23. − 26. 10. 2008
Statistiky
| Počet účastníků: | 110 + hosté |
| Plocha haly: | 1234 m² |
| Počet modulů: | 250 z toho 172 německých (DB a DR), 73 ČSD a 5 PKP |
| Počet dopraven: | 35 z toho 22 německých (DB a DR), 12 ČSD a 1 PKP |
| Celková délka: | 314 m |
Tak to byl Rosswein 2008. Mimo jiné také pokus o zápis do Guinessovy knihy světových rekordů, který ale nebyl uznán protože v železničním modelářství se uznávají pouze rekordy v nejrozšířenějším měřítku, a tím je H0. I tak to ale bylo nádherné setkání, které nezkazil ani fakt, že bychom zřejmě rekordu nedosáhli, protože loni bylo setkání ještě o maličko větší.
Námět
Námětem setkání byl provoz mezinárodních rychlíků na území SRN, NDR, ČSSR a PLR v osmdesátých letech minulého století. Oproti jiným setkáním jsme si více užili dopravu osobní než nákladní. Velice zajímavé bylo zejména řazení souprav s kurzovými vozy, různé oběhy pro soupravy a hnací vozidla, přepřahy hnacích vozidel v příhraničních stanicích, atd. Bylo to něco úplně jiného, kvalitativně lepšího, než jen pouhé protáčení ucelených souprav, tak jak jsme to dělávali jindy. Za takovýto luxus jsme ovšem zaplatili snížením intenzity nákladního provozu a také zanedbáním provozu na naší jediné lokálkové větvi do Týniště.
Prvním problémem, který bylo nutné vyřešit, byl požadavek německých tvůrců layoutu a plánovačů provozu na velikou stanici s depem pro předávání vlaků ze sítě DR do sítě ČSD. Na první pohled neřešitelnou situaci vyřešil pověstný „krok stranou“. Petr Šimral vymyslel sestavení pomyslného železničního uzlu (příkladem byl Děčín) ze třech našich stanic – Bělé, Tomašova a Svoru.
Stanice Bělá, díky délce svých kolejí, tvořila část uzlu určenou pro osobní dopravu – končily zde osobní vlaky, křižovaly a přepřahaly se zde mezinárodní rychlíky a jezdil od tud také motoráček, který pouze převážel lidi přes hranice.
Přepřahy lokomotiv a manipulace s kurzovými vozy byly něco, co jsme si zatím v osobní dopravě neužili. Činilo nám to (alespoň zpočátku) docela problémy, ale výrazně to zpestřilo a obohatilo naši hru. Nakonec jsme zjistili, že je to stejné jako u nákladních vozů. Jen ty vozové karty nám nějak chyběly. Když se pak ještě v Bělé sešly Pnky s ropnými produkty bylo na zastavení času zaděláno. Prokázalo se, že Bělá může zvládat manipulaci v osobní přepravě, ale už ji moc nelze kombinovat s takovou zátěží jako je vykládka 20 kotlových vozů za den.
Protože v Tomašově − jako v jediné naší nácestné stanici − je depo, bylo její provozní určení jasné. Nocovaly zde soupravy na ranní vlaky vypravované z Bělé, otáčely se tu nádherné německé parní lokomotivy, byly zde deponovány lokomotivy pro vedení rychlíků na našem území.
Typickou sekvencí mezi Tomašovem a Bělou se stalo:
- Lv s českou lokomotivou do Bělé k nástupu na vedení vlaku na našem území
- Průjezd mezinárodního rychlíku s českou lokomotivou směrem do vnitrozemí
- Lv s odstupující německou lokomotivou z Bělé
a naopak…
Po celém layoutu se nám pak pohybovaly nádherné barevné soupravy mnoha rychlíkových vozů všech železničních správ a typů. Bohužel se vlivem nedostatku vozových (soupravových) karet nedostávaly kurzové vozy tam kam měly. A tak se stalo, že první den poštovní vozy vezoucí Rudé Právo se žhavými novinkami skončily místo v Bělé až v německém skryťáku, což tamní obsluhu nijak nenadchlo a poslala nám je na stejné soupravě zase zpět. Němečtí „soudruzi” asi neumí česky.
Extrémním případem v osobní dopravě pak byly rychlíky Ex76 a Ex77, které byly složeny ze zří souprav. To proto, aby se obsluha Bělé nenudila.
Kromě přepřahů lokomotiv a kurzových vozů si také do Bělé objednali ohromné množství ropných produktů – že by se připravovali na zimní topnou sezónu? Když se pak všechny soupravy přivážející naftu sešly najednou tak z toho byl solidní kolaps v Bělé.
Program setkání a připravený GVD byl opravdu náročný. Obsluhy stanic stěží našly čas si vydechnout při volnějších etapách modelového dne. Strojvedoucí se také nezastavili, naopak jsme pociťovali i jejich nedostatek. Naštěstí nám kamarádi z Německa rádi vypomohli. To bylo důvodem, proč nejsem schopen podat rozsáhlejší report o tom, jak to v sousedních zemích vypadalo. Proto pouze následující fotoreport.
NDR
Ústřením prvkem části DR byla dvojkolejka se dvěma velkými stanicemi – Finkenheerd a Vieselbach. Osobní doprava byla čistě stylově složená z vozů DR (díky původu firmy Tillig se není moc čemu divit). Mnoho vozů bylo ale značně vylepšeno provozní patinou. Dominantou průmyslu pak byla vlečka do tepelné elektrárny, do které bylo dodáváno uhlí i ze severních čech.
SRN
Část moduliště věnovaná SRN byla od převládajícího zbytku NDR snadno odlišitelná. Moduly se vyznačovaly velice rozvinutým a propracovaným průmyslem. Lahůdkou pak byl úsek vedený poblíž malé vesničky, která byla oživena nespočtem postaviček a detailů, které by samy vydaly na samostatnou reportáž.
PLR
Polsko bylo zastoupeno jen jedinou stanicí Giemolewo. Byla sice jediná, ale zato perfektně propracovaná. Zelené lokomotivy PKP pak byly jistě skělým zpestřením provozu na našem území.
Všechno má svůj konec
Setkání bylo krátké, ale velice dynamické. Uběhlo jako voda. V neděli pak již zbyl čas na pořízení nostlagických fotografií a obvyklé balení a odjezd domů.
Odkazy na stránky ostatních účastníků
Polské:
http://macbrowar.fotosik.pl/albumy/531123.html
http://gemol.fotosik.pl/albumy/531507.html