aneb Jak nás hostil „náš“ králík z klobouku (9.-10. října 2004)
Na historicky druhé stavební setkání několika nadšenců ze sekce N-scale nás už podruhé pozval do oblasti Moravského krasu „náš“ Bob. Pozval nás do hotelu Panorama v Blansku, který v prostředí s nádherným výhledem nabízí prostory svou velikostí pro N-kaře dostačující. Ba co dím – přímo ideální.
Hlavním cílem setkání bylo – pod vedením koho jiného než „našeho“ Boba – zkultivovat „olysalý“ povrch některých starších modulů ještě z předzababovské éry, stejně jako povýšit krajinu nově stavěných modulů na úroveň odpovídající našim náročným představám o ztvárnění krajiny na modulech. Nešlo samozřejmě jen o to tupě vykonávat rady a příkazy instruktora, byť to tak v některých okamžicích především v nesmělých začátcích nás skromných mládenců vypadalo, ale především zkusit se naučit alespoň část z Bobových „kouzel“.
Nelze se proto divit, že i když si Bob přivezl vlastní práci, nakonec poletoval od jednoho ke druhému, když přilákán mnohdy zoufalými pohledy musel odpovídat na naše otázky, kontrolovat a korigovat naše zoufalé pokusy o božskou práci, byť stošedesátkrát zmenšenou.
Tedy já tvrdím, že jsme přijeli stavět moduly, ale je to jen půl pravdy. Jako vždy jsme přijeli pobýt mezi partu skvělých kamarádů a zažít tak spoustu veselých chvilek a odjíždět s pak pocitem, že jsme nebyli mezi modeláři, ale na nějaké sportovní akci typu Miss aerobic zaměřenou na cvičení bránice. Těžko pak doma vysvětlovat, že následný chrapot druhý den nepochází z prohýřené noci ve víru tance, ale ze smíchu při řešení vážných věcí.
Ovšem upřímně řečeno, ne že by bylo veselo stále. Při večerním posezení a ochutnávce vín, kterou uspořádal a na níž nás pozval – no hádejte kdo (přece „náš“ Bob), při němž jsme řešili jednak výhled akcí na příští rok, ale také některé další otázky budoucího rozvoje naší modulovky, byla debata mnohdy vážná, ale přesto korektní a seriózní. A především jsme jako vždy dospěli ke společnému a konstruktivnímu řešení ke blahu našeho milého N-ka, což mě osobně vždycky potěší.
Jedna perlička z posezení nad vínem – těsně po půlnoci jsme také na místě slavnostně přivítali nového člena Zababova a sekce N-scale – Richarda Klepárníka, který už dlouho pomáhal s přípravou našich setkání a někdy i s provozem. Nicméně tohle bylo poprvé, kdy jsme díky vyspělé technice XXI. století přímo z místa setkání a nota bene prakticky o půlnoci posílali na e-mail klubové rady přihlášku nového člena.
No nic – myslím, že čas určený pro večerníček pomalu vypršel, a tak se budeme loučit, milé děti. Šupky do postýlek a zítra – možná přijde i Bobek 🙂
Pro Zababov připravil Dan Buchtela, sekce N-scale
Fotografie: Dan Buchtela, Michal Slavík