„Vidím zemi stošedesátkrát zmenšenou, kde vinou se mezi háji a loukami malebné lokálky, ale také tratě s vlaky jak hady dlouhými, taženými supícími Sergeji a snad i 
v budoucnu Albatrosy. Uhání mezi mnoha stanicemi a staničkami, aby splnily své úkoly a přepravily ta velká množství zboží mezi průmyslovými areály, doly, lomy a pilami a také dovezly cestující za prací a zábavou. Výpravčí v červených čepicích jen zřídka mají čas zvednout oči od ovládacích pultů a se zvláštním chvěním u srdce v klidu sledovat, jak se pomalu motoráček M 131 loudá skalními zářezy s tunely do koncové stanice místní tratě. Strojvedoucí vážně berou svoji roli a minutu po minutě přesně plní grafikon. Čilý ruch dopravní špičky přilákal diváky, kteří v údivu sledují život na železnici – alespoň si odnést krátký záběr kamerou či pár fotografií z této události – něco takového ještě neviděli, jako by kouzelník Zababa mávl svou hůlkou a na chvíli nás vrátil do dětství…“
(Bob Pospíšil)