na ni dobře připravil a místo tahání kabelů se věnoval poshánění modelů od jednotlivých majitelů, kontrole adres, přiřazení Fredů a také přípravě osobních souprav tak, aby je pak bylo jednoduše možné roznést do jejich výchozích stanic. Tento systém se osvědčil natolik, že u něj zůstaneme i do budoucna.
Jediným zádrhelem přípravy provozu tak bylo zpoždění příjezdu našeho „nákladového guru“ Jirky Pouchy. Celou nákladní dopravu pro zahájení provozu tak na místě vymyslel Petr Šimral.
„Čas běží…“
se poprvé ozvalo ve čtvrtek asi v polovině odpoledne, ručičky na hodinách poskočily a po chvíli už vyjely první vlaky.
Grafikon pro toto setkání byl záměrně připraven volnější tak, abychom měli více času mezi vlaky a zejména aby bylo víc prostoru na manipulaci ve stanicích a na vlečkách. Již tradičně skvělou práci na jeho tvorbě odvedl Petr Šimral.
Vlastní provoz se už ale zcela bez problémů neobešel:
Nákladní doprava v průběhu setkání výrazně zhoustla a výjimkou nebyly ani několikametrové manipuláky z Bělé do Tomašova. Příčinou bylo zřejmě příliš rychlé „vykládání“ vozů.
Poruchovost hnacích vozidel nám tentokrát připravila několik horkých chvilek, ale naštěstí bylo kam sáhnout pro záložní stroje.
Největším problémem se ukázala být nová spřáhla, která jsou velmi citlivá na nerovnosti svršku, především pokud jsou ve vozidle uchycena pomocí drátku. Do příštího setkání je tedy nutné tato vozidla buď upravit nebo vyřadit z provozu.
Co ale fungovalo (až na dvě nebo tři drobné výjimky) bez závad, bylo digitální ovládání. Na jednu stranu samozřejmě dobře, protože provoz nebyl narušován dlouhým a o to hektičtějším hledáním příčin, na druhou stranu trošku škoda, protože jsme vlastně neměli možnost sbírat zkušenosti s odstraňováním poruch LocoNetu.
Mimořádná událost
je na skutečné železnici vždycky problém, pro nás byla ale zpestřením provozu. Co se vlastně stalo? Strojvedoucí osobního vlaku při vjezdu do stanice Bělá na přivolávací návěst pozdě zaregistroval špatně přestavenou výhybku a při prudkém brzdění došlo k vykolejení čtyř náprav. Tato skutečnost byla nahlášena výpravčímu v Bělé a prostřednictvím dispečera byl na místo nehody vyslán nehodový jeřáb z depa Tomašov. Po nakolejení vozů celý vlak odjel do skryté stanice Šumperk, kde byla souprava odstavena a do oběhu místo ní vyslána souprava záložní. Než se podařilo dohnat vzniklá zpoždění, měly obsluhy stanic dost příležitostí k improvizaci a organizování náhradní dopravy.
Pravděpodobným následkem této události bylo i psychické vyčerpání výpravčího v Bělé Petra Novotného, kdy proti vlaku, vjíždějícímu na volno přes odbočku Chlum vyjel ze stanice druhý vlak. Díky ostražitosti strojvedoucích se ale čelnímu střetu podařilo zabránit.
Místo závěru poděkování
všem, kdo přispěli ke zdaru setkání jak v období příprav, tak i na místě,
všem, kdo přiložili ruku k dílu, nezaháleli a pomohli ostatním,
všem, kdo vytvořili perfektní a pohodovou atmosféru po celou dobu setkání.
