6. – 8. května 2006
Abstract
TT-ČSD section of club Zababov took place at 7th TTweekend held from 6th to 8th May at Všestary near Hradec Králové. Only modules with imitation of grass, trees, bushes were used for this public presentation of modules. Timetable, train or wehicle identification and shunting was not used due to effort to attract attention of not experienced visitors and kids.
Rok se s rokem sešel, první květnový víkend se přiblížil a nastal čas dalšího, v pořadí již sedmého ročníku akce „TT-Víkend“, pořádané firmou Deltax ve Všestarech u Hradce Králové. Stejně jako loni, i letos naše sekce prezentovala možnosti modulového kolejiště ve školní tělocvičně.
Po příjezdu prvních nedočkavců na místo jsme museli ještě chvíli počkat, než tělocvičnu opustí místní aerobiku chtivé cvičenky, a pak už jsme se vrhli do vybalování, rozmísťování a stavby modulů. Ještě ve čtvrtek večer stál na místě Svor, tradiční začátek stavby našeho moduliště, a několik okolních modulů.
Výstavba pokračovala v pátek a tentokrát nám šla práce tak dobře od ruky (a snad poprvé v historii se nevyskytly žádné problematické moduly), že už odpoledne stály na kolejích připravené soupravy a mohli jsme zahájit zkušební jízdy.
Provoz na tomto setkání byl podřízen skutečnosti, že se jedná o akci pro veřejnost, a také tomu, že jsme předpokládali poměrně malou účast členů – i s ohledem na souběžně probíhající setkání ostatních sekcí v Dobřichovicích. Nebyl tedy připraven žádný grafikon, nebyly sešitové jízdní řády, jezdili jsme tak, aby se pokud možno pořád někde něco „hýbalo“.
Kromě běžných dlouhých rychlíků a nákladních souprav se na našich kolejích objevily i některé zajímavosti – třeba ucelená souprava kotlových vozů sovětských železnic nebo 16 nákladních vozů na přepravu automobilů, plně naložených Trabanty.
V sobotu nás kromě „běžných“ diváků navštívili i novináři (TV Nova, Blesk, Haló noviny). Největší nápor diváků jsme zaznamenali v neděli, chvílemi bylo okolo moduliště hodně těsno. Řada návštěvníků se na nás obracela s nejrůznějšími dotazy, snad jsme jim dokázali odpovědět na všechno, co je zajímalo. Nejčastější dotazy se týkaly digitálního provozu, možností digitalizace starších vozidel či principu modulů samotných („A jak na tom jezdíte doma?“). Letos však chyběla (dříve již několikrát položená) otázka, proč moduly nesestavíme tak, aby se dalo jezdit dokola.
Z rozhovorů diváků mezi sebou, které jsem odposlechl, vyplynulo, že si někteří z nich všimli, že na rozdíl od loňska jsme letos přivezli jen moduly alespoň zatravněné (nevyskytovala se tedy „doba ledová“ ani „doba hliněná“). Zejména mezi dětmi zaznamenaly asi největší ohlas kouřící komín v pivovaru, ozvučená parní lokomotiva či cinkající a blikající přejezd.
Pondělí už bylo zase volnější a najednou tu byla zavírací hodina.
Obvyklý kolotoč uklízení, rozebírání, balení a nakládání do aut už máme dobře natrénovaný, tentokrát nám šla práce ještě lépe od ruky díky přítomnosti několika dalších párů rukou. Pak už jen uklidit tělocvičnu, předat klíče a hurá domů s nadějí, že se při provozním setkání zase brzo sejdeme.
