11. – 14. 10. 2007
Naše spoluúčast na velkém setkání modulů TT v Německu
Abstract
The meeting of railway modellers club (MEC) took place at Rosswein (Germany), at 11. – 14. october 2007. It was the first TT-ČSD section abroad contribution with the modules. Our german friends enjoyed the scenery on our modules especially.
Po dvou letech od první průzkumné návštěvy u našich německých kolegů jsme se letos vydali na zahraniční výpravu s moduly konečně i my.
Snad neporuším žádné zásadní literární pravidlo, když hned na začátku prozradím, že jsme obstáli se ctí a neudělali si ostudu. A nejen to.
Vezměme to ale popořádku a vraťme se o několik měsíců zpátky, do doby, kdy se – jak je u akcí tohoto rozsahu obvyklé a nutné – začalo všechno připravovat.
Po úvodních domluvách a slibu, že opravdu přijedeme a opravdu i s moduly, bylo nutné společně připravit a domluvit řadu organizačních záležitostí. To máte: přihlášky modulů, grafikon, nákladní dopravu, stavbu mostu (což mělo být překvapení), adresy lokomotiv, počty zúčastněných a jejich ubytování a stravování,… Kromě těchto „mezinárodních“ otázek jsme ale samozřejmě řešili a připravovali všechno ostatní, co je potřeba před každým setkáním, ale tentokrát přibyla navíc ještě společně organizovaná doprava na místo činu (a samozřejmě zpět).
11. října 2007
V den „D“ jsme se podle předem připraveného plánu začali postupně sjíždět na několika místech republiky, nakládat další a další moduly, modely a vybavení, abychom mohli vyrazit na západ.
Dvě dopravní skupiny postupně dorazily do Rossweinu a v šest hodin večer už jsme byli v plné práci – všechno vybalit, moduly ustavit na nohy a začít stavět naši část moduliště. Úkol zněl jasně: ráno musíme začít jezdit!
Stavbu se nám podařilo zvládnout podle plánu v téměř rekordním čase a tak na ráno zůstalo jen rozestavět soupravy a drobné dokončovací práce.
12. října 2007
S asi hodinovým zpožděním oproti původním předpokladům se pár minut po desáté hodině ozvalo očekávané zvolání: „Uhr läuft!“, tedy: „Čas běží!“ a minutové ručičky hodin poprvé poskočily. Jen o chvilku později se rozdrnčely telefony a jako první začali pracovat výpravčí – nabídky vlaků byly sousedními stanicemi přijaty a první vlaky vyjely na trať.
V průběhu dne se postupně začala projevovat nedůsledná práce personálního oddělení. Zanedbání kvalitní přípravy způsobilo citelný nedostatek strojvedoucích a v jeho důsledku se začaly na naší části železniční sítě vlaky zpožďovat a některé musely být dokonce odřeknuty. Problémy přetrvaly až do večera. Už další den se díky nabídce pomoci spřátelené železniční správy (DR) podařilo personální problém vyřešit a alespoň po stránce obsazení služeb již vše fungovalo.
Celý den se u našich modulů zastavovalo poměrně dost německých kolegů. Zvědavě si moduly prohlíželi a řada z nich nešetřila chválou na zpracování krajiny, staveb či dalších doplňků. Samozřejmě nás to potěšilo, zejména když se později kolegové přiznali, že jsme je našimi moduly v dobrém slova smyslu naštvali a především motivovali k dokončení jejich (v některých případech už dlouhou dobu) rozpracovaných modulů.
Petr Novotný si připravil ještě jedno zpestření, byť spíše soukromé, malou reminiscenci na film »Pelíšky«. Do stanice Bělá si z VEB Plastik Beetzendorf objednal sochu plastové lžičky jako hold pokroku našich přátel z NDR. Socha byla vztyčena v Bělé, bohužel v poměrně krátké době se vlastní vahou a působením tepla zdeformovala. bylo tedy nutné ji demontovat a vrátit zpět s konstatováním: „kde že ti soudruzi z NDR udělali chybu“.
Prakticky tato akce ale posloužila i k ověření funkčnosti nákladní dopravy na základě objednávky zboží a jeho dopravení do stanice určení. Pro lepší kontrolu pohybu byla socha lžíce umístěna do soupravy vozů SŽD, kde v cisternách bylo ještě speciální pojivo pro adjustaci sochy.
13. října 2007
V podstatě už od pátečního dopoledne jsme začali plnit náš největší úkol, s nímž jsme do Rossweinu jeli – na místo stavby poblíž stanice Finkenheerd začaly dlouhé vlaky navážet betonové prefabrikáty, určené pro stavbu »mostu Přátelství«. Dalšími vlaky jsme odesílali potřebné množství štěrku a písku. K našemu překvapení a radosti všechno fungovalo snad ještě lépe, než jsme očekávali a tak už během odpoledne bylo na správném místě všech 75 kusů prefabrikátů a zbýval snad poslední náklad – ocelová výztuž. Ta byla (podle legendy) objednána ve Velké Británii, lodí dopravena do francouzského přístavu v Calais a pak po železnici na staveniště. Přeprava 2 m dlouhého svazku 4 lan byla mistrovským kouskem.
Ale všechno nebylo jen růžové. Opět se projevil občas se opakující problém – nefungující nákladní doprava, která se zejména na »lokálce« i přes několik pokusů o záchranu rozvrátila úplně. Je zřejmé, že bez nákladového dispečera nejsme schopni sami správně nákladní dopravu během provozu uhlídat. Škoda.
Večer jsme se všichni sešli kolem téměř dostavěného mostu k jeho dokončení a otevření. Již v průběhu odpoledne byl most sestaven téměř do konce, a tak na slavností akt zbylo usadit posledních několik málo prefabrikátů, vsunout výztuže a most s rozpětím 1,5 m předat do provozu. Hlavní autoři celé myšlenky se těchto prací ujali a za chvíli byl most hotov. Nastal okamžik slavnostního otevření. V záři fotografických blesků Torsten Stein přestřihl červenou pásku a stavba byla předána do užívání, samozřejmě oslavená pořádnou porcí šampaňského.
14. října 2007
Nedělní dopoledne jsme samozřejmě ještě využili pro provoz podle jízdního řádu, ale krátce po poledni už nastal čas k jeho postupnému ukončování. Vlaky začaly stahovat vozy do stanic jejich majitelům a když bylo ohlášeno vypnutí napájení kolejí, pustili se všichni postupně do úklidu a balení vozidel a pak i do demontáže kolejiště.
Krátce před čtvrtou odpolední už jsme měli všechno sbaleno, úspěšně jsme vyřešili složitý logistický problém, jak naložit do jednoho auta materiál několika majitelů ve správném pořadí podle vykládky, rozloučili jsme se a vyrazili na cestu k domovům.
O rozsahu setkání a vlastním modulišti si laskavý čtenář jistě již udělal vlastní představu z přiložených fotografií, nicméně pro úplnost doplním ještě několik strohých dat:
- velikost haly: 1.000 m2
- celková délka kolejiště: 345 m (přepočteno měřítkem a zrychlením modelového času je to úctyhodných 249 km ve skutečnosti!)
- z toho moduly členů klubu Zababov: 78 m
- celkový počet účastníků setkání: cca 90
- námět setkání: peážní doprava mezi (tehdejšími) ČSSR a NDR (fakticky realizována tak, že v německé části layoutu byla umístěna česká skrytá stanice a naopak v československé části skrytá stanice německá; kromě přeshraničních vlaků tak jezdily po částech layoutu i průběžné vlaky sousední železniční správy)
- provozní období: podzim 1981
Provoz probíhal podle grafikonu a příslušných dobových zvyklostí, nabídka přes hranice byla potvrzována přímým dálnopisným propojením.
Poděkování na tomto místě zcela jistě patří všem, kdo se zasloužili o přípravu a průběh setkání – ať už autorům layoutu, grafikonu a dalších pomůcek, autorům stavebnice mostu, ale samozřejmě i německým kolegům, kteří připravili skvělé zázemí a dobrou organizaci celé akce.
Rosswein 2007 je za námi – ať žije Rosswein 2008!