6. 5. – 9. 5. 2004
Stavba aneb místo úvodu
Přeskočme obecná slova úvodem a pojďme rovnou na věc. Je čtvrtek dopoledne a členové sekce se po dlouhém období příprav a nedočkavého čekání sjíždějí na místo setkání. Ostatní sekce jsou na tom stejně a tak se hala pomalu začíná plnit nepřeberným množstvím modulů, nohou k nim a spousty všelijakých krabic s veškerým potřebným materiálem. Ani naše sekce nezůstává pozadu a tak je nám vyhrazené místo poměrně rychle zaplněno potřebným materiálem.
Protože se stavbou našeho moduliště musíme začít stanicí Svor, musíme počkat až náš dvorní dopravce David S. přiveze také moduly Pavla Š. Abychom však čas zbytečně nepromarnili, pouštíme se alespoň do přípravných prací. Stavíme všechny již přítomné moduly na nohy a ustavujeme je do přibližné výšky. Vzhledem k tomu, že jejich umístění bude jasné až se začnou stavět jednotlivé větve tratí od Svoru, vzniká uprostřed našeho prostoru skladiště modulů připravených na konečné umístění.
Konečně dorazili všichni a tak se začalo i se stavbou Svoru a všech tří větví vedoucích z této stanice. Poměrně rychle vzhledem k tomu, že většina modulů je již připravena, vzniká konkrétní podoba našeho layoutu. Jde to tak rychle, že ti menší jen s údivem pozorují jak nám to jde od ruky.
Zatímco se většina z nás věnuje přípravným pracem na stavbě layoutu, tak někteří ještě dolaďují drobnosti na svých modulech. Toto se již stává pomalu zvyklostí ;o), ale pro příště už by tak tomu být nemělo.
Pomalu se blíží půlnoc a stavební četa už má hotovo, takže se pouštíme do zapojení a oživení celého layoutu.
Někteří již spokojeně odpočívají po dobře odvedené práci u sklenice piva, která je postavena, jak jinak než, na stolku příslušejícím jedné ze stanic.
Konečně i četa elektrikářů dokončuje svoji práci a postavené moduliště může projet vlak s vozem kanceláře bezpečnosti práce. ;o) Tím se ověřilo, že jsme překonali všechny drobné problémy a naše moduliště je připravené pro provoz. Jasně se projevilo, že změna normy týkající se rozhraní X1 přinesla svůj užitek, neboť se zapojením modulů splňujících novou normu nebyl (na rozdíl od těch postavených podle původní normy žádný problém). Odhadovaný časový plán na stavbu moduliště jsme překročili jen o zhruba půl hodiny, takže i s tímto jsme spokojeni.
Novinky
Kromě dlouhé řádky nových traťových modulů přibyly do našeho moduliště dvě nové stanice hlavní trati. Odbočná stanice Svor, ze které odbočuje lokálka směrem na Hukovice, kde se trať již tradičně větví na větev do koncové stanice Týniště a koncové stanice Vidnava. Druhou velkou novinkou je stanice Bělá pod Bezdězem. Tato druhá stanice slouží zatím jako „skryté“ zakončení hlavní trati. Pochvala za tyto dvě stanice patří Davidovi S., neboť jsou precizně zpracované a provoz v nich byl bez sebemenších problémů.
To že se jedná o skutečné stanice hlavní trati dokládá to, že nebyl žádný problém do stanice Bělá vměstnat rekordní nákladní vlak složený ze 40 vozů.
Stejný vlak bylo nutno ve stanici Svor rozdělit do dvou, ale zase zbývá pořádná rezerva. Každá stanice nemůže být zkrátka 6m dlouhá.
Mezi novinky, které jsme na tomto setkání poprvé použili, je nutno také zahrnout žolíkové moduly. Jedná se o moduly plně splňující naši normu, ale vyznačují se dvěma vlastnostmi. Jedná se o moduly, které mají na každém konci jiné standardní rozhraní, čímž umožňují plynulý přechod terénu mezi moduly s různými rozhraními a usnadňují tak plánování layoutu s ohledem na návaznost terénu. Druhou vlastností je, že se jedná o krátké moduly – cca 200mm, což umožňuje to, že nemusejí být samostatně stojící.
Nunto podotknout, že žolíků lze také využít pro konverzi privátního (nenormovaného rozhraní) na standardní Zababovské a tím umožnit do layoutu včlenit i moduly s různými rozhraními (např. vysoké náspy atp.) nebo části domácích kolejišť (tak jako je tomu např. u stanice Týniště).
 |
 |
 |
 |
Provoz
Pak už přišel pátek a po něm sobota, které byly oba vyplněny provozem podle předem připraveného grafikonu. Zde bylo nejvíce vidět, jaký posun jsme od posledně zaznamenali.
Podařilo se nám odjezdit dva dny podle naplánovaného grafikonu a ještě zbyla spousta času na volné jezdění. I zde je ale stále co vylepšovat. Zejména musíme dodržovat kázeň, což nám napomůže k tomu, abychom odjezdili grafikonů i více než jeden za den. Dále jsme také objevili nedostatky v přípravě sešitových jízdních řádů pro strojvůdce tak, aby bylo možno grafikon odjezdit s co nejmenším počtem strojvůdců. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že jízda manipulačního vlaku ze Svoru do Hukovic, Vidnavy a Týniště byla velice zajímavá „šichta“ pro strojvůdce, který se zejména při manipulacích leckdy pořádně zapotil.
Celý provoz se nám také podařilo zajistit ryze vozidly ČSD, což dokládají následující momentky z bohatého provozu. I délky souprav na hlavní trati byly díky dostatku vozů více méně realistické.
Po odjetí grafikonu přišly každý den na program volné jízdy, při kterých si každý mohl vyzkoušet svoje. V provozu se tak objevila exotická vozidla, která se po layoutu proháněla takovou rychlostí, že je žádný z objektivů fotoaparátů nedokázal zachytit.
Dále jsme svá vozidla vyzkoušeli extrémní zátěží, což dokládají následující obrázky. Pochvalme však naše vozidla, neboť ani s takovýmihle vlaky neměly sebemenší problémy.
Military
Na našich modulech se začaly vyskytovat také na první pohled divně vypadající artefakty z přípravy na druhou světovou válku (mimochodem takový pohled se Vám může naskytnout projedete-li se po trati mezi Lichkovem a Dolní Lipkou).
To inspirovalo některé z nás k realizaci poněkud modernějšího vojenského transportu mezi stanicemi Bělá a Týniště. Někteří sice byli striktně proti, argumentujíce, že vozy naložené vojenskou technikou a tažené patřičně silnou lokomotivou nemají na danou trať přechodnost a že dojde k vážnému poškození železničního svršku. Za pomoci represivních složek byly tyto hlasy podle normalizačního vzoru umlčeny a mohlo se začít s přípravou na onen transport.
Po zákroku VB již transport bez problémů dorazil do stanice Týniště a my mohli jít spát. Zajímavé by bylo včlenit takovou záležitost jako je podobný vojenský transport do normálního grafikonu. Jenom se obávám, že pak by asi nebylo možné použít modelový čas 4x rychlejší než skutečný neboť manipulace s nákladem v koncové stanici Týniště by se zřejmě neúměrně protahovala.
Loučení aneb místo závěru
Pak již přišla neděle a konec setkání. Moduliště jsme rozebrali a začali se rozjíždět ke svým domovům. Nezbývá než přes prázdniny pracovat na nedostatcíh stávajících modulů (nebylo jich až tak moc) a na modulech a modelech nových, abychom na podzim v České Lípě opět zaznamenali nějaký podobný posun vpřed.