Májová poezie v Dobřichovicích

5.-8.V.2006

English abstract

The first N-scale convention in 2006 was held in Dobřichovice in May 2006 together with H0 layout. We used again 24hour timetable (like during Prague FREMO convention) splitted to two 12hour sessions. At the main line there was four stations: Brno (hidden station), Horni Blatná, Podolí and Staré Splavy (hidden station). On the branch line there was only small station Ondřejov. During four great days we completed six sessions. Dobřichovice was first convention for new loco T466.0 from Jiri Heracek, who produced the most of our engines. Dobřichovice convention was our dress-rehearsal for Alslfeld, which will be our first foreign participation with N-scale modules.

„Byl pozdní večer čtvrtý máj, večerní máj…“

…byl modulů čas a ve sportovní hale v Dobřichovicích u Prahy se začínají objevovat první bedny s moduly modelových velikostí H0, H0e a N.

Sedm měsíců po pražském FREMO setkání opět došlo na naši nejoblíbenější velikost N. „Last but not least“ říkají Angličané, ale pro naší N-kovou sestavu v Dobřichovicích si troufnu toto sousloví poněkud otočit a napsal bych spíše „Least but not last“. Jsme sice v Zababově nejmenší měřítkem a zatím i layoutem, ale rozhodně nepatříme k těm posledním… 🙂

Naše modulová sestava v celé své kráse, resp. délce

Naše dobřichovická sestava modulů nepředstavila žádné nové moduly (to jen některé moduly Pavla Kvasnici, poslední nezelené moduly z pražského setkání) poznaly letos konečně jaro a čerstvě rašící trsy jarní trávy jim na začátku května pomohly zapadnout mezi ostatní již dříve zelené kolegy. I přes stejný počet modulů jsme se však v Dobřichovicích dočkali několika novinek, které obohatily provoz:

– po úspěšné premiéře na FREMO setkání v Praze jsme se opět přidrželi 24 hodinového grafikonu rozděleného na dvě 12 hodinové session (lišily se potřebným počtem strojvedoucích a vzhledem ke stejné výchozí pozic souprav bylo možné vždy před jízdami volit vhodnou session podle aktuálního počtu přítomných)

– poprvé jsme v rámci setkání odjezdili šest plných a dokončených session

– stanice Horní Blatná byla poprvé zařazena na hlavní trati, na níž tak už nebylo Podolí jedinou stanicí

– Ondřejov byl premiérově umístěn jako koncová stanice lokálky

– premiérově byl nasazen nový model ZŤS Heráček n.p., a to Pilštyk T466.0

– premiérově bylo naše DCC řízeno zapůjčenou centrálou Digitrax

– díky dostatečnému počtu provozního personálu i z řady kvalifikovaných hostů jsme mohli ve skryté stanici Brno obsadit kromě provozní zálohy také funkci nákladní pokladny (s vlastní telefonní linkou)

Pohled do koncové stanice Ondřejov přes silniční nadjezd, který se nacházel těsně před stanicí.

Do stanice právě vjíždí manipulační vlak, zatímco na první koleji čeká připraven k odjezdu motorový osobní vlak v sestavě M262.0+Balm (dříve Calm, r.v.1937)

Pilštyk T466.0 se na kolejišti objevil v unifikovaném nátěru. Na obrázku zachycen při manipulaci na vlečce papíren v Podolí.

Na druhé straně je nutné přiznat, že stále

– mnohdy ještě tápeme při práci s vozovými kartami a nákladovými listy

– malinko nás pozlobila centrála Digitrax, i když pravděpodobně šlo o dětské nemoci v nastavení pro modulovku a FREDy a rozhodně to zásadním způsobem nepoznamenalo provoz

– stále ještě najdeme mezi našimi moduly takové, které nejsou dotaženy do finálních představ autorů.

Navzdory všem drobným nedostatkům se zařadilo dobřichovické provozní setkání k řadě předchozích úspěšných akcí. Úspěšných proto, že jsme si báječně zajezdili, užili si atmosféry i kolegů a hlavně se domluvili na našem dalším postupu v přípravě akce roku, kterou mělo v roce 2006 být podzimní FREMO setkání v Alsfeldu.

A tak nebudu dále unavovat mnohastránkovými litániemi a pro lepší představu raději čtenáře doprovodím po našem layoutu několika dalšími fotografiemi.

V žádné naší reportáži z N-kové modulovky nesmí chybět záběry ze stanice Podolí. Tentokrát nabízíme pohled na křižování dvou Pn vlaků s osobákem přijíždějím na 1. kolej od Horní Blatné, zatímco na 7. koleji čeká na možnost posunu ještě manipulační vlak.

V Podolí také probíhala nakládka ocelových konstrukcí, kvůli které byl do stanice přistaven na tři dny kolejový jeřáb. Mimo záběr objektivu právě na volnou plochu couvá nákladní vůz s těžkými konstrukcemi určenými k překládce na vagóny.

Další pohled na jarním sluncem nasvícenou stanici Podolí s odstavenými nákladními vozy.

A znovu Podolí – T478.1 od manipulačního vlaku právě objíždí odstavenou soupravu poté, co provedla manipulaci s vozy určenými pro místní uhelné sklady.

Průhled lesním průsekem na právě přistavené vozy do prostoru uhelných skladů. Kamenná zeď v pozadí představuje na místě vyřešenou improvizaci – kamufláž rozhraní modulů, které na sebe nenavazovaly svým profilem (za rovným rozhraním Podolí následoval sousední modul s rozhraním svahovým).

Dalším významným místem pro nákladní dopravu ve stanici Podolí je stáčírna pohonných hmot. Na snímku je příslušná vlečková kolej plně obsazena právě přistavenými kotlovými vozy.

Přestože vlečkový areál papíren, které jsou zapojeny do stanice Podolí, není stále ještě dokončen, představuje významný zdroj nákladní dopravy na našem kolejišti.

Na druhém snímku z téhož místa provádí maninuplaci na vlečce papíren náš host Michal Slavík.

Velmi zajímavým zpestřením provozu bylo zařazení přepravy objemného transformátoru. Tento mimořádný vlak byl veden Sergejem a na snímku jej můžete vidět v traťovém úseku mezi Brnem a Horním Blatnou jak právě překonává kamenný propustek (kameny jsou ručně ryté do sádrového odlitku) na jednom z našich přechodových modulů (tzv. žolíků).

A ještě jeden pohled na stejnou soupravu, tentokrát již po průjezdu stanicí Podolí na chráněném železničním přejezdu Pavla Kvasnici. Přejezd je plně automatický, reaguje na obsazení sousedících kolejových úseků a je nutné poznamenat, že nejen mechanické provedení, ale i celá automatika jsou vlastním dílem Pavla.

I v dobách končícího parního provozu byl ještě průběžný nákladní vlak v traťovém úseku Brno-Horní Blatná veden parními stroji 555.0.

Jak je již obvyklé na našich národních setkání bez účasti Němců, sloužily i tentokrát jako druhá skrytá stanice (představující konec hlavní trati) Staré Splavy. Od loňského roku jsou Splavy vybaveny přihrádkami na vozové karty. V poslední době však začínáme narážet na kapacitní omezení Starých Splavů, které přestávají dostačovat nejen počtem kolejí, ale i jejich délkou. Dříve či později bude muset vzniknout druhá plnohodnotná skrytá stanice, protože Splavy jsou řešením pouze provizorním. Dlouhodobě jsou totiž uvažovány nikoliv jako skrytá stanice, ale jako vlečkový areál Benzina.

I když do provozu nakonec nezasáhly, přesto si na kolejišti zapózovaly motoráčky z produkce našeho hosta Petra Sporera. Na snímku M131.1 s dvojicí přívěsných vozů se blíží k vjezdovému návěstidlu do Podolí.

Guliver mezi Liliputy? Třeba tak by bylo možné nazvat malý šprým Petra Sporera, který nám přinesl ukázat vlastnoručně postavený pracovní vůz TIS Praha. Jen měřítko na jindy obvyklého N-kaře poněkud netypické. Však také vůz zabral dvě staniční koleje a do Podolí ho bylo možné postavit jen proto, že stanice není elektrifikovaná 🙂

A na konec – koleje jsou prázdné, výpravčí opustil své stanoviště – neklamná známka končícího setkání.

A teď už máme před sebou podzimní Alsfeld.

Pro Zababov připravil Dan Buchtela, sekce N-scale

Fotografie: Dan Buchtela, Bob Pospíšil