Nový Bor v měřítku 1:160

28.-31.října 2004

Konec října, Nový Bor – místo a čas téměř již tradiční. Právě zde proběhlo třetí letošní provozní setkání zababovských N-kařů, aby si v rámci výročního setkání klubu Zababov společně zajezdili na svém kolejišti, užili si zábavy, kamarádů, ale i předvedli kolegům z ostatních sekcí pokroky na svém „modulišti“.

Už samotná doprava našich modulů do Nového Boru nebyla jednoduchá – osobní auta nám přestávají stačit, ale jak patrno z obrázku, ani dodávka našeho nového člena Richarda není řešením „na věčné časy“.

Moduly a veškerý náklad jsou konečně vyloženy z auta. Teď rychle jít spát a ráno se pustit do stavby kolejiště…

Modulová sestava

Modulová sestava se podle plánu příliš nelišila od té z jarních Dobřichovic. Jejím základem byla hlavní transverzální trať mezi dvěma skrytými stanicemi Brno a Staré Splavy, na níž se nacházela stanice Podolí se svými vlečkami.

Z Brna současně vychází místní dráha, která přes nákladiště a zastávku Ondřejov pokračuje do koncové stanice Horní Blatná.

NB_Layout__N.pdf 67 K

Pohled z ptačí perspektivy na větev z Brna do Starých Splavů. Viditelný chumel lidí kolem stanice Podolí…

Na fotografii lokálky je vlevo viditelná ještě rozestavěná stanice Horní Blatná (vzniká podle skutečné předlohy na trati Karlovy Vary – Potůčky), dole uprostřed pak nákladiště zastávka Ondřejov a dále pak rozvětvení před skrytou stanicí Brno.

Jeden z budoucích skvostů stanice Horní Blatná – most přes silnici do Potůčků, který autor modulu Pavel Kvasnica připravil z leptu přesně podle skutečnosti

I přes podobnost sestavy s tou, kterou jsme měli na setkání v Dobřichovicích, bylo už na první pohled zřejmé, že v některých ohledech s ní má ta novoborská jen málo společného. Pro porovnání – zatímco v Dobřichovicích byla většina modulů včetně celé stanice Podolí bez jakékoliv krajiny (kterou reprezentovaly jen první čtyři krajinářsky téměř hotové moduly), za půl roku po Dobřichovicích se situace téměř otáčí a moduly bez krajiny šlo téměř spočítat na prstech jedné ruky. I když ne všude byla ještě krajina dotažena do posledního detailu, bylo vidět, že autoři modulů zdárně spějí k jejich dokončení. Bylo radost projíždět se soupravami malebnými zákoutími známými z těch nejhezčích koutů naší vlasti.

Výsek krajiny na jednom z budovaných modulů…

Odpolední osobní vlak ze Starých Splavů do Brna brzdí před vjezdovým návěstidlem stanice Podolí

Průběžný nákladní vlak z Brna těsně před vjezdem do Starých Splavů

Provoz

Jako již tradičně byl pro čtyřdenní setkání připraven profesionální GVD a sešitové jízdní řády – obojí zpracované přesně podle zvyklostí skutečné železnice.

GVD_NB.jpg 275 K

Provoz probíhal v časovém úseku 5:00-21:00 hodin modelového času, přičemž modelový čas jsme měli v Novém Boru nastaven v poměru 1:4, takže odježdění jednoho grafikonu zabralo 4 hodiny čistého času.

Modelový čas je při našich setkáních u každého layoutu (kolejiště jedné velikosti) zobrazován na hodinách, které byly v případě posledního setkání umístěny v každé stanici. Hodinový rozvod je veden z centrálního zdroje času spolu s telefonním rozvodem po celém kolejišti, čímž je zajištěn všude jednotný čas. Před zahájením grafikonu se všechny hodiny centrálně nastaví na ranních 5:00, „fírové“ se připraví ke svým strojům a pak už stačí jen zavolat „Pouštíme čas…“

Když už je řeč o čase, je potřeba zmínit, že v Novém Boru si odbyl na N-kovém kolejišti premiéru nový elektronický zdroj času, který připravil Pavel Kvasnica. Modul je schopen řídit hodiny jak pod napětím 12V, které jsme používali dosud, tak také 24V, na nějž jsme se z důvodu snadnější dostupnosti hodin na toto napětí rozhodli přejít od příštího setkání. Hodinový modul umožňuje jednoduché přepínání mezi čtyřmi režimy – modelový čas zrychlený v poměru 1:4, 1:5 a 1:6 a dále pak rychlý posun pro snadné centrální nastavení hodin před zahájením jízd.

Na hodinách je půl páté odpoledne (modelového času) a i když do konce „směny“ zbývají ještě více než čtyři modelové hodiny, výpravčí ve Starých Splavech po „celodenní“ dřině vyjadřuje neverbálně své uspokojení nad tím, jak hladce proběhla jeho první služba v této stanici.

Na hlavní trati se s výjimkou skryté stanice Staré Splavy uplatnila dvoučlenná obsluha stanic (výpravčí a dále záloha&vozový dispečer), a to jak v Brně, tak v Podolí. To si vyžádala nejen hustota provozu, ale především provoz s vozovými kartami a nákladovými listy, který umí obsluhu stanic pořádně zaměstnat. Ostatně v Novém Boru to bylo poprvé, co jsme si na vozové karty troufli sami, protože naše premiéra v Milevsku probíhala pod bedlivým dohledem zkušených německých kolegů. Stále se učíme, stále je co zlepšovat, ale rozhodně lze říci, že vozové karty a nákladové listy dávají té naší „hře“ další dimenzi a posouvají jí do pozice sofistikované zábavy.

Nový člen a hned přímo v Brně? Proč ne, když už s námi několikrát jezdil a do Nového Boru osobně připravoval grafikon. Všechny úkoly před setkáním i při provozu zvládl Richard skvěle.

I další z nás se odvážili vyzkoušet si pro ně do té doby nezvyklé role. Zatímco Bob se jako výpravčí v Podolí marně snaží dovolat výpravčímu do Starých Splavů, ten mezitím ochotně pózuje kolemjdoucímu fotografovi v naivní víře, že pod kšiltem jej nikdo nepozná… 🙂

Na místní dráze do Horní Blatné, jejíž stanice byly neobsazené, probíhal provoz podle předpisu pro zjednodušenou dopravu D3. Celá trať tak byla řízena dirigujícím dispečerem z Brna a vlakvedoucí se hlásili telefonicky z jednotlivých dopraven.

Pokud jde o provoz strojvedoucích, ti byli rozděleni do čtyřech turnusů, přičemž každý v rámci svého turnusu stihl vystřídat jak různé stroje, tak různé typy vlaků. To byla na rozdíl od předchozích setkání malá novinka a je nutno říci, že se zcela osvědčila a přispěla k pestrosti „služby“.

V sobotu a v neděli byla na některé nákladní vlaky nasazena dvojice „zamračených“, aby si poradila s mimořádnou zátěží. Pro DCC ovládání není žádný problém řídit oba stroje jedním strojvedoucím z jednoho ovladače.

Dalším zajímavým momentem v provozu bylo nasazení „Němky“ řady 555.1 (dosud ještě neproběhlo přeznačení na ČSD). Jednalo se spolu se Sergeji od Trixe o velmi spolehlivé stroje pro dlouhé nákladní vlaky. Na snímku „Němka“ se soupravou uhláků ze Starých Splavů míjí další „dvojče“ strojů T478.1 na vjezdu do stanice Podolí.

Železniční stanice Podolí

Nejpodstatnější změnou ve srovnání s Dobřichovicemi ovšem byl stav stanice Podolí. Ta již byla sice v této podobě představena v srpnu na Fremo setkání v Milevsku, ale někteří kolegové měli možnost ji takto vidět poprvé. Současné Podolí, které ještě v květnu 2004 představovalo pouze koleje položené na dřevěné desce, budilo zájem nejen svým rozsahem, provedením krajiny, rychlostní návěstní soustavou, ale i ovládáním systémem podobným JOP používaným na skutečné železnici.

Do obvodu stanice byl tentokrát zařazen i funkční železniční přejezd, na němž se testovalo propojení závislostí zabezpečovacího zařízení.

Stanice Podolí obsahuje celkem tři dopravní koleje s minimální délkou 2 metry (která se mimochodem ukazuje v provozu jako ne zcela dostatečná), dále manipulační koleje se skladištěm a rampou a s volnou skládkovou plochou, dále dvě vlečky v obvodu stanice a na jednom zhlaví ze stanice odbočuje obloukem další vlečka, která končí rovným rozhraním. Za něj je možné připojit jakoukoliv další vlečku. Výhledově se sem uvažuje o vybudování vlečky lomu, ale v Novém Boru sem byl přes přechodový modul (zajišťujícím plynulý přechod mezi rovným a svahovým rozhraním) připojen traťový modul s vlečkou znázorňující pro dané setkání dvoukolejnou vlečku místní škrobárny (blíže viz. plánek modulové sestavy v úvodu reportáže).

Manipulační vlak v čele s T435 čeká v Podolí před odjezdovým návěstidlem na Staré Splavy, až se na prvních dvou dopravních kolejích vykřižují osobní vlaky

Srdce stanice Podolí – staniční budova v těsném sousedství s dalším drážním objektem jsou na svou dobu (70. léta) ještě poměrně zachovalé…

„Letecký“ pohled do Podolí ukazuje, že ani 2 metry dlouhé dopravní koleje nemusí být při znázorňování reálného železničního provozu ve velikosti N vždy dostatečné. Tenhle Pn vlak se po zastavení těsně před odjezdovým návěstidlem na 3. kolej vejde jen tak tak. Na 7. koleji zatím trpělivě čeká na povolení k manipulaci „malý hektor“ se dvěma kotly určenými pro stáčírnu olejů…

A ještě čilý ruch ve stanici Podolí…

Kouzelná tužka Zdeňka Šindlauera

Setkání v Novém Boru navštívil i jeden z prvních členů Zababova – malíř a železniční historik Zdeněk Šindlauer. Dlouhodobí čtenáři našeho webu znají jeho obrázky ještě ze starého webu Zababova, ale především snad každý železniční fanda zná jeho knížky o historii železnic z oblasti pod Lužickými horami „Už dlouho nejen žádnej vlak“ (vyd. END 1999) a „Vlakopis lužický“ (vyd. K-report, 2004) doplněné Zdeňkovými kouzelnými obrázky.

Nedalo nám to, a tak když si Zdeněk prohlížel naše N-kové moduly, poprosili jsme ho o aktuální ilustraci přímo z naší N-kové sestavy. Výběr konkrétního motivu jsme nechali na něm a upřímně řečeno ani příliš nepřekvapilo, když si Zdeněk vybral stanici Podolí. Rychle jsme opatřili tužku, papír, gumu a pevné desky, což bylo všechno, co Zdeněk potřeboval ke své práci.

Mistr při práci. Skromné podmínky a špatné osvětlení nijak nepoznamenaly výsledné dílo. Zkrátka kdo umí, ten umí.

Za necelých 40 minut Zdeněk věnoval sekci N-scale svůj obrázek, který si můžete prohlédnout níže společně s fotografií námětu (kliknutím si můžete obrázky zvětšit na vyšší rozlišení). Kresba, z níž železnice doslova dýchá, nemůže znalce Zdeňkových prací překvapit, ale překvapivé bylo vidět Zdeňka přímo při práci a pak také rychlost, s níž tak pěkný obrázek vzniká. Na dokonalosti mu to rozhodně neubralo a já mohu Zdeňkovi jen tiše závidět a nechápat, jak je něco takového možné.

Zdeňku, děkujeme!

Pohledy do zákulisí

Každé setkání přináší i mnohem více, než „pouhé“ sestavení modulů, vyskládání vozidel a provoz. Je to hodně o lidech, vztazích mezi nimi, diskusích o různých modelářských i nemodelářských tématech, seznamování se s novými technologiemi… prostě opravdu o všem možném.

A tak na závěr namísto dlouhého povídání raději nabídnu čtenáři směs dalších snímků, o nichž jsem usoudil, že mohou pomoci ilustrovat atmosféru setkání N-kařů v Novém Boru.

V Podolí bylo živo, i když se zrovna nejezdilo. To se zrovna kolegové z TT přišli podívat na ovládání stanice a podiskutovat o možnostech modelování zabezpečovacích zařízení.

O tom, že na naší zababovské dráze 70. let funguje zlepšovatelské hnutí, svědčí šikovný zlepšováček alá Pospíšil, kterým bylo nalepení telefonních seznamů dopraven přímo na sluchátka telefonů v jednotlivých stanicích. Až do Nového Boru se místo toho vždy do každé stanice vylepovala plachta A4 s honosným názvem Telefonní seznam.

Ti dva znudění diváci ve skutečnosti vůbec nejsou nějakými znuděnými diváky, nýbrž pouze a jen unavené partnerky některých z nás, které po celodenním pobytu mezi partou „nádražáků“ vážně přemýšlejí nad tím, jestli jim ten jejich nelhal, když tvrdil, že poslední říjnový víkend nelze strávit lépe, než v novoborské sportovní hale 🙂

Aby mohla vzniknout alespoň trochu zajímavá reportáž ze setkání, je potřeba pořídit také nějaké snímky. Ovšem najdou se mezi námi doslova „paparazziové“, kteří jsou kvůli pěknému snímku ochotni vylézt skoro až na moduly 🙂

Jak je už při setkáních tradicí, v jednom rohu místnosti vzniklo “centrální pracoviště“ N-kařů, kde se konalo všechno ostatní mimo ježdění. V Novém Boru se tu dokonce kopírovaly a předčítaly instruktážní články z časopisu Modelář s velmi zajímavým tématem – soužití modeláře se svým něžným protějškem. Téma vzbudilo nebývalý ohlas, o čemž svědčí i mimořádné zaujetí čtenářů na snímku… 🙂

A na úplný závěr malý kvíz. Jestlipak poznáte, která z postav na snímku právě v Brně plnila funkci posunovače? (malá nápověda: posunovač v rozporu s předpisy BOZP nemá na hlavě přílbu) 🙂


Pro Zababov připravil Dan Buchtela ve spolupráci s Vendou Pospíšilem a Liborem Schmidtem, sekce N-scale

Fotografie: Dan Buchtela, Michal Slavík