Akce roku v srdci Německa – Alsfeld 2006

3.-8.X.2006

Alsfeld FREMO convention October 4th to 8th 2006 was planed as celebration of 25th anniversary with an extraordinary meet accordingly. This meet was held in the Hessenhalle in Alsfeld (100km north of Frankfurt/Main). It was the third international meeting with our N-scale modules, but the first one abroad (first two international meetings took place in the Czech Republic – Milevsko 2004 and Prague 2005). We participated as a part of N-RE layout, where we operated DB and CSD railways. Czech modules set up one branch line between Brno and Frankental with two stations on line: Podolí and Horní Blatná. We enjoyed a lot of fun in cooperation with our German friends. We operated sessions in historic period III as well as period V. Next international N-scale meeting will take place in Prague at the end of September 2007. Big challenge for all of us is planed meeting for 2008 year in Germany, which should be a big celebration of 20th jubilee of N-scale in FREMO.

Na podzim roku 2006 to bylo již potřetí, kdy měla N-ková skupina Zababova naplánováno společné provozní setkání s moduly z Německa. Po historicky vůbec prvním společném setkání v srpnu 2004 v Milevsku následovalo další společné FREMO setkání v Praze v říjnu 2005. A protože mezitím vznikla dohoda, že se budeme s německými kamarády ob jeden rok střídat v pořádání společných setkání, připadl rok 2006 právě na ně. Měla to být pro nás N-kaře první zahraniční účast, protože, jak jsem již uvedl výše, dosud jsme hostili jen my německé moduly u nás.

Alsfeld měl být ovšem významným setkáním nejen pro nás, ale pro celé FREMO. O tom, co to vlastně Alsfeld 2006 byl, proč, kde a v jakém rozsahu se konal, se dostatečně rozepsal Martin Kejhar v reportáži o kolejišti H0-RE, s níž vřele doporučuji se seznámit. Mně to nyní umožňuje zaměřit se v této reportáži jen na velikost N a především na účast zababovských N-kařů v Alsfeldu.

To, že se Alsfeldu se svými moduly zúčastníme, bylo jasné už dávno před tímto setkáním, nicméně finální dohoda o naší účasti byla potvrzena v říjnu 2005 při setkání FREMO v Praze. Domluvili jsme se s kamarády z N-RE, že v Alsfeldu sestavíme jedno společné kolejiště, které by mělo mít aspiraci zařadit se k tomu největšímu, co kdy bylo na modulech ve velikosti N přinejmenším v Evropě realizováno. Před rokem navíc ještě byla pro Alsfeld otevřená možnost jednoho velkého N-kového kolejiště společně se skupinami fiNescale a FREMO-N. K její realizaci bohužel nakonec v Alsfeldu nedošlo, ale, jak se zmíním později, přesto byl Alsfeld i v tomto směru podstatným krokem.

Do Německa jsme vyrazili sice jen ve čtyřech, ale kromě Starých Splavů a Ondřejova se všemi zababovskými N-kovými stanicemi a podstatnou částí našich modulů. Jak by také ne, když v layoutu byla naplánována samostatná větev ČSD. Pojďme se tedy na modulovou sestavu N-RE z Alsfeldu podívat.

Plánovaný layout pro Alsfled si můžete zvětšin kliknutím na obrázek. Tmavě modře jsou podbarveny zababovské moduly, fialová je stanice Karlsruhe-Durlach. Pro představu rozsahu layoutu – rastr v pozadí je kreslen s roztečí 1 metr.

Modulová sestava N-RE v Alsfeldu byla tvořená celkem třemi tratěmi, z nichž jedna představovala síť ČSD a další dvě navazující pak hlavní trať DB s odbočující větví zejména průmyslových aglomerací a vleček. Česká větev se až na drobné výjimky skládala výhradně z českých modulů, obsahovala stanice Brno (skrytá stanice), Horní Blatná, Podolí a Frankental (druhá skrytá stanice).

Klíčové místo představovala skrytá stanice Brno se svým větvením tratí. Právě do Brna se totiž připojovala pravou větví železniční síť DB, zatímco samotné Brno již bylo na území ČSSR a navazující trať ČSD opouštěla Brno levým rozvětvením. Brno bylo díky svému zařazení provozně nejen velmi náročné (vždy nejméně dvoučlenná obsluha), ale také zajímavé. Protože těsně před Brnem byla státní hranice NSR-ČSSR, probíhal právě v Brně přepřah lokomotiv u vlaků, které pokračovaly dále do vnitrozemí (především mezinárodní rychlíky). Takový vlak dojel do Brna a zatímco na jednom konci ze soupravy odstoupil německý stroj, na druhý konec už najíždí trakční vozidlo ČSD, aby s vlakem úvratí pokračovalo dále směrem na Horní Blatnou a Podolí.

Originálním způsobem pojali tvůrci layoutu také moduly, které bezprostředně navazovaly na rozvětvení tratí za Brnem (nebo chcete-li před Brnem). Zatímco na straně směrem ke státní hranici se západním Německem byl zařazen traťový modul s lokomotivním depem, na druhé trati směřující na české území byl před skrytou stanici zařazen zajímavý modul s městem (samozřejmě představujícím v dané chvíli právě Brno), na němž mezi zadními trakty činžáků prochází právě naše trať směřující na brněnské nádraží.

První stanicí po odjezdu ze skryté stanice Brno směrem do českého vnitrozemí byla stanice Horní Blatná, kterou už pravidelní čtenáři reportáží z našich setkání znají. Netřeba tedy snad připomínat, že Horní Blatná je stanicí stavěnou dle skutečné předlohy na trati Karlovy Vary-Potůčky v přesném přepočtu 1:160. Tentokrát měla Horní Blatná ještě v jednom blízko ke své reálné předloze – nacházela se totiž v blízkosti státní hranice s Německem. Stanice je stále ve výstavbě, ale protentokrát se zazelenaly okrajové díly stanice navazující na sousední traťové moduly, všechny traťové koleje již jsou zaštěrkovány včetně patiny, mezi kolejemi je umístěn vodní jeřáb a také staniční budova už má barevnou fasádu, i když okna ještě čekají na osazení.

Po opuštění Horní Blatné následoval táhlý oblouk, kterým trať obešla hluboké údolí, aby po obratu o téměř 180 stupňů zamířila směrem k další stanici české části layoutu, totiž do Podolí. Myslím, že k Podolí není třeba dlouhých komentářů, takže snad nechám hovořit obrázky.

Opusťme nyní společně Brno po druhé koleji a vydejme se po trati přes již zmíněné depo směrem ke státní hranici s Německem a dále za ni. Navzdory modelovanému období konce 60. let minulého století nenajdeme na trati ani v jejím okolí žádné ostnaté dráty ani zátarasy, i když jako modelářský motiv by to bylo jistě zajímavé téma. (Při přechodu na epochu V. bychom ovšem museli modul buď vyměnit za jiný nebo ještě lépe ostnaté dráty prostě na modulu přestříhat, strážní věže pokácet, zátarasy odstranit – upřímně řečeno nevím, jak by se na takovou destrukci majitel modulu tvářil). My jsme se tedy v Alsfeldu spokojili s tím, že státní hranice s NSR byla pouze pomyslná. A tak si nyní představme, že hraniční závoru už máme za sebou a vjíždíme do první zastávky na německém území.

Kousek za zastávkou už čekalo na strojvedoucí vjezdové návěstidlo stanice Reitershausen. Vjezdová návěstidla u německých stanic byla pro nás vůbec velkým překvapením, protože jimi byla vybavena podstatná většina německých stanic. To byla velká změna od pražského setkání, kde na německé části kolejiště nebylo ani jediné vjezdové návěstidlo. Však se nám taky němečtí kamarádi přiznali, že motivací ke změně jsme pro ně byli právě my a že nám tak chtěli také předvést nějaký pokrok 🙂

Samotná stanice Reitershausen se v alsfeldském layoutu opět poněkud natáhla. Umožila to její vnitřní dvojkolejná rozhraní. Když si totiž porovnáte snímky Reitershausenu z Milevska 2004, kde šlo jen o poměrně krátkou osobní stanici, a z Prahy 2005, kde byl před levé zhlaví vložen nový díl s kamenolomem, s následující fotografií z Alsfeldu, zjistíte snadno, že letos byl do Reitershausenu zařazen opět jeden díl navíc. Šlo o vlečku chemičky, která však na rozdíl od kamenolomu není stálou součástí stanice, ale byla do ní zařazena pouze pro toto setkání.

Z Retershausenu pokračovala trať do nám dobře známé zastávky s rozsáhlým komplexem dřevokombinátu Sägewerk Maleis a jeho vlečkovým kolejištěm. Následoval velký pravotočivý oblouk, kterým se trať obrátila o celých 180 stupňů, abychom se ocitli před vjezdovým návěstidlem největší stanice N-kového layoutu Karlsruhe-Durlach.

Karlsruhe-Durlach – to je pojem, který kraloval celému layoutu N-RE v Alsfeldu. Jde o stanici, která je stavěna v měřítku 1:160 přesně dle skutečné předlohy. Na tom se vám ještě nemusí zdát nic divného, dokud se neseznámíte s rozsahem skutečné předlohy této stanice. Durlach představuje křížení dvou dvoukolejných tratí včetně navazujících traťových úseků a vleček. Jde o impozantní dílo, které se rozkládalo napříč celou alsfeldskou halou a nutno říci, že leckterá hala, kde jsme dosud stavěli my svůj zababovský layout, by byla pro Durlach malá. Přestože stanice je ještě ve výstavbě, už dnes je na ní co obdivovat a chodily se na ní dívat také početné skupinky příznivců jiných měřítek ze sousedních hal. Veškeré kolejivo je vlastní stavby (systém J. Emmermana) s použitím kolejnic Code 40 pájených na cuprextidové podloží.

Za Durlachem se trať opět stáčí a volnou krajinou se pomalu blíží ke druhému konci kolejiště skryté stanici Weitingen, kterou dobře známe už z Milevska.

Již bylo zmíněno, že v Durlachu odbočovala trať do průmyslové oblasti Hinnrichshafen. Pojďme si tedy popsat tuto poslední část kolejiště, která generovala významnou část nákladních přeprav. Jednalo se v podstatě o samostatnou traťovou větev, která byla napojena na odbočku z Durlachu, odkud se poměrně ostrým obloukem trať otočila o téměř 180 stupňů, aby se přiblížila k západnímu zhlaví přístavu Hinnrichshafen (ten mimochodem od jeho loňské návštavy Prahy změnil majitele).

Před Hinnrichshafenem byl zařazen nový modul s betonárkou, jehož jedno rozhraní navazující na přístav bylo dvoukolejné, zatímco na dalších koncích se rozbíhala dvě jednokolejná rozhraní – jedna kolej napojená obloukem na trať do Durlachu, druhá kolej v přímém směru byla v tomto layoutu zakončená šturcem. Ta sloužila pouze k obsluze betonárky, kam se přes Hinnrichshafen zajíždělo úvratí.

Hinnrichshafen samotný snad již představovat netřeba vzhledem k tomu, že byl účasten obou našich předchozích mezinárodních setkání v Milevsku a v Praze. Totéž platí pro traťový modul s vlečkou továrny Fördertechnik, která následovala za Hinnrichshafenem a byla představena v reportáži se setkání v Praze v popisu lokálky. A tak se podívejme ve fotografii ještě na zakončení této traťové větve, která dovedla trať až do vojenského prostoru, kde bylo znázorněno malé nákladiště Bundeswehru.

Již v úvodní části reportáže jsem zmínil zvažovanou myšlenku společného kolejiště všech N-kových skupin ve FREMO, kterou se ještě v Alsfeldu nepodařilo zrealizovat.

V tomto smyslu myšlenka trochu předběhla dobu – na takové spojení zbývá N-kařům ve FREMO vyřešit ještě spoustu technických detailů, ale také překonat některé osobní neshody. Bylo však pro mne milým zjištěním, že navzdory odděleným kolejištím bylo právě setkání v Alsfeldu významným krokem k tomuto cíli. Nemohu v této souvislosti nezmínit jednak premiérovou DCC session na layoutu FREMO-N, na němž dosud vždy vládl pouze analogový provoz, ale také drobné detaily v podobě zapůjčení přebytečného modulu do jiné skupiny. Zatímco při premiéře DCC řízení na kolejišti FREMO-N se aktivně se svou pomocí zapojili jak odborníci z N-RE i z fiNescale, na zápůjčce chybějícího modulu do layoutu fiNescale se přímo podílela naše česká výprava, když operativně poskytla „fiNescalistům“ přebytečný přechodový modul. Protože šlo jen o krátký traťový modul bez výhybek, nepředstavovalo jeho kolejivo Peco 55 pro vozidla fiNescale žádnou nesjízdnou překážku. Nám zůstal dobrý pocit z pomoci kamarádům.

A tak se pomalu dostávám k závěru, který vždy patří výhledu do budoucna. Tentokrát dosti konkrétnímu. Pokud jde o mezinárodní spolupráci, jsou totiž již od Alsfeldu jasně definovány naše nejbližší dva cíle. Rok 2007 je rokem, kdy mezinárodní provozní setkání FREMO ve velikosti N pořádá opět Zababov na území České republiky, a to konkrétně opět v Praze. A při něm samozřejmě (jako ostatně vždy) budeme chtít předvést zahraničním návštěvníkům něco nového.

Podstatnějším mezníkem ovšem bude rok 2008, v jehož druhé polovině by mělo být v Německu uspořádáno u příležitosti 20. výročí velikosti N ve FREMO velké mezinárodní N-kové setkání. A pro něj jsou plány organizátorů mnohem velkolepější než byly pro Alsfeld, kde museli tvůrci většiny layoutů připravit vzhledem ke kapacitním možnostem jen omezené rozsahy kolejišť a nemohli tak využít plné nabídky modulů, které byly k dispozici. N-ko v tomto ohledu nebylo výjimkou. Pro setkání v roce 2008 takové omezení nebude. Ale nejpodstatnějším faktem je, že právě u příležitosti 20. výročí naší oblíbené velikosti je v plánu konečně zrealizovat v Alsfeldu nenaplněný sen – společné kolejiště N-kových skupin ve FREMO, resp. střídání účastníků na jiných layoutech, které zůstanou z jakýchkoliv důvodů samostatné (např. kolejiště AmericaN).

Výhled je to, myslím, více než zajímavý. A protože naše plány jsou představit v roce 2008 v zahraničí ve srovnání s Alsfeldem alespoň tři nové zababovské stanice (něco už bude ovšem k vidění i letos na podzim v Praze), je před námi hodně práce. Takže čtenář jistě promine, že v této chvíli vypínám počítač a jdu se raději do sklepa věnovat „bastlení“ výhybek pro svou nově budovanou lokálkovou stanici Rokytka 🙂

Pro Zababov připravil Dan Buchtela, sekce N-scale

Fotografie: Dan Buchtela