5.3. – 9.3.2008
2. mezinárodní setkání modulů TT v České republice
Abstract
The 2nd meeting of TT-ČSD section of club Zababov with the international participation of our German friends took place at Zakupy near Česká Lípa from 5th till 9th of March 2008. Overcomming lots of problems with the layout setup and installation we enjoyed another great meeting.
Stavba
aneb
„Co se může pokazit, to se pokazí — co se nemůže pokazit, to se pokazí taky”
Bohužel hned na začátek musím poznamenat, že jsme tímto setkáním vytvořili smutný zababovský rekord. Stavba a oživení moduliště nám tentokrát trvaly téměř 48 hodin a to je neúnosné. Důvody tohoto stavu jsme rozebrali po odježdění sobotní „session” přímo na místě a proto doufáme, že se to již nebude opakovat. Ostatním kolegům pak nezbývá než popřát, aby se jim náš rekord nepodařilo překonat.
První zlé znamení zaznamenal Pavel Bureš již ve středu doma, když zjistil, že svým autem letos do Zákup z technických důvodů nepřijede a musel narychlo shánět náhradní dopravu. Naštěstí se to podařilo. I tak jsem byl ale překvapen, když jsem do Zákup dorazil kolem desáté večer (o dvě hodiny později proti původnímu plánu), že proti mě stojí dodávka s SPZkou mého rodného okresu.
Jako obvykle jsme stavbu zahájili ve vysokém tempu už ve středu večer. Postupem času, jak ubývalo nepostavených modulů zapojitelných do layoutu, se více a více čekalo na opozdilce. To značně podkopávalo pracovní morálku přítomných a tak se stavba začala protahovat. Další komplikací bylo poměrně velké množství přechodů mezi zababovskými a německými moduly. Tím se stavba moduliště značně drobila na malé kousky a také spojování modulů pomocí truhlářských svěrek trvá déle než pomocí klasiky — šroubku a matičky.
Na tomto místě se hodí pochválit kolegy z KMŽ Hôrky. Přijeli mezi prvními, hned se pustili do stavby nejen svých modulů, vše měli vzorně připravené!
Další pochvalu si zaslouží Pavel Štěpánek, který kvůli pracovnímu zaneprázdnění nemohl přijet dříve než v pátek večer. Shodou okolností jsem byl přiřazen do skupiny, která dostala Pavlovy moduly na starost. „Jak asi sestavíme Výpravčice”, říkal jsem si. Ale když jsem viděl, jak nás Pavel, vybavil tak bylo jasné, že to zvládnout musíme!
Když pak dojížděli opozdilci — ale měli to opravdu daleko — tak už na ně čekala brigáda nosičů a stavěčů. Tak se vždy mezery v layoutu rychle zaplňovaly. Ve čtvrtek odpoledne jsme měli moduliště zcela postavené a přešli jsme k další fázi — zapojení a oživení.
Zapojování rozvodů X3 a vůbec celého DCC bylo odlišné od předchozích setkání, a to z několika důvodů. Jedním bylo, že layout byl největší jaký jsme v TT kdy měli a už minulý rok byly problémy, které jsme přiřkli velikosti layoutu. Druhým důvodem pak také bylo to, že jsme plánovali poprvé v TT vyzkoušet LocoNet a LNboxy.
Dohodli jsme se, že začneme jezdit na systému XpressNet od Lenze a teprve druhý den přejdeme na LocoNet. Bohužel specialistu na lenzovské DCC Davida Suchého zdržela vichřice Emma v práci a tak jsme museli začít bez něho. Tím věci začaly nabírat další skluz.
Nakonec se nám vše podařilo zapojit, vyzkoušet a vyladit. Zhruba v jednu hodinu v noci jsme se odebrali do postele s pocitem, že druhý den ráno bude vše fungovat tak, jak má.
Druhý den jsme už jen dořešili drobné problémy s nefungujícími banánky, nespolehlivým připojením DCC centrály k počítači (všichni jsme si mohli hlavu ukroutit, to se opravdu nikdy před tím nestalo) a rozvodem hodinového signálu. Kvůli tomu jsme první „session” museli třikrát restartovat, ale nakonec se vše v dobré obrátilo.
Provoz
aneb
jaké to je, když se práce ujme profesionál
Provozním tématem našeho setkání tentokrát byla příhraniční oblast se zajímavou peáží přes území NDR. Přípravě grafikonu se věnovali Petr Novotný (tradičně) a Petr Šimral (nově). Byl jsem hodně zvědavý jak se jim grafikon povede, když na jeho přípravu bylo tak málo času. Oba autoři si velice chválili program Grafikon od kolegů z Ostrama. „Bez něj bychom to nedokázali” shodli se oba.
Bylo znát, že Petr Šimral je v železniční dopravě profesionál. Provoz peáží i přeshraniční byl podle jeho slov konečně takový, jaký by byl i ve skutečnosti. Tedy už žádné posílání zátěže pro německé stanice českými manipuláky. Pěkně „Pn-kou” do Šumperka, tam proclít a šup jinou „Pn-kou” do NDR a dále již v režii DR. I osobní doprava na peáži byla řešena tak, že české vlaky stavěly jen na území ČSSR a německé jen na území NDR. Někomu to sice dělalo problém pochopit, ale pro ostatní to bylo zajímavé poučení.
Hlavním cílem nákladní dopravy byla opět (stejně jako při minulém setkáni v Roßweinu) stavba dálničního mostu — ne všichni ho napoprvé viděli. Tento úkol do velké míry zatěžoval oba uzly našeho moduliště (stanice Bělá pod Bezdězem a Svor) a také již zmiňovanou peáž. Kromě toho připravil Jirka Poucha hodně zajímavých přeprav pro naše manipuláky.
Kolegové z Německa si pak nákladní přepravu na layoutu připravovali sami. Bylo zajímavé sledovat Thomase, jak nenápadně přišel k našemu skryťáku, postavil na odkládací plochu Eas s příslušnou vozovou kartou a nákladovým lístkem a beze slova vysvětlení opět odešel. Pak jen nenápadně sledoval, jak vůz putuje téměř celým layoutem až do jeho Dahme. Myslím ale, že jsme ho nezklamali, protože navečer tam vůz opravdu byl.
Most jsme bohužel postavit nedokázali. Odjezdili jsme málo modelových dní a také se nesešlo dost hlubiňáků na dopravu prefabrikátů. I tak mne překvapilo, kolik prefabrikátů bylo v Týništi v sobotu večer. Kdybychom maličko zašvindlovali a nějaké donesli letecky, možná by most postavit šlo. Tak snad někdy příště.
Po malých kolejích
aneb
výlet Klubu železničních cestovatelů do Zababova
V sobotu nás navštívili naši kolegové z Klubu Železničních Cestovatelů. Díky úsilí Petra Novotného byl pro ně připraven velice zajímavý program. Do Zákup přijeli vlakem o normální velikosti a v tělocvičně přestoupili do vlaku zvláštního. Pro železniční cestovatele nic neobvyklého až na to, že ten vlak byl 120x zmenšený.
Na zvláštní vlaky KŽC bylo myšleno již při přípravě setkání a tak pro ně byl v grafikonu zaveden zvláštní turnus. To by však nebyli železniční cestovatelé, aby do naší pečlivě připravené akce nevnesli něco chaosu. Vlaky zásadně nevyjížděly ve stanovených časech a vlivem četných fotozastávek ani nedodržovaly jízdní doby. Tím cestovatelé značně zamotali hlavu nejednomu výpravčímu.
Doufáme ale, že se jim na našich malých kolejích líbilo stejně jako na těch velkých skutečných a že se s nimi zase v budoucnu setkáme.
Pamětní kámen
aneb
překvapení našich německých kamarádů
Hodně dlouhou dobu zůstávala větev na „Zadní Puntíkov” nedostavěná a nepřipojená k layoutu. Po příjezdu kolegů z Německa byla najednou dostavěna. Proč ale čekat kvůli německému skryťáku, který je až na konci layoutu, vrtalo mi hlavou. Malého modulku jsem si nejprve nevšiml, ani nevím kdo ho tam doplnil. Že by byl německého původu mě ani nenapadlo, vždyť má naše rozhraní.
Na konci první odjezděné „session” dorazil do Bělé zvláštní vlak s „hlubiňákem” naloženým jakýmsi kamenem a čímsi pod plachtou, s jeřábem a několika pracovními a jedním salonním vozem. Opravdu zvláštní sestava. Všichni jsme byli sezváni k minimodulu. To už nám začínalo svítat, že to bude nějaká odpověď na stavbu mostu loni v Roßweinu.
V reálném čase byl nejprve jeřábem vyložen kámen, vybalen z přepravní konstrukce a umístěn a upevněn na připravený podstavec na modulu. Pak přišla na řadu tajemná věc pod plachtou. Jens ji přilepil zakrytou plachtou — kdo umí, ten umí.
Závěr
aneb
vzhůru do Roßweinu
I přes počáteční obtíže se nám podařilo další velké setkání. Ukázalo zcela zřetelně nutnost dalších změn pro pokračování našeho rozvoje. Uvidíme, co nám další setkání přinesou.
