26.XI.2012

Datum konání: 25.-28.X.2012

Sešli jsme se na pro nás již tradičním místě, v hotelu Panorama v Blansku. A od našeho posledního provozního setkání na tomto místě se u nás mnohé změnilo. Sekci N-scale se letos podařilo v Blansku vytvořit historicky největší moduliště sestavené výhradně z modulů našich členů.

A to ještě nemohly být použity zdaleka všechny naše moduly (proč tam jen mají tak malý sál) :-)!

Toto setkání bylo ve znamení několika novinek.

Nové moduly, nová vozidla, nový způsob organizace nákladní přepravy. Dlužno kriticky dodat, že ne vše dopadlo podle představ organizátorů. Byla to daň za velký rozmach sekce N-scale v počtu modulů i vozidel. Vše špatné je ale i k něčemu dobré. Takřka všechny problémy se nám podařilo analyzovat ještě za provozu a tak jim snad napříště už předejdeme.

Tentokráte byla sekce výrazně limitována velikostí sálu. Jako obvykle padla spousta námětů na uspořádání moduliště. Nakonec byla vybrána varianta, která se na poslední chvíli musela ještě měnit, protože účast musel bohužel odříci ze zdravotních důvodů Richard Novotný, což byla veliká škoda.

Pojďme se tedy vydat po kolejích moduliště.

Fiktivní tratě ČSD 380, 380a, 381, 382

Každý pracující (nejen ten socialistický) potřebuje oddech a rekreaci.

Proto se tentokrát zaměříme na podhorskou oblast kdesi ve východním cípu země, v níž najdeme takřka vše. Doly, průmysl, zemědělství, ale i lázně a rekreační oblasti.

Místním centrem je okresní město Pecka se svými satelity, téměř předměstími, Filípkovem a Kocourkovem. V menší vzdálenosti se nachází věhlasné radioaktivní lázně Podolí a kousek od nich středně velký důl Julius.

Jako obvykle při rozmachu průmyslu byla jako první postavena trať z Pecky do tohoto dolu. V těsné blízkosti, avšak přes hluboké údolí, se nachází městečko Luby s několika podniky. Při projektování lokálky do Lubů měli stavitelé prostorový problém! Vyřešili ho však bravurně úvraťovou stanicí Žleby, která je sice kratší, ale spolehlivě slouží dodnes.

Druhá lokální trať odbočuje z lázeňského města Podolí. Zde to měli stavitelé jednodušší. Při cestě z Podolí se v podhůří blízkých hor nachází na trati jako první malebná vesnička Mačkov. Směrem dále jsou Vršiny, oblíbené místo vodáků na sjíždění blízké říčky. Vršiny ale také obsahují malou továrnu na piana TONAPI n.p. s vlastní vlečkou a nemalou zátěž představují pro Vršiny také místní sklárny.

Horní Blatná je starobylá podhorská obec se stálými obyvateli, ale i s chalupami pro rekreaci.

Na této trati je ještě třeba zmínit dvě zajímavosti. U zastávky Karlík rostou největší hřiby v okolí (zastávku údajně nechal postavit sám náměstek generálního ředitele ČSD, protože má poblíž chatu).

Osobní doprava slouží k přiblížení pracujících a školáků do Pecky, ale i zaměstnanců do dolu Julius.

Kapitolou samo o sobě je příjezd křídla „Západního expresu“, pod jménem „Stráž míru“ s devizovými cizinci do lázní Podolí.

Spěšniny a pošta chodí z Pecky do Horní Blatné a v letním období jsou doplněny o vůz s loděmi pro vodáky do Vršin.

Nákladní doprava tradičně kulminuje v relaci Pecka – důl a zpět. Velkoobjemovými cíli přeprav jsou i satelit Kocourkov se svými podniky, a přístav Holešky. Ostatní podniky štědře doplňují tento již i tak bohatý okres.

Hlavní trať vycházela ze skryté stanice Pecka, která byla tentokráte již na hranici svého dopravního i technického maxima. Za Peckou se nacházela odbočka Odry, která prošla celkovou revitalizací ovládání výhybek, resp. přestavníků a v součinnosti s ovládáním dálkově z Pecky pomocí programu Modeljop se konečně natrvalo vyřešily všechny problémy spojené s tímto ovládáním.

Za odbočkou Odry se nacházela žst Filípkov, která měla premiéru letos v Zákupech. Opět se potvrdila její bezproblémová a jednoduchá obsluha. Za Filípkovem byl umístěn nový traťový obloukový modul Igora Dýcky, který je v dokončeném stavu. Majitel si s ním skutečně vyhrál.

Následoval vlečkový modul Přístav Holešky, který se malinkými krůčky přibližuje do koncové podoby.

Další v pořadí byla stanice Podolí. Ta stále ještě prochází masivní rekonstrukcí, hlavně ovládacího systému.

Zde hlavní trať končila a v pokračování byla už jen uhelná „magistrálka“ do Dolu Julek. Na této trati je třeba zmínit „minižolík“ Radka Mendeho, který významně a hlavně vtipně dokáže spojit dvě nesourodá rozhraní sousedních modulů.

První odbočná trať vedla z odbočky Odry do žst Luby. Za odbočkou se nacházel modul Kocourkov u Labe Radka Mendeho, který si odbyl premiéru letos v Hanau. Těžko jej podrobně popisovat. Ten se prostě musí vidět. Spousta technických vychytávek, včetně funkčního Faller Car systému. Na druhou stranu je to u Radka již tak nějak standard. 🙂

Za Kocourkovem se nacházela již pověstná žst Žleby. Z ní úvratí pokračovala trať přes Nučice zast. dále k novému modulu Pavla Vošického Zrno n.p.. Také tento modul je takřka dokončen a v bezvadném stavu.

Za vlečkou Zrno n.p. se nacházel modul Železárny Hrádek, který díky novému majiteli Michalovi Dobrovolnému takřka vstal z popela. Z chudobky se stal jedním z nosných modulů nákladní přepravy a také je definitivně dokončen. Jak krajinářsky, tak elektrotechnicky – ovládání.

Za tímto modulem následovala koncová a premiérová žst Luby našeho spisovatele Milana. Po prvotní nedůvěře k systému ovládání se po jedné směně provozu obavy rozplynuly a modul sloužil bezchybně. Klobouk dolů a Milanovi všechna čest, protože vše vytvářel jaksi osamoceně na druhém konci republiky, daleko od ostatních!

Druhá odbočná trať vycházela ze žst. Podolí. Pokračovala přes zast. Karlík, nz. Mačkov, oba tyto moduly jsou již notoricky známé svým skvělým krajinným pojetím. Další v pořadí byla nová žst. Vršiny. Tato stanice měla také svou premiéru a je součástí většího a náročnějšího projektu. Ani zde nebyly problémy, a to ani s jejím kombinovaným systémem ovládání a zabezpečení výhybek.

Trať končila v žst. Horní Blatná.

Osobní dopravu jsme tentokrát neodbyli jen tak nějak. Objevovaly se zde soupravy jak klasické, tak i motorové. Dokonce i díl „Západního expresu“ se objevil!

Kromě již tradičního poštovního kurzu přibyly i spěšniny.

Nákladní doprava probíhala dálkově i místně.

Dálková z Pecky do Dolu Julek a částečně i do Podolí, místní již tradičně hvězdicovitě, z Pecky a z Podolí obsluhovala všechna nakládková místa.

…a automobily do Tuzexu nedorazily!

V žst Pecka sloužil hlavní výpravčí P.Z. s vedoucím posunu I.D.

Jednoho dne dojel ze SRN do žst. Pecka patrový vůz s automobily určenými do Tuzexu v Kocourkově. Tento vůz byl přísně sledovaný, a proto byl všem trnem v oku. Nejvíce výpravčímu P.Z. a vedoucímu posunu I.D. Proslýchalo se, že automobily mají objednány někteří nejmenovaní národní umělci (herci a zpěváci).

V hlavě výpravčího P.Z. uzrál plán. Domluvil se s několika strojvedoucími, kteří byli ochotni sabotovat obsluhu Kocourkovského nákladiště za úplatu (něco piv a rumů v Kocourkovské hospodě U suché držky). Tito strojvedoucí si vždy stěžovali, že nelze kocourkovské nákladiště včas obsloužit. Nevědomky se k nim přidal i dirigující dispečer žst. Luby M.F., který je znám svým smyslem pro pořádek a předpisy.

Tím došlo k překročení dodací lhůty vozu a vůz si vyžádala SRN zpět.

Sám velký náčelník provozního oddílu si přizval všechny „na koberec“. V první fázi byly sebrány prémie grafikonistovi F.K. Zároveň byl tento přeložen za trest do žst Podolí na místo výpravčího. Marná byla jeho obhajoba (on skutečně za nic nemohl).

Poté, co se nakonec vše provalilo, bvly uděleny další tresty. Výpravčí P.Z. byl přeložen do žst Filípkov. Vedoucí posunu I.D. vyšel bez trestu (nikdo jiný tu práci nechtěl dělat). Naopak snaživý dirigující dispečer M.F. byl za příkladnou službu povýšen do funkce náčelníka žst Luby.

I v PZO Tuzex Kocourkov padaly hlavy. Stížnosti národních umělců mají bohužel velkou váhu. Zaměstnanec D.B. byl vyhozen a dnes roznáší jídla v čase obědů v hospodě U suché držky. Vedoucí kocourkovského Tuzexu R.M. byl taktéž propuštěn a dnes jezdí v Kocourkově s autobusem okružní linky (což je asi ta největší potupa, která v Kocourkově může být!). A strojvedoucí se dnes chodí všem pravidelně smát do hospody U suché držky.

A národní umělci? Ti si nakonec vytoužené západní automobily koupili v Tuzexu v Praze.

A ještě perlička na závěr. S odstupem se totiž ještě ukázalo, že auta byla v SRN ukradena, a následně prodána do ČSSR. A tak všichni naši hříšníci v podstatě nevědomky předešli mezinárodní blamáži. Jejich tresty jim však už nikdo neodpáral, všichni byli po zásluze „odměněni“!

Při provozu se bohužel ukázalo podcenění dvou věcí při sestavě moduliště. První bylo použití jen jedné skryté stanice a druhé bylo vytvoření úzkého hrdla v podobě žst. Žleby zařazené hned na začátku lokálky. Zde je omluvou malý prostor, který měl tvůrce layoutu k dispozici.

Sestava moduliště proběhla tradičně rychle, pomohlo postavení Podolí již ve středu večer. Trochu rezerv bylo v zapojování elektrorozvodů. Pozitivní bylo, že všechny nové moduly fungovaly bez problémů.

Dopravní provoz probíhal dle předpisů, jen několik drobností na tratích D3 se vyřešilo a myslím, že dnes jsou již všichni členové schopni sloužit dle „Předpisů“ jak D2, tak i D3.

Provoz vozidel probíhal standardně. Většina odstavených vozidel byla průběžně čištěna a zařazována zpět do provozu. Novinkou bylo úplné nasazení parní trakce. Tímto krokem jsme se dostali o epochu vzad. Protože téměř všem se to zalíbilo, zůstali jsme u ní a jen úplně neschopná parní vozidla jsme pomalu začali nahrazovat moderní trakcí.

V nákladní přepravě se ukázalo několik nedostatků. Výborná byla příprava majitelů modulů s nakládkovými místy. Bohužel veškeré návody na webu se ukázaly jako překombinované. Tvůrce na nich bude muset ještě zapracovat a vše zjednodušit. Práce s nákladními listy tak občas drhla.

Objektivně zhodnoceno to zase tak špatně nedopadlo. Přestože jsme najeli na systém FREMO a byl zrušen centrální systém nákladní přepravy, zase tak velký chaos v tom nebyl.

Celkové zhodnocení je samozřejmě kladné!

Byla to výzva, vytvořit velké moduliště s hustým provozem a zároveň najet na nový způsob nákladní přepravy. Obzvláště poté, co něčím nedopatřením (dodnes by mě zajímalo, kdo to spískal??) jsme jednu směnu nevědomky odjezdili pod velkým tlakem s časem 1:6.

Laťka byla nastavena dost vysoko. To se týká jak úrovně kvality modulů, tak i úrovně kvality provozu. Je jen na nás všech, hlídat jí, aby zůstala tam, kde je, nebo se dále zvyšovala.

Velké poděkování patří Bobovi za zajištění kvalitních podmínek, jak ubytování, tak stravování.

Prostě super, jako vždy!!!

Nashledanou v Roudnici!

---

 

Fotogalerie Ing. Zdeňka Sládka

Ferdova špionáž v Blansku

YouTube – projížďka po layoutu

---

Autor reportáže: František Krása
Redakční zpracování v Typo 3 a jazyková korektura: Dan Buchtela
Fotografie: Dan Buchtela, Ing. Zdeněk Sládek