A jak bylo v letošním Komo? Jako vždy dobře. Klídeček, pohodička, německá pohodová organizace.
Letos to pro mě bylo náročnější, Michal je nemocný a musel jsem jet sám. Komo bylo netypické termínově, začínalo v sobotu 28. 7. a končilo ve středu 1. 8. 2018.
V pátek jsem dojel vypůjčit vozík, se Zorkou jsme jej do plna naložili a v sobotu chvíli před jedenáctou jsem vyrazil z Mnichovic a klidnou jízdou bez kolon a problémů jsem dorazil těsně před čtvrtou hodinou odpolední po čtyř stech kilometrech k hale.
Zde se na mě vrhlo stavěcí komando. Během deseti minut bylo vše venku z vozíku i auta a rovnou jsme začali stavět. Byl jsem tentokrát ve „východoněmecké“ části haly a česká dvojkolejka byla jediná, co ještě chybělo. Vysvětlil jsem práci s traťovými moduly a šel připravit Karlštejn. Akorát to vyšlo, byl jsem připraven, když stavěcí četa ke mně dorazila. Postavili jsme Karlštejn a jeli s tratí dále. A hned jsme dostavěli Týnov (na setkání oficiálně Michalovce) a držte se. To vše trvalo jen hodinu a půl. V 17:30 byla mechanická stavba hotová, ve 21:00 jsem měl dodrátováno. Průběžně běžel digitál, výběr vozidel a okolo jedenácté večerní se již roznášely vozidla a prováděly zkušební jízdy. O půlnoci jsme byli hotoví a šlo se spát. Ráno jsme chtěli zahájit úvodní briefink v 9:00, ale byly problémy s předávacím úsekem centrál a tak jsme začali až v jedenáct hodin. Ale i tak perfektní čas přípravy stavby moduliště.
Provoz v další dny:
Pohodička, klídeček, žádný stress, vlaky jen mírně zpožděné, technické problémy nejsou. Řídím celou dvojkolejku sám – na odbočce Jezero mám německý automatický blok. Jochen už ho velmi dobře vyladil, byl jenom jediný výpadek až pátý provozní den, jinak funguje velice spolehlivě. Dále jsem řídil Karlštejn i Michalovce najednou. Není to žádný problém, stanice jsou těsně vedle sebe, není třeba ani vstávat ze židle. Strojvedoucích je tak akorát, občas přijdou později s jízdním řádem. To řeším vyvážením vlaků ke Knotitz a do té doby zpravidla dorazí. 🙂
Jde vidět, že děti účastníků rostou, dostávají rozum a je to s nimi bez problémů.
Organizátoři setkání nafoukli bazén v garáži u kantýny, tam blbnou děti a my si tam chodíme chladit nohy. Jaká výhoda letního setkání, když v hale je 30° a venku 34°C. Vedro k padnutí.
Je zde úžasně pohodová atmosféra, ostatně jako vždy. Však je to taky ta stálá perfektní parta.
Ralf s Janem se moc těší na návštěvu Rokytnice, Jens slibuje, že za dva roky přijede s Knotitz na návštěvu Rokytnice.
Dovětek
Tuto část reportáže píši ještě v Komo v úterý ve 22:30, kdy jsme ujeli 5 provozních dní a jsme v 11:00 šestého provozního dne.
A už chystáme bourání. Ale to bude až v dalším díle. 🙂
Ve středu jsme začali v 9:00 a šestý provozní den končíme v 11:45. Již před koncem provozu rozebírám nepotřebné věci (stoly pod stanicemi, návěstidla, ovládání výhybek v Karlštejně). Dále odesílám soupravy majitelům zvláštními vlaky. Ve 12:30 jsou rozebrány Michalovce a jdeme na oběd. Po obědě bourám traťové moduly a pomocné komando je skládá do beden. Ve 13:15 je konečný briefink, ve 13:30 bouráme dále. Ve 14:00 jdu pro auto a ve 14:30 jsem kompletně naložen. Loučím se, fasuji svačinu na cestu a ve 14:50 odjíždím. A ve 20:20 zastavuji na parkovišti před domem a za pomoci Zorky a Tomáše Posselta máme ve 23:00 kompletně hotovo.
A co ještě? Příští Komo je od 27. 7. do 31. 7. 2019 a je na téma: Provoz DB v šedesátých letech, VT 98 (Uerdingeny), cukrovary a privátní dráhy…
Já se už těším 🙂
Ahoj Petr
5.8.2018
