28.-31.října 2004

Konec října, Nový Bor – místo a čas téměř již tradiční. Právě zde proběhlo třetí letošní provozní setkání zababovských N-kařů, aby si v rámci výročního setkání klubu Zababov společně zajezdili na svém kolejišti, užili si zábavy, kamarádů, ale i předvedli kolegům z ostatních sekcí pokroky na svém „modulišti“.

Modulová sestava se podle plánu příliš nelišila od té z jarních Dobřichovic. Jejím základem byla hlavní transverzální trať mezi dvěma skrytými stanicemi Brno a Staré Splavy, na níž se nacházela stanice Podolí se svými vlečkami.

Z Brna současně vychází místní dráha, která přes nákladiště a zastávku Ondřejov pokračuje do koncové stanice Horní Blatná.

NB_Layout__N.pdf

67 K

I přes podobnost sestavy s tou, kterou jsme měli na setkání v Dobřichovicích, bylo už na první pohled zřejmé, že v některých ohledech s ní má ta novoborská jen málo společného. Pro porovnání – zatímco v Dobřichovicích byla většina modulů včetně celé stanice Podolí bez jakékoliv krajiny (kterou reprezentovaly jen první čtyři krajinářsky téměř hotové moduly), za půl roku po Dobřichovicích se situace téměř otáčí a moduly bez krajiny šlo téměř spočítat na prstech jedné ruky. I když ne všude byla ještě krajina dotažena do posledního detailu, bylo vidět, že autoři modulů zdárně spějí k jejich dokončení. Bylo radost projíždět se soupravami malebnými zákoutími známými z těch nejhezčích koutů naší vlasti.

Jako již tradičně byl pro čtyřdenní setkání připraven profesionální GVD a sešitové jízdní řády – obojí zpracované přesně podle zvyklostí skutečné železnice.

GVD_NB.jpg

275 K

Provoz probíhal v časovém úseku 5:00-21:00 hodin modelového času, přičemž modelový čas jsme měli v Novém Boru nastaven v poměru 1:4, takže odježdění jednoho grafikonu zabralo 4 hodiny čistého času.

Modelový čas je při našich setkáních u každého layoutu (kolejiště jedné velikosti) zobrazován na hodinách, které byly v případě posledního setkání umístěny v každé stanici. Hodinový rozvod je veden z centrálního zdroje času spolu s telefonním rozvodem po celém kolejišti, čímž je zajištěn všude jednotný čas. Před zahájením grafikonu se všechny hodiny centrálně nastaví na ranních 5:00, „fírové“ se připraví ke svým strojům a pak už stačí jen zavolat „Pouštíme čas…“

Když už je řeč o čase, je potřeba zmínit, že v Novém Boru si odbyl na N-kovém kolejišti premiéru nový elektronický zdroj času, který připravil Pavel Kvasnica. Modul je schopen řídit hodiny jak pod napětím 12V, které jsme používali dosud, tak také 24V, na nějž jsme se z důvodu snadnější dostupnosti hodin na toto napětí rozhodli přejít od příštího setkání. Hodinový modul umožňuje jednoduché přepínání mezi čtyřmi režimy – modelový čas zrychlený v poměru 1:4, 1:5 a 1:6 a dále pak rychlý posun pro snadné centrální nastavení hodin před zahájením jízd.

Na hlavní trati se s výjimkou skryté stanice Staré Splavy uplatnila dvoučlenná obsluha stanic (výpravčí a dále záloha&vozový dispečer), a to jak v Brně, tak v Podolí. To si vyžádala nejen hustota provozu, ale především provoz s vozovými kartami a nákladovými listy, který umí obsluhu stanic pořádně zaměstnat. Ostatně v Novém Boru to bylo poprvé, co jsme si na vozové karty troufli sami, protože naše premiéra v Milevsku probíhala pod bedlivým dohledem zkušených německých kolegů. Stále se učíme, stále je co zlepšovat, ale rozhodně lze říci, že vozové karty a nákladové listy dávají té naší „hře“ další dimenzi a posouvají jí do pozice sofistikované zábavy.

Na místní dráze do Horní Blatné, jejíž stanice byly neobsazené, probíhal provoz podle předpisu pro zjednodušenou dopravu D3. Celá trať tak byla řízena dirigujícím dispečerem z Brna a vlakvedoucí se hlásili telefonicky z jednotlivých dopraven.

Pokud jde o provoz strojvedoucích, ti byli rozděleni do čtyřech turnusů, přičemž každý v rámci svého turnusu stihl vystřídat jak různé stroje, tak různé typy vlaků. To byla na rozdíl od předchozích setkání malá novinka a je nutno říci, že se zcela osvědčila a přispěla k pestrosti „služby“.

Nejpodstatnější změnou ve srovnání s Dobřichovicemi ovšem byl stav stanice Podolí. Ta již byla sice v této podobě představena v srpnu na Fremo setkání v Milevsku, ale někteří kolegové měli možnost ji takto vidět poprvé. Současné Podolí, které ještě v květnu 2004 představovalo pouze koleje položené na dřevěné desce, budilo zájem nejen svým rozsahem, provedením krajiny, rychlostní návěstní soustavou, ale i ovládáním systémem podobným JOP používaným na skutečné železnici.

Do obvodu stanice byl tentokrát zařazen i funkční železniční přejezd, na němž se testovalo propojení závislostí zabezpečovacího zařízení.

Stanice Podolí obsahuje celkem tři dopravní koleje s minimální délkou 2 metry (která se mimochodem ukazuje v provozu jako ne zcela dostatečná), dále manipulační koleje se skladištěm a rampou a s volnou skládkovou plochou, dále dvě vlečky v obvodu stanice a na jednom zhlaví ze stanice odbočuje obloukem další vlečka, která končí rovným rozhraním. Za něj je možné připojit jakoukoliv další vlečku. Výhledově se sem uvažuje o vybudování vlečky lomu, ale v Novém Boru sem byl přes přechodový modul (zajišťujícím plynulý přechod mezi rovným a svahovým rozhraním) připojen traťový modul s vlečkou znázorňující pro dané setkání dvoukolejnou vlečku místní škrobárny (blíže viz. plánek modulové sestavy v úvodu reportáže).

Setkání v Novém Boru navštívil i jeden z prvních členů Zababova – malíř a železniční historik Zdeněk Šindlauer. Dlouhodobí čtenáři našeho webu znají jeho obrázky ještě ze starého webu Zababova, ale především snad každý železniční fanda zná jeho knížky o historii železnic z oblasti pod Lužickými horami „Už dlouho nejen žádnej vlak“ (vyd. END 1999) a „Vlakopis lužický“ (vyd. K-report, 2004) doplněné Zdeňkovými kouzelnými obrázky.

Nedalo nám to, a tak když si Zdeněk prohlížel naše N-kové moduly, poprosili jsme ho o aktuální ilustraci přímo z naší N-kové sestavy. Výběr konkrétního motivu jsme nechali na něm a upřímně řečeno ani příliš nepřekvapilo, když si Zdeněk vybral stanici Podolí. Rychle jsme opatřili tužku, papír, gumu a pevné desky, což bylo všechno, co Zdeněk potřeboval ke své práci.

Za necelých 40 minut Zdeněk věnoval sekci N-scale svůj obrázek, který si můžete prohlédnout níže společně s fotografií námětu (kliknutím si můžete obrázky zvětšit na vyšší rozlišení). Kresba, z níž železnice doslova dýchá, nemůže znalce Zdeňkových prací překvapit, ale překvapivé bylo vidět Zdeňka přímo při práci a pak také rychlost, s níž tak pěkný obrázek vzniká. Na dokonalosti mu to rozhodně neubralo a já mohu Zdeňkovi jen tiše závidět a nechápat, jak je něco takového možné.

Každé setkání přináší i mnohem více, než „pouhé“ sestavení modulů, vyskládání vozidel a provoz. Je to hodně o lidech, vztazích mezi nimi, diskusích o různých modelářských i nemodelářských tématech, seznamování se s novými technologiemi… prostě opravdu o všem možném.

A tak na závěr namísto dlouhého povídání raději nabídnu čtenáři směs dalších snímků, o nichž jsem usoudil, že mohou pomoci ilustrovat atmosféru setkání N-kařů v Novém Boru.

---

Pro Zababov připravil Dan Buchtela ve spolupráci s Vendou Pospíšilem a Liborem Schmidtem, sekce N-scale

Fotografie: Dan Buchtela, Michal Slavík