10.–13. 5. 2007
Sekce TT-ČSD na 8. TT-víkendu
Již tradičně jsme se účastnili jarního TT-víkendu ve Všestarech. Tato akce je pro klub neobvyklá, neboť je určena pro veřejnost.
Layout
Jako námět pro layout vybral jeho tvůrce jednokolejnou hlavní a lokální trať, které se v centrální části křižují. Nebyly to tedy hlavní trať a dvě lokálky, jak by se mohlo na první pohled zdát. Námět komplikoval hru v tom, že velice nerovnoměrně rozdělil zátěž. Jezdili jsme ale bez modelového času a grafikonu a ani na předpisy se příliš nehledělo, takže to nebyl takový problém. Zajímavé by ale bylo toto schéma zopakovat na standardním provozním setkání.
Poprvé v historii sekce se také ve větším měřítku uplatnila zásada komponovat layout z většího počtu modulů téhož modeláře. Důvodem bylo snížit počet přechodů mezi moduly, kdy sice terén navazuje profilem, ale už se nedaří skrýt rozdíl v provedení modelu vegetace. Jak se to projevilo na celkovém dojmu z našeho layoutu nechám na vašem uvážení.
Provoz
Vzhledem k tomu, že jsme jezdili pro laickou veřejnost, snažili jsme se, aby se zejména v prostoru před diváky vlaky střídaly co nejrychleji. Z tohoto důvodu jsme nepřipravovali grafikon a manipulaci jsme omezili na minimum.
Vlaky tedy mezi stanicemi jezdily podle jednoduchého pravidla jeden z A do B a pak zase jeden z B do A. Nikde by se tak neměly hromadit soupravy a provoz by měl být rovnoměrně rozprostřen po layoutu. Ale ouha. Nepřítomnost GVD a sešitových jízdních řádů vyústila v nekonečnou řadu improvizací.
A tak se stávalo, že občas musel vlak čekat v Kamenickém Šenově, až se uvolní Svor a bude možno pokračovat ve hře.
Někdy vlaky čekaly před odbočkou Chlum, která byla tentokrát provozní součástí Svoru. Bylo jasně znát, že Svor je v této konfiguraci oním pověstným úzkým hrdlem. Je otázkou, zda jízda podle grafikonu situaci zlepší nebo naopak.
Neplánovanost provozu a nekázeň personálu občas způsobovaly, že strojvedoucí přivedl vlak do neobsazené koncové stanice lokálky a ta byla přeplněna spoustou vozů i vlaků. Většinou se situace vyřešila (často nepředpisovým) vjezdem na obsazenou nebo manipulační kolej. Někdy už nešlo ani to. Tomu bychom se samozřejmě při plánovaném oběhu souprav a vozů vyhnuli.
Vozidla
Jistá volnost setkání se projevila i ve výběru vozidel k provozu. Na koleje se dostala i vozidla, která by jinak jezdila jen při volných jízdách – ony to vlastně byly permanentní volné jízdy.
K vidění tak byly lokomotivy obou trakcí (elektrickou jsme přeci jen vynechali, když nemáme trolejové vedení) a téměř všech epoch.
„Naftožroutů“ bylo samozřejmě také dost. A když už jsme je na naše koleje pustili, tak jsme jim alespoň pořádně naložili.
Snažili jsme se alespoň, aby na naší hlavní trati nejezdila vozidla typicky lokálková a naopak. Na lokálce byla tedy velice často k vidění klasika osmdesátých let M152.0.
Většinou nemanipulující manipuláky pak na lokálce vedly další typické stroje osmdesátých let – „Kocouři“ T466.2.
Provoz na lokálce byl nebývale hustý. A tak se křižovalo skoro všude. Jen na vlečce pivovaru nám to Míla nedovolil. Ale nakonec už jsme se neptali a křižovali i tam.
Díky Davidovi jsme viděli i několik zajímavých novinek. Jednou z nich byl Hamburčan M297.003 s emblémem pětiletky. Opravdu perfektní model do padesátých let.
Díky Davidově úsilí (a neochotě zastávat funkci výpravčího ve Svoru – díky níž jsem si to mohl užít já) jsme také měli v provozu workshopovou 745.501 (ex V100 DR) v barvách společnosti Railtransport, kterou David sestavil a zprovoznil během sobotního dopoledne.
Do provozu se dostala i vozidla téměř nemodelová, z nichž by puristé zajisté dostali amok. V tomto případě Petrovy „Zetky“, které si nechal vyrobit místo vizitek. Ale soupravička to byla nádherná.
Petrovi musím ale také ke cti přičíst, že v provozu byly i jeho skvěle patinované nákladní vozy.
Nakonec tedy myslím, že se nám tato akce povedla a že jsme si ji dokázali užít i bez obvyklých provozních pomůcek. Doufám, že podobné pocity měli i odcházející návštěvníci.
Velká krasavice
Při cestě na večeři jsme šli „omrknout konkurenci“ z jaroměřské výtopny, nově rekonstruovanou 423.0145. Kolegové nás pustili na stanoviště strojvedoucího a dostalo se nám opravdu vyčerpávajícího výkladu.
Cestou z večeře nás napadlo zkusit si tuto krasavici vyfotit v netradičním osvětlení – pouze nádražní lampou na perónu. Díky odborné pomoci Ládi Seidla se to nakonec Pavlovi a Jardovi podařilo. Obrázky jsou to opravdu nádherné.
Další fotografie ze setkání najdete na Railnetu