27. – 31. října 2004
Měli jsme to štěstí a koncem října jsme si ve sportovní hale v Novém Boru mohli připomenout, proč vyplňujeme večery, víkendy, svátky a vůbec téměř všechny okamžiky našeho volna činností, která na první pohled nedává smysl. Naše parta nadšenců se sešla a dala dohromady výsledky své práce. Už předem musím říci (a asi se budu opakovat z předchozích reportáží z našich akcí) že se to povedlo a stálo to za to. Nebudu ale více předbíhat a vezmu věci pěkně po pořádku.
Stavba a zapojení moduliště
Ve středu večer, v době mého příjezdu, byla hala už pěkně zaplněná všelijakými bednami, krabicemi, podivně vyhlížejícími konstrukcemi vyrobenými z různého materiálu a dalšími věcmi potřebnými pro naše akce. Někteří již dokonce pilně pracovali. Ani já jsem tedy nezahálel a pustil jsem se do vybalování a stavění. Nejprve moduly na nohy a pak postupně sestavovat do podoby konečného celku. Bylo vidět, že většina z nás už velice dobře ví jak na to a tak nám šla stavba i zácvik nováčků pěkně od ruky. Stavěli jsme osvědčenou sestavu velice podobnou té z minulého setkání. Nové byly jen moduly Martina Procházky a Jardy Vyskočila a pak hlavně skrytá stanice Výpravčice Pavla Štěpánka. Myslím, že se shodneme, že moduly včetně všech nových byly bez výrazných technických závad, a že jsme (zejména podle času stráveného vlastní stavbou) celou stavbu velice dobře zvládli.
Pak jsme se pustili do zapojování rozvodů v modulech a kolem nich. Tam už to tak perfektní nebylo a je několik věcí, ze kterých se musíme do budoucna poučit, aby i tato fáze byla bezproblémová a nezdržovala nás více než je nutné. Jasně se ukázalo, že změna zapojení rozhraní X1, tak jak jsme si ji ustanovili do norem, řeší řadu problémů se zapojením modulů. Proto se domnívám, že úprava modulů postavených podle staré normy se rozhodně vyplatí. Rovněž tak zapojení rozvodu X3 a zprovoznění DCC systému nás dost zdrželo. Myslím si, že bychom měli následovat sekci H0 a příští stavbu moduliště naplánovat tak, aby po sestavení první větve na ní mohla pracovat skupina zapojující rozvod X1 a X3 a nečekat až na dokončení celého moduliště.
Po všech problémech jsme ale nakonec stavbu i zapojení moduliště zvládli a ve čtvrtek navečer mohl na naše moduly opět vyjet vlak.
Provoz
Během našeho setkání se nám podařilo odjezdit 2 grafikony v rozsahu 24 hodin modelového času na každý. Myslím, že už nemáme problém se základními dovednostmi při řízení souprav a obsluze stanic nutnými k dosažení výše uvedeného výsledku. Provoz se nám podařilo realizovat již s velice slušně vypadajícím vozovým parkem ČSD dané epochy (první grafikon jsme realizovali v epoše IV a druhý v epoše III). Zejména jsem byl velice mile překvapen, jak se nám podařilo realizovat provoz v epoše III s nasazením parních strojů na většinu vlaků kromě motorových. Pouze jeden motorový vůz byl pro neschopnost provozu nahrazen soupravičkou T444.0 + Balm.
Myslím, že obsluhy stanic se – na rozdíl od strojvedoucích – ani chvíli nenudily. U strojvedoucích to je vždycky maličko problematické. Na tomto setkání jsme připravili pro strojvedoucí turnus podle oběhů jednotlivých vlaků. Stávalo se tak, že strojvedoucí jezdil jen po jedné části moduliště, a že mezi jednotlivými jízdami měl poměrně dlouhé pauzy. V neděli jsme vyzkoušeli maličko jiný systém. Ačkoliv se jednalo o improvizaci, myslím, že pro příští setkání si z něj můžeme vzít mnohá ponaučení, jak provoz pro strojvedoucí zpestřit. Ukázalo se také, že jsme schopni realizovat stejně čilý provoz s menším počtem strojvedoucích prakticky bez toho, aby na některém vlaku strojvedoucí chyběl.
Jediným slabým místem jsou tedy pro nás z provozního hlediska manipulační vlaky. Máme je sice v grafikonu, snažíme se také o nějaké manipulace ve stanicích, ale nějak to není ono. Dohodli jsme se na tom, že další provoz je již potřeba realizovat s vozovými kartami a nákladovými listy, aby obsluha stanice i vlaková četa manipulačního vlaku věděla, co v které dopravně dělat. Dodá to našim manipulačním vlakům smysl a naše hra se tím ještě obohatí.
Vozidla
Asi největší akcí tohoto setkání z pohledu vozidel byla dodávka nákladních vozů Sas panem Hovorkou. Jednalo se o objednávku více než stovky vozů, z nichž většinu jsme si rozebrali. Zbytek snad najde své vlastníky mezi našimi členy velice rychle, protože se jedná o perfektní provedení typicky českých vozidel.
Dále se náš vozový park rozrostl o několik kusů nákladních vozů tuzemských výrobců. Jejich kvalita myslím také uspokojuje naše potřeby kvalitně provedených modelů, které se nemusíme bát pustit do provozu. Vyzkoušeli jsme také jak se bude chovat souprava složená z 55 vozů typu Z, používajících krátká TT spřáhla, zapůjčená za tímto účelem rovněž panem Hovorkou. Byli jsme mile překvapeni, jak se takováto souprava chovala jak při tažení tak i sunutí, a to nejen po přímých úsecích našich modulů, ale i na zhlavích stanic.
Na moduliště také poprvé vyjela řada typicky českých lokomotiv – „Brejlovec“ T478.3, „Zamračená“ T478.1, „Kocour“ T466.2, „Karkulka“ T444.1 a další. Byly také prezentovány typické parní lokomotivy ČSD, které zatím ale nejsou pro digitální provoz na našem modulišti uzpůsobeny. Pokud se tak ale stane, tak se určitě máme na co těšit.
Zajímavostí byl také „měřicí“ vůz Pavla Štěpánka, jímž jsme si ověřili, jak rychle mají naše stroje po modulišti jezdit.
Závěrem
Naše setkání jasně ukázalo, že fázi počátečního rozvoje, kdy potřeba množství modulů převyšovala potřebu dokončení krajiny kolem naší trati, je již za námi. Stavbu nových modulů přenecháme novým členům a budeme se soustředit na dokončování a vylepšování již stávajících.
Modelový provoz již také zvládáme poměrně dobře a tak se pokusíme jej ještě více přiblížit realitě za pomoci vozových karet a nákladových listů, které dodají ježdění vlaků smysl.
Setkání se nám vydařilo, a byť bylo díky státnímu svátku prakticky o den delší než obvykle a jsme všichni jistě notně unavení a nevyspalí, těšíme se určitě na další.
