Rokytnice v Orlických horách 2025

… celkový pohled Kuby z Bělé …

Rok se s rokem sešel a my se opět potkali na provozním setkání v Rokytnici v Orlických horách. Ale není tomu tak úplně pravda. První práce na setkání se udála, tak jako při minulých setkáních, na platformě WhatsApp o mnoho a mnoho měsíců dříve, ihned po uzávěrce přihlášených modulů. Tvůrci layoutu nás nejdříve chvíli napínali, až představili dle mého názoru, velmi zdařilý koncept s trianglem, který tvoří odbočku z dvoukolejky oběma směry. Na něj pak navazuje hlavní jednokolejná trať, která přes litický kopec a stanici Žďárec u Skutče, jež je odbočnou stanicí pro lokálku, pokračuje až do polské skryté stanice TC1. Druhou větev lokálky tvoří odbočka z dvoukolejné tratě přes stanici Martinice, která v žst. Ronov navazuje na úzkorozchodnou část layoutu. Velmi záhy po finalizaci layoutu se Saša Vrtěl pustil do konstrukce jízdního řádu neboli GVD. A nebyl to úkol rozhodně jednoduchý, protože jen v nákladní dopravě bylo objednáno přes 20 ucelených souprav a každý majitel vozů tak nějak podvědomě doufá, že právě jeho souprava bude do grafikonu zapracována. To se nakonec až na pár výjimek vydařilo. Asi týden před setkáním se do prací na GVD zapojilo více pomocníků. Společná práce je jediný způsob jak tak velkou práci zvládnout

Nastal den D, středa 12. března 2025. Půl roku příprav vrcholí během jednoho dne. Okolo dvanácté hodiny bylo ve sportovní hale už mnoho materiálu a zvolna se rozjíždí stavba moduliště. Postup je stále stejný, místy až únavný – čtyři nohy, dva šrouby, jeden hlídá výšku styku kolejí, druhý směrové poměry a třetí, zpravidla za cvrkotu ráčny, stahuje moduly k sobě. A to vše v desítkových sériích. Vždy se u této činnosti bavím myšlenkou, jaké by to asi bylo, kdybychom na tyto úkoly měli partu bedňáků nebo tenťáků, kteří by onu stavební a stěhovací činnost provedli za nás. Ale nejsme ani kapela světového formátu, ani cirkus Humberto a tak nezbývá, než si layout, dle předchozího návrhu zhmotnit sami. I přes to, že některé moduly nebyly na místě tak včas, a bylo nutné některé na místě operativně nahradit, měli jsme první den kompletně postaveno. Stavba by asi mohla být poněkud rychlejší, ale pravděpodobně na úkor příjemné atmosféry a úvodního přivítání. Mnoho z nás se potkává po roce a tak není divu, že rádi pohovoří o všem možném modelovém i reálném. Určitě se pro stavbě osvědčilo mít pro každý úsek tratě určeného vedoucího týmu, který si organizuje skupinku tří až pěti lidí stavějících příslušný úsek.

Samostatnou kapitolou při stavbě layoutu je pak natažení rozvodů telefonie a DCC. Po dobrých zkušenostech se telefonie ujal opět Petr Šebela a rozvody DCC zpracovával Honza Lička. Jeho práci patří neskutečný obdiv, protože bez jeho úsilí by se na modulišti nepohla jediná lokomotiva. Do budoucna však bude více než nutné tým okolo Honzy posílit a rozšířit o dostatečně znalé členy, tak aby se oživování DCC stalo daleko rychlejší záležitostí. Rovněž jsme odzkoušeli, že je více než vhodné tahat centrální rozvod 3×230/400V a striktně vyžadovat použití rozvodu pouze pro přístroje, které jsou nutné k provozu. Díky tomu nedošlo během setkání k jedinému výpadku síťového napájení. U bezdrátových datových sítí jsme na tomto setkání dosáhli stropu a již dnes víme, že pro příští setkání je důležité všechny účastníky instruovat o zákazu používání hotspotů a používat dostatečně dimenzovaný router pro šíření WIFI k RGZM a hodinám modelového času.

Z hlediska vozidel, musím říct, že bylo letos opravdu na co koukat. Pro letošní setkání byla dvoukolejka určena výhradně pro závislou, neboli elektrickou trakci, zbývající tratě pak byly provozovány trakcí nezávislou, tj. lokomotivy parní i motorové. V trakci závislé se již celkem zaběhl koncept “změny napájení trakčních vedení” a tak zatímco první části setkání dominují Bobiny, v druhé polovině jsou vyměněny za Plecháče a Laminátky. Prozatím jedna osamocená Gorila se díky dvousystémovosti může pohybovat v čele vlaků po celou dobu trvání setkání. Poměrně velké vášně hlavně po setkání způsobila diskuse okolo křivek u hnacích vozidel. Rozdělili jsme se na zastánce a odpůrce křivek.Výsledek by se dal snad popsat jako rozumný kompromis a sice mít možnost křivky na všech modelech na přiděleném Fredu vypnout. Je také třeba zapracovat na označení funkcí přímo na Fredu.

Po delší době byly na setkání vidět i nové osobní vozy typické pro provoz na síti ČSD. Jejich autorem byl z velké části Martin Knap, který tak přispěl nemalou mírou k oživení dosud téměř výhradně jednotného vozového parku “Ypsilonek a Baiek”. V nákladní dopravě, tak jak bylo naznačeno výše, pro letošní setkání dominovaly ucelené přepravy. Mimo tradičních přeprav uhlí ve vozech řad Wa, WAP, Es i Eas se po modulišti pohybovala nová souprava ze stavebnic SDV vozů Eal a Eacs od Rosťopiše. Štěrk jezdil v tradičních Saskách, objevila se maďarská souprava chladících vozů. Stanice Bělá pod Bezdězem s jejími vlečkami pak zpracovávala každou sejšnu celkem šest různých souprav kotlů s ropnými produkty. Výčet ucelených přeprav pak uzavírají soupravy plošinových vozů s nákladem tatrovek a dvě soupravy “cibulí” přepravujících vápno.

Hala v Rokytnici nám poskytuje téměř dokonalý servis, který pro naši činnost potřebujeme. Suchou nohou je možné ze sportovní haly projít atriem okolo “bazénku” a dojít do jídelny, která na poměry školních jídelen opravdu vyniká svojí kvalitou a musíme smeknout před dámami, které se o nás po čas setkání starají. Rovněž velmi příjemným benefitem je bar s točeným pivem přímo ve spojovací chodbě před sálem. Snad jedinou nevýhodou je, že se ne všichni vejdeme do školní ubytovny, ale nejednomu z nás ranní procházka, z hotelu Rampušák na náměstí, prospěje.

Letošní setkání v Rokytnici bylo velmi vydařené, a alespoň za sebe musím říci, že vládla opravdu velmi příjemná atmosféra. Na závěr je pak třeba poděkovat opravdu každému, kdo alespoň nějakým způsobem přiložil ruku ke společnému dílu. Kdybych je měl na tomto místě všechny vyjmenovat, nevešli by se na jednu stránku. Tři jména však uvedu a sice hlavní organizátory – Pavla Buřeše, Michala Hornycha a Romana Fryče, bez kterých by celé setkání neuskutečnilo. Poslední poděkování pak patří všem tolerantním dámám, které někdy tiše a někdy trochu hlasitěji trpěly nekonečné hodiny našich přípravných prací před setkáním.

Kuba

… Petr z Týnova – pohled provozní

Týnov a dálkové řízení oblasti po Chlum vjezdové návěstidlo a Finkenheerd vjezdové návěstidlo

A jak bylo v Týnově? Bylo dobře.

Skrytá stanice Týnov byla postavena ve své téměř nejdelší variantě, obsahovala 6 tranzitních kolejí tak dlouhých, že i patnáctivozový rychlík zabral jen méně než polovinu koleje a k tomu měla dalších kratších 8 dopravních kolejí a 4 koleje směrové pro jednotlivé vozové zásilky, které byly plně využity.

Po výjezdu z SST Týnov vedla dvojkolejná trať přes zastávku Hynčice na Hradlo Bažina (řízené RGZM) do předřazené odbočky odbočky Jezero (výhybky 91/92). Dále následovala zastávka Jehličná a odbočka Jezero, která byla využita ve všech čtyřech směrech (Týnov, Finkenheerd, Ošelín a vlečka SSHR).

Na hlavní větvi pak následovala těsně přilehlá stanice Finkenheerd a na vedlejší větvi byla těsně přilehlá výhybna Ošelín a za obloukem již bylo vjezdové návěstidlo odbočky Chlum, kterým začínala stanice Moldava.

Takže celou tuto oblast jsme dálkově řídili.

Provoz byl autorem GVD stvořen nápaditě, byl relativně hustý (neumožňoval moc kuřácké pauzy 😊 ), stanici ale nepřeplňoval. Abychom měli i kapacitu pro přebytek strojvedoucích, postavili jsme v Týnově tři dlouhé expresy (15 vozů) adhoc na téma Západní expres, Ostravan a Balt – Orient. V jejich čele byly rychlíkové lokomotivy řad ES 499.0, E 499.2 nebo T499.0. Od druhého provozního dne se i tyto vlaky rozjezdily ke všeobecné spokojenosti.

První dva provozní dny jsme jezdili pod napětím 3 kV= v trakčním vedení, takže osobní i nákladní vlaky na hlavní trati byly vedeny hlavně lokomotivami E 499.1 a E 469.1.

Mezi druhým a třetím provozním dnem jsme se Sašou provedli konverzi trakční soustavy na efektivnější systém 25 kV 50 Hz a tak z layoutu zmizely zelené lokomotivy řad E 499.1, 2 a E 469.1 a byly nahrazeny „laminátkami“ řad S 489.0, S 499.0, 1 a „plecháči“ S 499.02.

Osobní doprava na hlavní trati byla pouze ve dvou dlouhých soupravách osobních zastávkových vlaků (6 x Bymee „Honekrova pomsta“ + BDms a čtyřdílná patrová jednotka Bp se služebním vozem Da).

Na trati směr Moldava byla zavedena osobní zastávková doprava v motorových vozech řad M 240.0 a M 296.1, občas sólo, občas spojených a občas s vozem Balm-k uprostřed.

Jedinými dvěma vlaky vyšší kategorie než Os byly v Týnově spěšný vlak Sp 992 / 993, což byla souprava od rychlíku Bezdrev, která se do Týnova před půlnocí přijela vyspat a hned ráno před pátou už zase odjela. Druhým vlakem rychlík R 252 / 253, který se měnil v Týnově na vlak soupravový a spát pro změnu jel do Finkenheerdu.

V nákladní dopravě jednotlivých vozových zásilek Týnov řadil pět směrů. Moldava, Karviná, WEB, Finkenheerd a SSHR. Nákladní doprava se nám letos myslím velmi povedla, pouze jednou jsem musel zadržet část zátěže pro vlak do Moldavy, aby nebyl moc dlouhý, jinak to bylo zpravidla okolo dvaceti vozů.

Tranzitní nákladní doprava byla poměrně hustá, často se v Týnově přepřahalo z nezávislé trakce do závislé a naopak, časově to nebýval problém.

K přeplnění stanice nikdy nedošlo, po celé setkání byly k dispozici nejméně dvě volné koleje na průjezdy.

Hned první provozní den po poledni došlo v mezistaničním úseku odb. Jezero – SST Týnov ve druhé koleji (správná kolej ve směru do Týnova) k lomu koleje poblíž Hradla Bažina a po vyloučení této koleje z provozu při jízdě opravárenské čety k místu události bylo zjištěno ještě poškození trakčního vedení na zastávce Hynčice. Byl zaveden obousměrný provoz po první koleji (správná ve směru k odb. Jezero), vlaky ve směru do Týnova jezdily mezistaničně podle pravidel pro jízdu po nesprávné koleji a následně byly přestavovány sunutím do druhé koleje, aby pak mohly projet smyčkou.

Protože na modelovaném úseku elektrizované trati nebyla opravna trakčního vedení a neměli jsme k dispozici motorový vůz pro údržbu trakčního vedení „pantograf“, vzpomněl sem si, jak jsme to dělali v Sokolově, když náš M 153.017 z nějakého důvodu nemohl vyjet na směnu. Zapůjčil jsem si od J.H. dva vozy pro údržbu TV včetně vozu jeřábového, k tomu přidal motorový vůz M 240.0 a vyrazilo se na vyloučenou kolej opravovat trakční vedení. Bylo to docela náročné, takže výluka druhé koleje byla ukončena až ve 23:59 prvního provozního dne. Vliv na provoz to mělo minimální, pouze vlaky adhoc se už nevešly.

Z našeho pohledu považuji setkání za úspěšné, dobře připravené, s dobrým grafikonem a nevšimli jsme si nějakých zásadních zpoždění.

Petr

… Roman z pořadatelského týmu …

Letošní, u mnohých první, modelářská akce je za námi. Dalo by se říct, že opět jsme to zvládli s vypětím všech sil, ale zvládli. Pro další ročníky už víme, co je třeba zlepšit, abychom si zachovali přízeň návštěvníků. Snad jenom některé postřehy, které se mi líbily nejvíce:

obsluha Žďáru prokázala neobvyklou kázeň, a to i v případě, že Martin F nebyl skoro celý den přítomen. Jeho náhrada – Jirka J. si provoz sám řídil a vše bylo téměř na jedničku. Jen tam byla drobná nejasnost, kvůli které dále do Konské, Opočna, Na konci světa, Zelkovic a Chvatlin nejezdily od určitého okamžiku nákladní vozy a údajně ty které přijely do Žďáru se zase vracely do stanic, odkud přijely. Z toho důvodu dlouhou dobu nebyla zátěž pro manipuláky. Tudíž nebyl provoz. Ale celkově se obsluha Žďáru velice zlepšila.
několik večerů se v rámci volných jízd ( které byly zařazeny na přání cizokrajných účastníků) vedla debata v Týnově. Pamatuju takové hovory v mém příbuzenstvu, kdy starší sedávali v křeslech a židlích a mladší třeba i na zemi okolo nich. Vyprávěly se zážitky. U nás se debatovalo o provozu a PeŠ taky dával do prostoru své poznatky. Myslím, že taková atmosféra taky upevňuje náš širší kolektiv k tomu dobrému. Tady vidím, jak spolupracuje starší a mladší generace našich účastníků. Vidím to taky jako pozitivum.
trochu jsem se bavil, když jsem viděl kolegu z Maďarska, jak se svojí manželkou přicházeli do jídelny a oni samozřejmě umí maďarsky, a anglicky. Ale třeba rozpustná káva – to bylo pro ně neznámé, a tak nejdříve ochutnali trochu a když jim to chutnalo, tak si dotankovali celý hrnek, apod. Ale to jsou podobné věci pro nás, když zajedeme zase my do ciziny… 🙂
po několika letech se výrazně zlepšila kázeň ohledně označení účastníky vizitkami dle našich pravidel, i to přispívá k důvěryhodnosti akce …

Snažíme se přispět k tomu, aby setkání v Rokytnici probíhala s co nejmenšími problémy. Doplňuji pořízením fotek a zpracovávám video-reportáže, abyste mohli třeba i svým známým ukázat, že jste byli s námi,a že jste s námi byli rádi. Snad se to alespoň trochu daří.

Roman