Datum aktualizace: 12.XII.2013

Každoročně se v předvánočním čase konají v milevském kulturním domě vánoční trhy, jejichž součástí bývá pravidelně předváděcí modulové kolejiště H0, jehož provoz organizuje tamní člen Zababova Milan Bělohlávek. Letos v létě při celoklubovém provozním setkání přišel Milan s nápadem pozvat na toto předvánoční ježdění pro veřejnost zababovskou skupinu N-scale. Protože jsem naší účast na této akci nedomlouval s Milanem já, tak trochu jsem netušil, co mě vlastně čeká. Měl jsem tak nějak utkvělou představu, že kromě N bude přítomno i moduliště H0. Až na místě jsem zjistil, že je vše jinak, ale postupně.

Těsně před odjezdem jsem se naštěstí oklepal z virózy (ne však úplně – proto ten nadpis!) a začal se těšit na toto setkání. Odjezd z Prahy byl v pátek okolo 15.00 v sestavě Dan Buchtela, Michal Pavlát a moje maličkost (vím, že to vypadá, že se nacpu všude).

Po příjezdu a vydatné večeři jsme za pomoci Milana a Zdeňka Valtera všechny přivezené moduly vybalili. Právě v této chvíli jsem pochopil, že žádné moduliště H0 nebude. Nakonec proč ne, celá místnost byla jen pro nás. Tentokrát jsme neměli žádný nákres, jak bude moduliště vypadat, jen jakous – takous ideu. Po krátkém průzkumu terénu bylo rozhodnuto. Moduliště dostane tvar písmene „V“ a tratě budou situovány podél stěn.

Díky tomuto uspořádání bylo dosaženo oddělení prostoru pro obsluhu a prostoru pro diváky. Již v Praze jsme se dohodli, že postavíme moduliště jen do provozní výšky 90 cm, což naše stavitelné nohy umožňují. Po vybalení nohou však nastal první zádrhel. Nohy nastavené na svou kratší délku, nebyly všechny stejné, ale lišily se nohy z různých výrobních sérií. Naštěstí to brzy vyřešila Milanova vrtačka, jeho pilné ruce a asistence Zdeňka. Kdysi se o tom sjednocení montážních otvorů nohou jednalo po mailech a ejhle, stačí jedno setkání a jde to!

Stavba moduliště šla pěkně od ruky a za chvíli již vše stálo na nohou, bylo spojené a vyrovnané. Dokonce se podařilo vyladit i správné přechody čel, až na jeden případ, kde pomohl Radkův minižolík, zatímco druhý zůstal tentokrát bez využití. Následovalo oživení stanic a dopraven, při němž jsem zjistil, že u staničky Vršiny „odešel“ jeden přepínač výhybky. A to nebyl žádný laciný čínský šunt. Zajímavé.

U Oder byl druhý den také drobný problém. Vyzkratoval kontakt u jednoho návěstidla. Zlatý Pavel K., který tam nainstaloval trubičkovou pojistku! Po nákupu nových – rezervních a odzkratování návěstidla už bylo vše v pořádku. Vyzkoušeny byly oba pultíky, jak digitální, tak záložní analogový, oba samozřejmě bez závad. Vše už bylo v pořádku, a tak byl na pořadu zasloužený spánek.

V sobotu ráno po snídani nastaly všeobecné práce. Po vyčištění kolejí Michalem proběhly zkušební jízdy. Po nich jsme se vrhli každý na nějakou práci. Někdo na lakování koleček, někdo opravu vozidel a další drobné práce, proběhlo i pár experimentů s patinou vozidel. Mezi tím přijelo i několik členů z H0 sekce. Dan dostal nápad prohodit karoserie u Sergejů. Tím jsme získali funkčního ozvučeného Sergeje. Byl to nápad více než prozíravý, jak se ukázalo druhý den. Po velice vydatném obědě pokračovaly drobné práce na vozidlech a pokecání s ostatními účastníky.

Na večer Milan se Šarlotou připravili pro nás všechny „štědrovečerní“ večeři v podobě bramborového salátu a řízku. Samozřejmě nechyběl ani vánoční stromeček a dárečky. Každý účastník setkání obdržel krásný a unikátní dárek v podobě nákladu vzduchotechniky ze ZVVZ Milevsko. Náklad byl navíc vyrobený tak, aby byl k použití i ve velikosti N. Ještě jednou díky Milane!

Po večeři byla ještě upravena místnost s modulištěm, vyskládali jsme vozidla na kolejiště, ale také do vitríny, kde doplnila vystavené plastikové modely od Milana a žáků z jeho kroužku.

A je tu neděle, den trhů. Od časného rána se do místnosti hrnou zvědaví návštěvníci.

Po dohodě jsme do provozu nasadili tyto soupravy:

Větev St.Splavy – Vršiny: motorový rychlík Vindobona (ozvučený), parní osobní vlak, ucelený nákladní vlak uhláků a sypáků s ozvučeným Sergejem a manipulák s prototypovou zamračenou v čele.

Větev St.Splavy – Mačkov: motorový osobní vlak a manipulák s velkým Hektorem.

Ihned po zahájení provozu se ukázalo, že samotný Minibox toto moduliště „neutáhne“. Nepočítalo se totiž s odběrem proudu taženými vozidly. Naštěstí nám Milan pohotově zapůjčil Spax a bylo po problému. Tímto bych na tento problém rád upozornil i ostatní členy, kteří hodlají použít Minibox třeba na domácí kolejiště. Pozor na vagony s odběrem proudu!

Potom již provoz pokračoval nerušeně. Vydatně nám s ním pomohli Zdeněk, Franta Jedlička, Milan a tři žáci z jeho kroužku, kteří jezdili velice profesionálně. Během dopoledne přijel i sám „Velký šéf“ Bohouš Skála a rovněž si s námi zajezdil. Samotné ježdění se obešlo bez nehod. Nedošlo k žádnému střetu, žádný vlak nemusel couvat, žádný vlak nenajel na jiný. Jezdilo se sice bez grafikonu, ale v rámci „předpisů“.

Když jsem tak po očku sledoval, co se děje nejen na modulišti, ale i za „plotem“, zjistil jsem, že není pravdou zažité tvrzení, že laiky zajímá jen pohyb co nejvíce vlaků dokola, případně sem tam. Spousta lidí se zastavila i u Vršin, kde byl takřka stálý čilý posun, a to nejen objíždění vlaků, ale i přistavování vozů na manipulační místa. Vozy se skutečně pohybovaly na manipulácích mezi Vršinami a Mačkovem přes St.Splavy.

Další, co lidem asi bralo dech, byla ozvučená vozidla. Myslím, že spoustě lidem vrtalo v hlavě, „jak je to možné, když je to tak malé“. Přece jen jsou z předchozích let zvyklí na modely ve velikosti H0. I kolem té vitríny s vozidly byl nakonec ruch, takže to nebyla zbytečná práce.

Zhruba ve 13.00 odešel poslední návštěvník a mohlo se jít na zasloužený oběd. Pak již jen balení a nakládka do aut. Ještě káva před cestou a hurá domů.

Z mého pohledu to byl moc příjemně strávený víkend uprostřed předvánočního shonu. Ukázalo se, že takovéto setkání typu „všehochuť“ (společensky – stavebně – prezentační) má určitě smysl. Všeho bylo tak přiměřeně, posezení a pokec s přáteli, trocha práce na modelech i pohodové ježdění.

Tímto děkuji Milanu Bělohlávkovi jménem účastníků sekce N-scale za pozvání. Myslím, že mohu za zbylé účastníky napsat, že se budeme těšit na další takové odpočinkové setkání.

Autor reportáže: František Krása
Redakční zpracování v Typo 3 a jazyková korektura: Dan Buchtela
Fotografie: Dan Buchtela