Stalo se již tradicí, že některý z podzimních prodloužených víkendů rádi trávíme v Dobrovických muzeích. Letos setkání proběhlo ve dnech 16. až 20. listopadu 2016. A opravdu se vydařilo. Přišlo se na nás podívat nejvíce lidí v historii naší zdejší účasti. Každý den se do sálu valila spousta návštěvníků, aby se podívali, co jsme pro ně připravili. Hned ve čtvrtek byl překonán loňský rekord – 330 platících návštěvníků! Pátek byl pracovní den, přišlo „jen“ 213 návštěvníků. V sobotu dorazilo 328 platících návštěvníků a za dopoledne v neděli jich přišlo 152. A jako každý rok, i letos, někteří dorazili na výstavu, až když jsme již nakládali do aut. Máme radost, že zájem o našeho koníčka roste a že se každoročně můžeme pochlubit něčím novým.
Letos byla v Dobrovici poprvé úzkokolejka TTe. Její součástí byla regulérní trať Lom Petr*Bezruč – Benešov na Lipou zastávka – dopravna Pacova Hora. Zde byly k vidění TU 29 a TU 47 s Balmem/ú a brzdami i mnoho osobních i nákladních úzkorozchodných vozů.
Layout byl koncipován jako loni – do tvaru podkovy. Po layoutu se tentokrát nepohyboval žádný Sergej ani Brejlovec. Nákladní přepravu zajišťovaly „Barča“ a „Štokr“, na osobní vlaky byly nasazeny ozvučené „Zamračené“. Ke konci provozu byl nasazen také ozvučený „Kocour“. Po layoutu se pohybovaly dvě osobní soupravy a jedna rychlíková, k tomu vlaky manipulační, přestavovací, vyrovnávkové i průběžné nákladní. Přepravovalo se uhlí, řepa a vápenec do cukrovaru, dříví na pilu do České Skalice, odtud do okolí se převážela prkna. Také se všichni předbíhali, jaké nejexotičtější zboží pošlou na vlečku Tuzexu do Kouřimi. V layoutu obíhaly i kurzy poštovní, spěšniny a „zetky“ pro přepravu mléka. Jedna standartní přepravovala mléko do Kouřimi, druhá obíhala z Pacovy Hory po úzkorozchodné trati na podvalnících. V lomu probíhala překládka na normální rozchod a dále jela klasicky z lomu přes Českou Skalici do Týnova zařazena na normálním vlaku. Mezi Lomem Petr*Bezruč – nádražím úzkorozchodné dráhy a zastávkou Tetín byla přípojová vazba mezi vlaky osobní dopravy včetně překládky pošty a spěšnin. V jedné sejšně jsme také vyzkoušeli po úzkokolejce přepravit i čtyřnápravový klasický „Y“ vůz. Úspěšně úzkokolejkou projel. Bohužel, při zpáteční jízdě nevydržel namáhání brzdový vůz řazený za lokomotivou. Vykolejil a na mostě přes normálně rozchodnou trať se zřítil až do potoka pod normálně rozchodnou trať. Toto ostatně nebyla jediná mimořádná událost setkání. Z těch závažnějších: chybou výpravčího došlo k protisměrné jízdě Česká Skalice – odbočka Jezero. Na štěstí bez následků. Soupravy se zastavily od sebe 5cm u zastávky Tetín. Dále jely dvakrát vlaky do kusé koleje odbočky Jezero z důvodu chyby obsluhujícího výpravčího. Pár „skorokolizí“ se stalo u cukrovaru z důvodu nepozornosti – projeté návěstidlo (nesvítilo, jen občas hýbalo ramenem). Na přání malých návštěvníků byl občas vypraven Leoexpres a BR 201 s pruskými oddílovými vozy. Toto okavýpulné setkání generací bylo nejčastěji k vidění v Kouřimi.
V předsálí vedla Ivana s holkami dílničky. Vznikla zde spousta obdivuhodných děl – obrázků i dioramat s domečky, cestami apod. K tomu byl tradičně doprovodný program muzeí – výroba či malování mašinek. Samozřejmostí tu již jsou informační nástěnky o Klubu Zababov a promítání z našich akcí. Nově jsme připravili informační sešity pro větší informovanost návštěvníků o našem koníčku. Pro návštěvníky jsme jezdili denně od 9:00 do 12:00, 13:00 až 18:00, v neděli do 12:00. Ačkoliv byl grafikon postaven na čas 1:5, v neděli probíhal provoz v čase 1:6. Celkem jsme odjeli pět celých 24 hodinových sejšen. Novou šestou sejšnu jsme v 11:55 už nezačínali.
A komu za to vše poděkovat? Určitě všem, kteří byli na místě po celou dobu akce, ale i těm, co se na nás přijeli podívat a eventuálně nám i pomoci. Rádi jsme mezi námi viděli „tatínka“ této akce Honzu, nebo např. kamarády z ÚsTTí. Díky za skvělé linecké mašinky i jiné mňamky Jítě i ostatním rodinným příslušníkům. Hostů bylo opravdu hodně a nás účastníků tentokráte taky. Takže díky všem, ale vyjmenovávat všechny nebudu. Doufám, že se na mě nebudou zlobit.
Díky za skvělý layout Michalovi. Díky za zajímavý grafikon Petrovi a Mírovi. Díky za hustou nákladní přepravu Sašovi. Lidé v osobácích se přepravovali díky Petrovi. Díky za bezproblémové jízdy strojů Mírovi. Díky za tisk kompletního GVD PaMimu. Díky výpravčím za trpělivost a stále dobrou náladu: Kouřim – Jirka, Česká Skalice – Olda, Týnov, Jezero, Jehličná – Petr, cukrovar – Saša, Na konci světa – členové modelářského klubu Česká Skalice – Pavel A., Petrové K, Kuba, Lom Petr*Bezruč – Míra, celá úzká – Body, Honza a Míra. A my všichni ostatní jsme si perfektně zajezdili a ke konci setkání již mnozí ani nemuseli koukat do jízdních řádů.
A samozřejmě děkujeme za pozvání Dobrovickým muzeím, za zázemí, které nám poskytují a za jejich péči o nás.
Sedmé setkání v Dobrovici je úspěšně za námi! Ráda vás všechny uvidím na osmém setkání, které proběhne pravděpodobně v termínu 16. až 19. listopadu 2017!
Zorka (za odborného našeptávání Petra)
Fotoreportáž
- Začínáme stavbou. Šla rychle od ruky. Před půlnocí bylo hotovo. Ale jen díky Michalovi! Hodiny byly pro všechny velký oříšek, nikdo se k sestavování nehrnul. Nakonec se našli odvážní, kterým po čase Michal rád pomohl. Prostor jsme zaplnili opět stylem písmene U – návštěvníci tak mají lepší možnost sledovat celý pohyb po layoutu. Layout byl jako vždy doplněn informacemi (na nástěnkách, u modulů, informačními sešity, promítáním).
- Setkání bylo již sedmé, ale vždy je tady krásně. Vždy je tady o nás pěkně postaráno, podruhé jsme měli zařízené ubytování v Sýčině a pan kuchař slíbil, že příště už budou dukátové buchtičky. A ani my se nijak nezanedbáváme. Posilnit se do práce a odměnit se za práci, to je potřeba. („Roz, o, do“ – rozumí jen účastníci ). A setkání bylo zpestřeno dílničkami pro děti – občas nebylo poznat, jestli se tvoření líbí víc dětem nebo dospělým.
- Každý den se začíná čištěním kolejí. A pak šup šup – výpravčí do stanic a strojvedoucí pro sešiťáky – čas běží! A návštěvníci okukují, co jsme jim letos připravili. Kromě jiného i na jejich přání – okavýpulné (Sašovo termín, chápu, že z toho pohledu měl osypky a stály mu hrůzou i vousy na bradě) setkání generací. K tomu pár nepřipravených mimořádných situací a o zábavu je postaráno. Hlavním lákadlem je cokoliv, co vydává reálný zvuk. A takových vozidel letos byla zařazena většina.
- Letošním lákadlem byla také úzkokolejka. Klobouk dolů před těmi, kteří dokáží vytvořit tak reálné vozy a vozidla a reálný provoz a přechod mezi úzkou a normálně rozchodnou tratí. Spolupráce obou rozchodů byla úctyhodná. Pořád se tam „něco“ dělo. Došlo i k několika mimořádným situacím.
- Tradiční cukrovar též fungoval na jedničku. A i v ostatních stanicích vládl čilý dopravní ruch. Vše jezdilo na čas díky zodpovědným výpravčím i strojvedoucím. Někteří zvládli dokonce jízdní řád nazpaměť.
- Přepravy byly různorodé. Po layoutu jezdily různé soupravy (viz reportáž).
- Věřím, že celé setkání si užili návštěvníci i hosté (na fotografiích výše) ale i ti, kteří od středy do neděle předváděli, jak to na železnici chodí a co obnáší náš koníček. Jako vždy, kromě provozu, rádi odpovídali na veškeré dotazy návštěvníků.
Fotky z akcí
Fotky Jardy Dlohošky na rajče.cz.