Akce roku v srdci Německa – Alsfeld 2006

3.-8.X.2006

English abstract

Alsfeld FREMO convention October 4th to 8th 2006 was planed as celebration of 25th anniversary with an extraordinary meet accordingly. This meet was held in the Hessenhalle in Alsfeld (100km north of Frankfurt/Main). It was the third international meeting with our N-scale modules, but the first one abroad (first two international meetings took place in the Czech Republic – Milevsko 2004 and Prague 2005). We participated as a part of N-RE layout, where we operated DB and CSD railways. Czech modules set up one branch line between Brno and Frankental with two stations on line: Podolí and Horní Blatná. We enjoyed a lot of fun in cooperation with our German friends. We operated sessions in historic period III as well as period V. Next international N-scale meeting will take place in Prague at the end of September 2007. Big challenge for all of us is planed meeting for 2008 year in Germany, which should be a big celebration of 20th jubilee of N-scale in FREMO.

Na podzim roku 2006 to bylo již potřetí, kdy měla N-ková skupina Zababova naplánováno společné provozní setkání s moduly z Německa. Po historicky vůbec prvním společném setkání v srpnu 2004 v Milevsku následovalo další společné FREMO setkání v Praze v říjnu 2005. A protože mezitím vznikla dohoda, že se budeme s německými kamarády ob jeden rok střídat v pořádání společných setkání, připadl rok 2006 právě na ně. Měla to být pro nás N-kaře první zahraniční účast, protože, jak jsem již uvedl výše, dosud jsme hostili jen my německé moduly u nás.

Alsfeld měl být ovšem významným setkáním nejen pro nás, ale pro celé FREMO. O tom, co to vlastně Alsfeld 2006 byl, proč, kde a v jakém rozsahu se konal, se dostatečně rozepsal Martin Kejhar v reportáži o kolejišti H0-RE, s níž vřele doporučuji se seznámit. Mně to nyní umožňuje zaměřit se v této reportáži jen na velikost N a především na účast zababovských N-kařů v Alsfeldu.

Manipulační vlak v traťovém úseku Brno – Horní Blatná se zátěží pro vlečku stáčírny olejů v Podolí

To, že se Alsfeldu se svými moduly zúčastníme, bylo jasné už dávno před tímto setkáním, nicméně finální dohoda o naší účasti byla potvrzena v říjnu 2005 při setkání FREMO v Praze. Domluvili jsme se s kamarády z N-RE, že v Alsfeldu sestavíme jedno společné kolejiště, které by mělo mít aspiraci zařadit se k tomu největšímu, co kdy bylo na modulech ve velikosti N přinejmenším v Evropě realizováno. Před rokem navíc ještě byla pro Alsfeld otevřená možnost jednoho velkého N-kového kolejiště společně se skupinami fiNescale a FREMO-N. K její realizaci bohužel nakonec v Alsfeldu nedošlo, ale, jak se zmíním později, přesto byl Alsfeld i v tomto směru podstatným krokem.

Do Německa jsme vyrazili sice jen ve čtyřech, ale kromě Starých Splavů a Ondřejova se všemi zababovskými N-kovými stanicemi a podstatnou částí našich modulů. Jak by také ne, když v layoutu byla naplánována samostatná větev ČSD. Pojďme se tedy na modulovou sestavu N-RE z Alsfeldu podívat.

Průběžný nákladní vlak z Frankentalu v traťovém úseku mezi Podolím a Horní Blatnou. Jak lokomotiva, tak krajina prozrazují, že se díváme na českou větev alsfeldské modulové sestavy

LAYOUT

Plánovaný layout pro Alsfled si můžete zvětšin kliknutím na obrázek. Tmavě modře jsou podbarveny zababovské moduly, fialová je stanice Karlsruhe-Durlach. Pro představu rozsahu layoutu – rastr v pozadí je kreslen s roztečí 1 metr.

SÍŤ ČSD

Modulová sestava N-RE v Alsfeldu byla tvořená celkem třemi tratěmi, z nichž jedna představovala síť ČSD a další dvě navazující pak hlavní trať DB s odbočující větví zejména průmyslových aglomerací a vleček. Česká větev se až na drobné výjimky skládala výhradně z českých modulů, obsahovala stanice Brno (skrytá stanice), Horní Blatná, Podolí a Frankental (druhá skrytá stanice).

Na této fotografii je dobře patrná prakticky celá část trati ČSD ještě v době výstavby layoutu. Zatímco vpředu vlevo je vidět nedokončená stanice Horní Blatná, vpravo vpředu je vlečka papíren a za ní navazuje stanice Podolí. Levá část trati se vine směrem k sst. Brno, pravá větev pokračuje za Podolím do sst. Frankental, který v Alsfeldu představoval navazující síť ČSD. České moduly poznáte na fotografii snadno podle černých bočnic, vlevo vzadu s šedivými bočnicemi navazuje trať DB. Zcela vpravo za Podolím je s hnědými bočnicemi vidět rozestavěný layout skupiny fiNescale, s nímž jsme bezprostředně sousedili

Klíčové místo představovala skrytá stanice Brno se svým větvením tratí. Právě do Brna se totiž připojovala pravou větví železniční síť DB, zatímco samotné Brno již bylo na území ČSSR a navazující trať ČSD opouštěla Brno levým rozvětvením. Brno bylo díky svému zařazení provozně nejen velmi náročné (vždy nejméně dvoučlenná obsluha), ale také zajímavé. Protože těsně před Brnem byla státní hranice NSR-ČSSR, probíhal právě v Brně přepřah lokomotiv u vlaků, které pokračovaly dále do vnitrozemí (především mezinárodní rychlíky). Takový vlak dojel do Brna a zatímco na jednom konci ze soupravy odstoupil německý stroj, na druhý konec už najíždí trakční vozidlo ČSD, aby s vlakem úvratí pokračovalo dále směrem na Horní Blatnou a Podolí.

Tento snímek nabízí pohled na sst. Brno v době, kdy jsme jezdili historickou epochu V. Stanici směrem do Německa právě opouští vlak RoLa, v pozadí jsou odstavené osobní soupravy DB prozrazující rovněž současnost. Znázornění provozu v epoše V. bylo perličkou, kterou Němci připravili pro poslední tři sessions. Před tím jsme samozřejmě jako vždy jezdili období přelomu epoch III. a IV.

Originálním způsobem pojali tvůrci layoutu také moduly, které bezprostředně navazovaly na rozvětvení tratí za Brnem (nebo chcete-li před Brnem). Zatímco na straně směrem ke státní hranici se západním Německem byl zařazen traťový modul s lokomotivním depem, na druhé trati směřující na české území byl před skrytou stanici zařazen zajímavý modul s městem (samozřejmě představujícím v dané chvíli právě Brno), na němž mezi zadními trakty činžáků prochází právě naše trať směřující na brněnské nádraží.

Dosud nedokončený, přesto však námětem zajímavý traťový modul s lokomotivním depem, který byl zařazen před skrytou stanici Brno. Vzhledem k tomu, že u všech mezinárodních vlaků docházelo v Brně ke střídání lokomotiv, představovala možnost jejich odjezdu k provoznímu ošetření do depa zajímavé zpestření provozu. Námět se nám zalíbil natolik, že Tomáš Vrabec dokonce začal uvažovat o jeho realizaci. Na snímku je patrné kolejové uspořádání celého modulu, který je stavěn na kolejivu Code 40 pájeném na frézované Cu pražce (systém Jense Emmermana).

Traťový modul s městem – na české poměry jsou ovšem dvorky domů neskutečně uklizené

A ještě jeden pohled na totéž místo – tentokrát z opačné strany, tedy směrem k sst. Brno, které je možno vidět v pozadí

První stanicí po odjezdu ze skryté stanice Brno směrem do českého vnitrozemí byla stanice Horní Blatná, kterou už pravidelní čtenáři reportáží z našich setkání znají. Netřeba tedy snad připomínat, že Horní Blatná je stanicí stavěnou dle skutečné předlohy na trati Karlovy Vary-Potůčky v přesném přepočtu 1:160. Tentokrát měla Horní Blatná ještě v jednom blízko ke své reálné předloze – nacházela se totiž v blízkosti státní hranice s Německem. Stanice je stále ve výstavbě, ale protentokrát se zazelenaly okrajové díly stanice navazující na sousední traťové moduly, všechny traťové koleje již jsou zaštěrkovány včetně patiny, mezi kolejemi je umístěn vodní jeřáb a také staniční budova už má barevnou fasádu, i když okna ještě čekají na osazení.

Detailní pohled na vodní jeřáb instalovaný v kolejišti Horní Blatné.

Pohled do Horní Blatné trochu jinak – při provozu v epoše V., kterou prozrazují především vozy odstavené na manipulační koleji. V pozadí je patrná také nová fasáda staniční budovy

Po opuštění Horní Blatné následoval táhlý oblouk, kterým trať obešla hluboké údolí, aby po obratu o téměř 180 stupňů zamířila směrem k další stanici české části layoutu, totiž do Podolí. Myslím, že k Podolí není třeba dlouhých komentářů, takže snad nechám hovořit obrázky.

Typický obrázek z Podolí. Manipulační vlak čekající před odjezdovým návěstidlem na páté koleji, v pozadí před staniční budovou stojí osobní vlak směrem na Frankental.

A ještě jeden pohled na staniční budovu v Podolí, tentokrát z opačné strany. Také osobní vlak, který zastavil na první koleji, má již namířeno opačným směrem, než na posledním obrázku, tentokrát směrem do Brna. Na třetí koleji mezitím zastavuje manipulační vlak od Horní Blatné v čele s Hektorem T435.0

A Podolí do třetice. Tentokrát spíše z ptačí perspektivy můžete vidět stále stejný osobní vlak na první koleji, v jehož čele stojí Kocour T466.2. Tento úhel pohledu ovšem nabízí také tvář právě sloužícího výpravčího, kterým není nikdo jiný, než Jochen Weber mající zkušenosti s řízením Podolí již z loňského setkání v Praze. Zdá se, že Jochenovi se Podolí opravdu zalíbilo, když si vzpomenu, jak usilovně se hlásil do služby právě v této stanici…

Další obrázek z české části kolejiště nás zavádí do Podolí při jedné z posledních session, při níž jsme, jak již bylo uvedeno, znázorňovali provoz v epoše V. V té době ovšem sloužila v Brně německá obsluha, která se patrně domnívala, že v této epoše už je možné úplně všechno, takže na kolejích ČSD, tedy vlastně už ČD, se například v čele autovlaku objevovaly stroje německých spolkových drah, jakoby už žádné hranice vůbec neexistovaly. Šlo naštěstí spíše o výjimky, ale díky nim bylo možné pořídit v Podolí i poněkud méně obvyklé záběry, nemyslíte?

K Podolí již neodmyslitelně patří vlečka papíren. Na tomto snímku posunuje vlečková T334.0 (ex. V36, Minitrix) s vozem Raj ( z produkce Jirky Heráčka)

A na rozloučení s naším layoutem ještě jeden celkový pohled na trať ČSD. Vlevo skrytá stanice Frankental (pro méně všímavé napoví nadpis nad stanicí), za ní se trať vine směrem k Podolí, vpravo je naopak vidět druhý konec české části, momentálně opuštěno skrytou stanici Brno. Jde o jedno z alsfeldských rán, účastníci se teprve zvolna scházejí do haly…

SÍŤ DB

Opusťme nyní společně Brno po druhé koleji a vydejme se po trati přes již zmíněné depo směrem ke státní hranici s Německem a dále za ni. Navzdory modelovanému období konce 60. let minulého století nenajdeme na trati ani v jejím okolí žádné ostnaté dráty ani zátarasy, i když jako modelářský motiv by to bylo jistě zajímavé téma. (Při přechodu na epochu V. bychom ovšem museli modul buď vyměnit za jiný nebo ještě lépe ostnaté dráty prostě na modulu přestříhat, strážní věže pokácet, zátarasy odstranit – upřímně řečeno nevím, jak by se na takovou destrukci majitel modulu tvářil). My jsme se tedy v Alsfeldu spokojili s tím, že státní hranice s NSR byla pouze pomyslná. A tak si nyní představme, že hraniční závoru už máme za sebou a vjíždíme do první zastávky na německém území.

Pohled na zastávku. V ní končily všechny osobní vlaky DB, které byly vedeny sólo motorovým vozem. Zatímco směrem doleva pokračují koleje k pomyslné „železné oponě“, německé osobáky se z této zastávky vracely po kolejích doprava směrem do německého vnitrozemí.

Kousek za zastávkou už čekalo na strojvedoucí vjezdové návěstidlo stanice Reitershausen. Vjezdová návěstidla u německých stanic byla pro nás vůbec velkým překvapením, protože jimi byla vybavena podstatná většina německých stanic. To byla velká změna od pražského setkání, kde na německé části kolejiště nebylo ani jediné vjezdové návěstidlo. Však se nám taky němečtí kamarádi přiznali, že motivací ke změně jsme pro ně byli právě my a že nám tak chtěli také předvést nějaký pokrok 🙂

Pohled na vjezdové návěstidlo před Reitershausenem. V pozadí průhled do vlastní stanice začínající z této strany již z loňska známou vlečkou kamenolomu.

Samotná stanice Reitershausen se v alsfeldském layoutu opět poněkud natáhla. Umožila to její vnitřní dvojkolejná rozhraní. Když si totiž porovnáte snímky Reitershausenu z Milevska 2004, kde šlo jen o poměrně krátkou osobní stanici, a z Prahy 2005, kde byl před levé zhlaví vložen nový díl s kamenolomem, s následující fotografií z Alsfeldu, zjistíte snadno, že letos byl do Reitershausenu zařazen opět jeden díl navíc. Šlo o vlečku chemičky, která však na rozdíl od kamenolomu není stálou součástí stanice, ale byla do ní zařazena pouze pro toto setkání.

Chemička patří jinému majiteli a je myšlena jako samostatný dvoukolejný traťový modul. V případě jejího zařazení do stanice Reitershausen se však dvě traťové koleje mění na dvě koleje staniční

A ještě jeden pohled do Reitershausenu s vloženým modulem chemičky. Na tomto snímku je dobře patrná vpředu osobní část stanice, za ní vložená chemička a v pozadí následuje část s kamenolomem. Nad stanicí česko německá sestava Pavel Kvasnica a Jens Schmidt

Z Retershausenu pokračovala trať do nám dobře známé zastávky s rozsáhlým komplexem dřevokombinátu Sägewerk Maleis a jeho vlečkovým kolejištěm. Následoval velký pravotočivý oblouk, kterým se trať obrátila o celých 180 stupňů, abychom se ocitli před vjezdovým návěstidlem největší stanice N-kového layoutu Karlsruhe-Durlach.

Karlsruhe-Durlach – to je pojem, který kraloval celému layoutu N-RE v Alsfeldu. Jde o stanici, která je stavěna v měřítku 1:160 přesně dle skutečné předlohy. Na tom se vám ještě nemusí zdát nic divného, dokud se neseznámíte s rozsahem skutečné předlohy této stanice. Durlach představuje křížení dvou dvoukolejných tratí včetně navazujících traťových úseků a vleček. Jde o impozantní dílo, které se rozkládalo napříč celou alsfeldskou halou a nutno říci, že leckterá hala, kde jsme dosud stavěli my svůj zababovský layout, by byla pro Durlach malá. Přestože stanice je ještě ve výstavbě, už dnes je na ní co obdivovat a chodily se na ní dívat také početné skupinky příznivců jiných měřítek ze sousedních hal. Veškeré kolejivo je vlastní stavby (systém J. Emmermana) s použitím kolejnic Code 40 pájených na cuprextidové podloží.

Pohled na centrální část stanice s nástupišti a maketou staniční budovy. Na bocích modulů jsou v pravidelných vzdálenostech umístěny letecké fotografie skutečné stanice, takže návštěvník má možnost se přesvědčit na každém místě kolejiště, že odpovídá skutečné předloze

U vjezdového návěstidla ve směru od Weitingenu čeká manipulační vlak na povolení ke vjezdu. Na snímku je vidět, kolik metrů kolejí ještě zbývá, než se vlak dostane do centrální části stanice před staniční budovu. Samotná jízda od vjezdového návěstidla až do stanice byl slušný zážitek – vždyť ta vzdálenost se rovnala mezistaničním vzdálenostem, které někdy míváme na naší lokálce…

Pravé zhlaví stanice Durlach, na němž se sbíhají dvě tratě – ta naše od českých hranic a od Reitershausenu (přímý vjezd) a zleva přichází trať z průmyslové oblasti Hinnrichshafenu (bude o ní řeč ještě dále)

Ovládací stanoviště Durlachu. Nejen dva počítače, ale také dvě osoby potřebné k řízení stanice jsou nezbytným provozním minimem

Za Durlachem se trať opět stáčí a volnou krajinou se pomalu blíží ke druhému konci kolejiště skryté stanici Weitingen, kterou dobře známe už z Milevska.

Závěrečný traťový úsek před skrytou stanici Weitingen. V pozadí těsně před obloukem je vidět vjezdové návěstidlo této stanice, i ono mělo v Alsfeldu svou premiéru.

Skrytá stanice Weitingen a její majitel Dirk Jahnke. Na snímku je vidět vybavení stanice: vlevo nahoře polička na odkládání vagónů, za ní držák na vozové karty, vpředu držák na ovladače FRED a za ním ovládací panel stanice. Pod ním při pozorném pohledu objevíte také poličky pod moduly stanice

PRŮMYSLOVÁ OBLAST HINNRICHSHAFEN

Již bylo zmíněno, že v Durlachu odbočovala trať do průmyslové oblasti Hinnrichshafen. Pojďme si tedy popsat tuto poslední část kolejiště, která generovala významnou část nákladních přeprav. Jednalo se v podstatě o samostatnou traťovou větev, která byla napojena na odbočku z Durlachu, odkud se poměrně ostrým obloukem trať otočila o téměř 180 stupňů, aby se přiblížila k západnímu zhlaví přístavu Hinnrichshafen (ten mimochodem od jeho loňské návštavy Prahy změnil majitele).

Před Hinnrichshafenem byl zařazen nový modul s betonárkou, jehož jedno rozhraní navazující na přístav bylo dvoukolejné, zatímco na dalších koncích se rozbíhala dvě jednokolejná rozhraní – jedna kolej napojená obloukem na trať do Durlachu, druhá kolej v přímém směru byla v tomto layoutu zakončená šturcem. Ta sloužila pouze k obsluze betonárky, kam se přes Hinnrichshafen zajíždělo úvratí.

Výše popsaná situace na fotografii pořízené z Hinnrichshafenu. Vlevo přímá kolej vedoucí k betonárce, doprava uhýbá oblouk směřující do Durlachu

Opačný pohled přes betonárku přes celý areál přístavu

Hinnrichshafen samotný snad již představovat netřeba vzhledem k tomu, že byl účasten obou našich předchozích mezinárodních setkání v Milevsku a v Praze. Totéž platí pro traťový modul s vlečkou továrny Fördertechnik, která následovala za Hinnrichshafenem a byla představena v reportáži se setkání v Praze v popisu lokálky. A tak se podívejme ve fotografii ještě na zakončení této traťové větve, která dovedla trať až do vojenského prostoru, kde bylo znázorněno malé nákladiště Bundeswehru.

Detailní pohled na popsané vojenské nákladiště. Jednoduše zpracovaný motiv, ale opět zpestření přepravy a tematické oživení kolejiště

ZÁVĚREM

Již v úvodní části reportáže jsem zmínil zvažovanou myšlenku společného kolejiště všech N-kových skupin ve FREMO, kterou se ještě v Alsfeldu nepodařilo zrealizovat.

V tomto smyslu myšlenka trochu předběhla dobu – na takové spojení zbývá N-kařům ve FREMO vyřešit ještě spoustu technických detailů, ale také překonat některé osobní neshody. Bylo však pro mne milým zjištěním, že navzdory odděleným kolejištím bylo právě setkání v Alsfeldu významným krokem k tomuto cíli. Nemohu v této souvislosti nezmínit jednak premiérovou DCC session na layoutu FREMO-N, na němž dosud vždy vládl pouze analogový provoz, ale také drobné detaily v podobě zapůjčení přebytečného modulu do jiné skupiny. Zatímco při premiéře DCC řízení na kolejišti FREMO-N se aktivně se svou pomocí zapojili jak odborníci z N-RE i z fiNescale, na zápůjčce chybějícího modulu do layoutu fiNescale se přímo podílela naše česká výprava, když operativně poskytla „fiNescalistům“ přebytečný přechodový modul. Protože šlo jen o krátký traťový modul bez výhybek, nepředstavovalo jeho kolejivo Peco 55 pro vozidla fiNescale žádnou nesjízdnou překážku. Nám zůstal dobrý pocit z pomoci kamarádům.

Zapůjčený „žolík“ v layoutu fiNescale. Jeho svahová rozhraní sice na rovná čela sousedících modulů nenavazovala, nicméně necelý půlmetr tratě, který byl potřebný pro správné pokračování layoutu, poskytl

A tak se pomalu dostávám k závěru, který vždy patří výhledu do budoucna. Tentokrát dosti konkrétnímu. Pokud jde o mezinárodní spolupráci, jsou totiž již od Alsfeldu jasně definovány naše nejbližší dva cíle. Rok 2007 je rokem, kdy mezinárodní provozní setkání FREMO ve velikosti N pořádá opět Zababov na území České republiky, a to konkrétně opět v Praze. A při něm samozřejmě (jako ostatně vždy) budeme chtít předvést zahraničním návštěvníkům něco nového.

Podstatnějším mezníkem ovšem bude rok 2008, v jehož druhé polovině by mělo být v Německu uspořádáno u příležitosti 20. výročí velikosti N ve FREMO velké mezinárodní N-kové setkání. A pro něj jsou plány organizátorů mnohem velkolepější než byly pro Alsfeld, kde museli tvůrci většiny layoutů připravit vzhledem ke kapacitním možnostem jen omezené rozsahy kolejišť a nemohli tak využít plné nabídky modulů, které byly k dispozici. N-ko v tomto ohledu nebylo výjimkou. Pro setkání v roce 2008 takové omezení nebude. Ale nejpodstatnějším faktem je, že právě u příležitosti 20. výročí naší oblíbené velikosti je v plánu konečně zrealizovat v Alsfeldu nenaplněný sen – společné kolejiště N-kových skupin ve FREMO, resp. střídání účastníků na jiných layoutech, které zůstanou z jakýchkoliv důvodů samostatné (např. kolejiště AmericaN).

Výhled je to, myslím, více než zajímavý. A protože naše plány jsou představit v roce 2008 v zahraničí ve srovnání s Alsfeldem alespoň tři nové zababovské stanice (něco už bude ovšem k vidění i letos na podzim v Praze), je před námi hodně práce. Takže čtenář jistě promine, že v této chvíli vypínám počítač a jdu se raději do sklepa věnovat „bastlení“ výhybek pro svou nově budovanou lokálkovou stanici Rokytka 🙂

Snímek jednoho z nových vjezdových návěstidel německých kolegů, které bylo zařazeno na německé trati před Brnem. Třeba ta předzvěst na volno znamená, že už je postavená cesta až do roku 2008…

Pro Zababov připravil Dan Buchtela, sekce N-scale

Fotografie: Dan Buchtela