aneb dokreslení článku Čtyři dny na nohou
Podle legendy o Cukrovítovi se duch Jindřicha z Valdštejna rozhodl zjevit knížeti Karlu Anselmu Thun — Taxis ve snu a vnukl mu myšlenku založit v roce 1831 v nevyužívaném zámku řepný cukrovar. Od té doby Jindřich osobně dohlížel na kvalitu vyráběného cukru. Při svých pochůzkách hodně ochutnával a tak nabyl tvaru homole. Za svým příbuzným čas od času přijíždí na návštěvu slečna Kostka Cukrová a občas se zastaví i jejich společný prapředek skřítek Řepík.
Máme štěstí, že byl cukrovar postaven a my můžeme pravidelně cukrovar navštěvovat. Letos již popáté jsme mohli pobavit sebe, ale i příchozí návštěvníky. Všechny moduly společnými silami pečlivě připravujeme pro bezchybný provoz. Vše bylo rychle postaveno. Jezdili jsme většinou podle času 1:6.
Tradiční řepná kampaň probíhala v reálu i na modulech. My jsme odvezli přes 7 tisíc tun řepy!
Nejen cukrovar byl v obležení návštěvníků. Manipulace, křižování vlaků, nakládání vozů a spousta dalšího zaujala nejen malé, ale i velké návštěvníky ve stanicích i na trati. Kromě sypaných nákladů byly přepravovány i náklady připravené. Po layoutu jezdila spousta zajímavých modelů.
Všichni jsme měli k sobě blíže, což bylo příjemné zejména pro naše nohy.
A jak to zde bývá, zároveň se Zababovem zde byly i jiné výstavy. Letos Cukr, káva, čokoláda a Tajemství školních kabinetů. Museli jsme jít příkladem.
Také jsme zjistili, že se s kuchařem nežertuje. Měla zbýt jedna porce buchtiček se šodó. Chtěli jsme se o ně nějakým způsobem rozdělit — jen tak jako zákusek. Pan vedoucí nám porci osobně přinesl a rázem všechny přešel humor. Ani vydatný a chutný oběd od zákusku mnohé neodradil. A jen tak mimochodem – mně na ochutnání nenechali hladovci ani jednu. Za to kastrůlky mi nechali vždy ohřát i umýt všechny! Ale to si nestěžuji, celý rok se na to těším. Doma s myčkou to není ono.
I když v cukrovaru, nebyla nouze ani o různé masové mňamky — po Mírovo utopencích se jen zaprášilo a klobásy od pana vedoucího mnohým poškádlily chuťové pohárky po příjezdu domů.
A co by to bylo za cukrovou kampaň bez řepánků! Také je nestíhala Sváťa doplňovat.
A to, že jsme si to letos opět užili, ukazuje pohoda při naší zábavě. Do provozu jsme zapojili i posily, které se rychle učily.
Tak za rok zase na viděnou!