20.II.2012

Zákupy 2012 na kolejích 9mm

Datum konání: 8.-12.II.2012

Tentokrát něco z průmyslovo uhelného kraje kdesi v podhůří

(fiktivní tratě ČSD 578, 578a, 579, 579a)

Historie „našich“ tratí sahá do dřevní doby výstavby železnic. Z maloměsta Pecka byla postavena hlavní trať směrem přes Filípkov k již vybudované síti.

Při průmyslovém rozmachu byla nalezena rozsáhlá ložiska uhlí poblíž Pecky. Pro nemožnost přímého kolejového spojení dolu s Peckou, bylo podnikateli realizováno připojení úvraťové, přes Filípkov. Problémem byla řeka, která svázala tehdejším mistrům – stavitelům ruce, a tak byla využita částečně stávající trať Pecka – Filípkov. (Za nemalého skřípění zubů tehdejších uhlobaronů).

Stará odbočka dnes prochází rozsáhlou rekonstrukcí.

Další postavenou tratí v „pionýrské“ době lokálek byla odbočná místní trať do Horní Blatné. Také tato trať je připojena historickou odbočkou, která naštěstí pro fotografy, na svou rekonstrukci zatím stále čeká.

Osobní doprava velkého objemu je směrem do dolu Julek, který zaměstnává skoro celý místní region. Proto bylo původně vlečkové nádraží vybaveno i vymoženostmi pro cestující veřejnost. Z Pecky je doprava tradičně větší, než z Horní Blatné. Nejmenší objem osobní dopravy je z Horní Blatné do Pecky. Takřka jen školní a „nákupní“.

Nákladní doprava je zaměřena na důl, který spolyká množství dřeva, stavebních hmot, ale zároveň také vydá i něco uhlí. V okolí se ještě nachází říční přístav Holešky, díky kterému se podařilo „budovatelům“ zkrotit řeku, která všem dělala v minulosti starosti.

Malé železárny, pila a nákladiště zasahují také přínosným dílem do nákladní dopravy.

Jako každý rok v tento čas proběhlo společné setkání zababovských sekcí TT a N-scale v Zákupech.

Po vyřešení počátečních organizačních drobností nastalo velké očekávání, jak vlastně bude náš layout vypadat. Ukázalo se, že v současné době již není díky novým modulům problémem nepřihlášení některých modulů. Zajímavý layout se podařilo postavit i přes absenci dosud nepostradatelných stanic Žleby a Podolí.

Přes občasnou nedůvěru některých členů byl jako vždy sestaven provozně zajímavý celek. Vzhledově byl blízký deformovanému písmenu „X“.

Hlavní trať byla trasována ze skryté stanice Pecka do zbrusu nové stanice Filípkov. K této trati se připojila v odbočce Na Rozcestí trať z Dolu Julek a na odbočce Odry se naopak odpojila vedlejší trať do Horní Blatné. Toto uspořádání mělo své opodstatnění. Nová stanice Filípkov byla díky umístění na konci jedné větve bez problému a stresů otestována, odzkoušena a po setkání se zařadila jako další plnohodnotná stanice pro hlavní trať vedle Podolí.

Také existence již druhé traťové odbočky zvýšila variabilitu stavby layoutu.

Ale zpět ke stručnému popisu tratí a novinek.

Hned za skrytou stanicí Pecka se nacházela nová odbočka Na Rozcestí od Richarda Novotného. V současné době je stále rozpracována, čeká ji dosazení mechanických návěstidel a finální dokončení krajiny. Je třeba dodat, že takto zpracována je na přání ostatních členů sekce. Původně to měla být jen odbočka do vlečkového areálu ze širé trati. Nyní má však univerzálnější využití. Díky ní byl napojen Důl Julek na hlavní trať.

Za odbočkou Na Rozcestí se nacházel další nový modul. Nučice zastávka od Michala Dobrovolného. Ten zvolil střední cestu. Budova odpovídá skutečné předloze, oba přejezdy také, zbytek krajiny je částečně dle autorovy fantazie.

Dalším modulem byl Přístav Holešky, který kraloval středu layoutu. Tento modul už byl několikrát popsán, budeme pokračovat dále.

Za Přístavem se trať dělila na odbočce Odry.

Směrem na Filípkov byl staronový modul Mačkov Martina Lípy. Jeho rukopis je nezaměnitelný. Obdobné výtvarno jako na Kobylkách, stejný smysl pro detail. Tentokrát zašel Martin ještě dál a některé domy provedl v řezu. Prvními v této finese odhalování interiérů budov byli Radek Mende s průhlednou střechou továrny ve Žlebech a Richard Novotný s průhlednou střechou administrativní budovy JZD Řepákov. Martin šel ještě dále a od něho to okopíroval jeden nejmenovaný výrobce figurek z Německa. Mačkov byla původně jen zastávka, dnes je to již hodnotná zastávka s nákladištěm. Také toto uspořádání bylo přepracováno na přání několika členů sekce. Funkční mechanická výkolejka se pomalu stává standardem v N-scale. Prvenství má stále Radek Mende ve Žlebech, které zvedly laťku vysoko a staly se vzorem a výzvou pro ostatní.

Po táhlém oblouku následovala vlečka Železárny Hrádek. Ty byly trochu chudobkou na layoutu, protože majitel nedodal žádné ovládání výhybek a rovněž stav nedokončeného modulu je již delší dobu setrvalý.

Těsně před Filípkovem byly Kobylky, které tentokrát opustily sousedství Pecky.

Nakonec stanice Filípkov.

Co dodat! Největší příjemné překvapení setkání. Stanice je plně funkční, nenáročná na obsluhu a je i s krajinou. Tvůrci Honza Merhaut a Ivan Staša odvedli obrovský kus práce. Touto stanicí se sekci rozšiřují možnosti stavby hlavní tratě. Stanice má však i nouzové ovládání pultíky, které umocňují její variabilitu v podobě možnosti použití na trati D3, bez stabilní obsluhy.

Z odbočky Odry směrem na Horní Blatnou již žádné větší novinky nebyly. Za odbočkou se nacházela vlečka pila Hamry, nouzová zastávka Horní Pavlov, nákladiště Zv 138, traťový modul s JZD Řepákov, stanice Horní Blatná a konec trati uzavírala vlečka Papírna.

Osobní doprava byla ve znamení motorových vlaků, které křižovaly napříč layoutem všemi směry.

Poštovní kurz do Horní Blatné se stal už také standardem, bez problémů. V budoucnosti nám zbývá ještě nasadit spěšninové vozy.

Nákladní doprava byla rozdělena na obslužnou a dálkovou. Ze stanic Pecka a Důl Julek vyjížděly dvakrát za grafikon Mn vlaky jednosměrně obsluhující vždy jen jednu větev. Pv vlaky obsluhovaly zvlášť vlečku přístav Holešky. Zbytek nákladních vlaků byl dálkový, opět křižujících napříč layoutem, pro výměnu zátěže mezi Peckou a Dolem Julek.

Jeden příběh o tom, jak se žije na nádraží ve Filípkově

Ve Filípkově sloužili od nepaměti výpravčí J.M. a signalista I.S.. Odkud sem přišli, už nikdo neví. Proslýchá se, že jeden sloužil na velké stanici a pro neustálé snahy po změně předpisů byl přeložen sem. Druhý žil za velkou louží a přivál jej sem stesk po domově. Oba měli vždy rádi dobré pití. Obzvláště alkohol s lidskou tváří jim nikdy nebyl proti mysli.

Jednoho dne odpoledne se sjela ve stanici dvojice nákladních vlaků. Na jednom strojvedoucí F.K., známý žertýř, a na druhém strojvedoucí D.B., který také žádnou legraci nezkazí. Oba naši staniční zaměstnanci se již těšili na konec směny, kdy se na šatně podívají oblíbené lahvince myslivce tváří v tvář. Jejich chybou však bylo špatné uschování lahve pod dopravním stolem, kde byla vidět při vstupu do dveří dopravní kanceláře. Všiml si toho strojvedoucí F.K., když si zašel do kanceláře pro instrukce. Nebyl by to on, kdyby ho něco hned nenapadlo. Po domluvě s kolegou D.B., který odlákal pozornost obsluhy stanice, jim jejich oblíbenou lahvinku sebral a uschoval na lokomotivě. Ve službě se přece pít nesmí!

Dopravní situace se nějak vyřešila, vlaky se rozjely a na lahev zapomnělo. Ze stanice všichni mizí domů a pouze strojvedoucí si v depu na lahev vzpomněli. Tak ji hned ten večer, samozřejmě po službě, ztrestali!

Druhý den, když měli shodou okolností všichni opět stejnou směnu, se strojvedoucím zželelo starých chlapů ve stanici a dohodli se, že koupí lahev novou. Opět oba napadla legrácka. Tak jednoduché to pro výpravčího a signalistu nebude! Do prázdné lahve přelili tenkrát populární Kofolu. Po příjezdu do stanice vrátili a zamaskovali lahev zpět. Nezbývalo než čekat. Dopravní situace se opět zauzlila a tak měli oba strojvedoucí možnost zažít pěknou legraci.

Nejprve začal signalista podivně pobíhat po dopravní budově, pak po celém nádraží a nakonec i po blízkém okolí. Když se rozlícený vrátil zpět, jen hlesl výpravčímu: „Nějaká svině nám vychlastala myslivce a nalila tam Kofolu!!!“. Oběma strojvedoucím zacukaly koutky, ale zatím vydrželi. I na naléhání signalisty, zda neviděli v okolí motat se někoho ožralého, odpověděli: „Ne.“

Výpravčí J.M., známý svou roztržitostí, dokonce prohlásil, zda nedošlo k záměně již včera v obchodě. (Přestože oba ihned po nákupu ochutnali.) Signalista se už chystal, že vyrazí do obchodu zjednat pořádek po americku. Oba rozesmátí strojvedoucí to už nevydrželi a podali oběma novou lahev.

Ovšem do signalisty I.S. jako by vjel čert! Kdo ho zná, ví, že to je pořádný kus chlapa a proslýchá se, že byl v USA v armádě u první kavalérie. Zamkl kancelář a začala mela, vlaky nevlaky, provoz neprovoz. Oba strojvedoucí byli malí jak nikdy a i legrácky jim došly.

Naštěstí pro všechny se ozvalo spásné klepání na dveře. V nich se po odemčení s hřímáním:„Co je to tu za bordel!!!!“, objevil obávaný dopravní kontrolor O.V., přezdívaný modrý mor. Ihned dal všem dýchnout do trubiček. Po hodinové důkladné kontrole, včetně kontroly obou vlaků, odjel kontrolor za ustavičného hulákání o špatné pracovní morálce. Zůstal po něm jen zápis v knize o neaktuální rok staré nástěnce k MDŽ. On si představoval, že by tam měla být už nástěnka ke Dni železničářů.

Teprve teď si všichni čtyři oddechli, rozesmáli se a byli rádi, jak to dopadlo. Výpravčímu a signalistovi se ulevilo, že se nezjistilo, jak si v práci občas přihnou, a strojvedoucí byli rádi, že nedostali přes hubu. Večer se všichni sešli ve vyhlášené Filípkovské putyce a ožrali se. Další den ráno začaly všem jiné problémy, ale to už je jiný příběh.

Dopravní provoz byl zvládnut výborně, vše probíhalo dle předpisů, včetně několika dopravních mimořádností. Po menších nesrovnalostech se vyjasnil i systém a hlavně smysl oběhů hnacích vozidel, který už lze dnes považovat za zažitý.

Dalším velkým a příjemným překvapením byl zájem nových členů o službu v dopravnách. Nejen, že se nebáli, ale všichni hned svou první směnu zvládli bravurně, včetně několika perných chvilek. Všem patří velký obdiv.

Nákladní doprava se nám začíná pomalu dostávat pod kůži. Je to také neustálým omíláním principu a základů. Také zde proběhlo vše bez vážnějších problémů a nějakého velkého chaosu. Obsluhu Přístavu dnes už zvládne asi každý člen. Jsou však i lidé, kteří si už poradí s překročenou délkou a objetím soupravy, pokud to délka umožňuje.

Technický stav všeho, to je kapitola sama pro sebe.

V minulosti docházelo k častým poruchám na modulech i na vozidlech. Letošní Zákupy však byly bez větších závad a výpadků. Dvě malé závady na modulech (Zv138 a odb. Odry) byly opraveny na místě a neměly větší vliv na provoz. (Odry oprava, Zv138 jen zákaz nakládky a vykládky).

Jedno vozidlo bylo odstaveno z provozu trvale. To snad hovoří za vše! Dost se osvědčilo důsledné čistění kolejí celého layoutu izopropylem po každém odjetém grafikonu.

Perlou v provozu vozidel byly dvě lokomotivy T478.3 spojené a pojížděné na jeden ovladač, na jednu adresu. Premiéra v N-scale!

Tato letošní akce ukázala, že sekce N-scale se posunula opět dál. Skvěle sehraná parta, která spolu bezvadně komunikuje. To vše mělo obrovský vliv na přípravu setkání, stavbu layoutu, provoz i konečnou demontáž kolejiště.

Začíná se naplňovat duch modulové železnice. Variabilita je nejen v použití modulů, ale i v aktivitách členů. Dnes již setkání neohrozí ani nezařazení některých modulů, ani absence některých členů. Všichni už začínají být vzájemně nahraditelní a postradatelní. A o tom modulová železnice je!

A úplně na závěr patří poděkování školním kuchařkám, které odvedly vynikající práci a dokázaly nacpat naše věčně prázdné a u některých i churavé žaludky velice chutnou krmí.

---

Autor reportáže: František Krása
Redakční zpracování v Typo 3 a jazyková korektura: Dan Buchtela
Fotografie: Dan Buchtela a Dan Pavlát