Bělá – čtvrtek 16:30
„Čest práci náčelníku“ zahlásil se mladý adjunkt — výpravčí Hustý při nástupu do služby. „Běž někam“, dostalo se mu odpovědi od přednosty. Jo jo, ty mladý. Jsou těma komunistickejma móresama zblblý. Prd pamatujou a místo lidskýho pozdravu tohle. No ještě, že je Hustej jinak slušnej chlap a v práci je na něj spoleh.
„Čas běží“, vyťukal telegraf a jelo se. První šichta bývá vždycky trochu hektická, tentokrát však díky řídkému a jednotvárnému grafikonu to byla pohoda, chvílemi až zívačka. Ještě, že vrchní inž. Zap dodržel slovo a zpestřil ranní osobáky kusovkami a mlíkařskou cisternou. Soupravy byly připraveny perfektně, správné vozy a soupravy jezdily na určených vlacích. Krásný řád a pořádek.
Ještě k „běhu času“. Běží, běží, aby to nebylo málo, tak běží ještě šestkrát rychleji. Prej, aby se víc odjezdilo. Papaláši jedny komunistický. Furt nás honěj, samý tuny a kilometry a kde je kvalita? (radost ze hry)!!!
A pak, nakonec se proslýchá, že tam z Burgu (Hradu) s časem stejně hejbou a tvářej se, jakoby nic. Jo jo, mocní páni, už poroučej větru, dešti, …, nám… Ale možná se blýská na lepší časy. Letos už Zap i přiznal v Železničních novinách, že by to chtělo trochu ubrat, a tak už sedí na ústředí s tímto názorem jen ing. Lechtal.
Třeba během přípravy dalšího setkání na Burgu zjistí, že zrychlený běh času neúměrně prodlužuje mezistaniční úseky našich, příkladnou údernickou pílí a nemalým finančním vkladem budovaných, tratí. A uvědomí si, že dlouhé mezistaniční úseky ubírají prostor na zavádění pravidelných vlaků. Pak to vyplňujou ňákejma „horkejma psama“ nebo jak to z tý latiny kroutěj. Jezdí to sem tam, furt stejný, jak nějaká dětská drážka. Kdo to kdy viděl, takovej bordel na dráze, vlak bez papírů, to by za republiky, za starýho Bechyně neprošlo. To jsou ty komunisti. Dávám jim rok, maximálně dva!!!
Bělá – pátek 11:00
Čas běží svým tempem a běh života v Bělé taky. Mladej výpravčí pije kafe, chystá si v kastrůlku lečo od maminky. Občas přijme a vypraví vlak. Jelikož má perfektně připraveny pomůcky, jde mu to od ruky. Dopravní koleje zejí prázdnotou. „Psi“ probíhají stanicí bez zastavení, sem tam se povede letmý křižování, aspoň nějaký adrenalin v tom jinak nudným běhu služby ve stanici. Volný čas si krátí čtením ABC Mladých techniků. Nadšeně se usmívá a sní, jak během několika málo let, bude v každý dopravní kanceláři computer (fuj, ani vyslovit to neumím) a bude si nabízet vlaky s Mikuldou do Šumperka přes nějakou sociální síť – Ksichtbuch tomu tam prej říkají. Blázínek naivní. I když co já vím. Jestli nás vrchnost z Burgu bude pořad takhle buzerovat, tak nás přestane i tahání drátů k telefonům bavit a budeme na sociální síti závislí všichni.
Přednosta dohlíží, zda je ve stanici vše v pořádku. Kontroluje staniční zálohu, zda rozstrkala všechny vozy na místa nákladky a vyložené připravuje na odstavnou kolej. Pečlivě dohlíží na nákladního manipulanta, zda dodržuje pravidlo, které přišlo depeší ze samotného Burgu, aby totiž nikdo nepřivěsil na manipulák víc vozů, než kolik jich odstaví. To by byl na železnici velký průser.
No, a aby služba ubíhala příjemněji, tak se usmívá na milé strojvedoucí, případně občas srovná fíru, který neví, kde má ve stanici zastavit.
Večer usíná s myšlenkami na zítřejší den. Pozval partu kamarádů turistů — šotoušů. Včas pro ně objednal dva mimořádné vlaky a tak se těší, že stejnokroj přednosty vymění za montérky a pojede těm mladým perspektivním kádrům předvést krásy naší krajiny. Příprava vlaku byla neskutečný martýrium, inž. Zap při tvorbě grafikonu neskutečně brblal, po dvou dnech mu to hodil na hlavu. Přednosta musel oprášit svoje školní znalosti tvorby grafikonu, vyhrabat milimetrák, pravítko, barevnou tužku a kalkulačku a maloval a počítal. Nakonec se to vešlo mezi pravidla i s fotohalty. Zap to nechtěl schválit, naštěstí vrchní inspektor ing. Lechtal udělal pár drobných úprav a grafikon posvětil.
Bělá – sobota 9:00
Přes noc přijel do Bělé historický M 283.101 zapůjčený z NTM. Vůz byl po GO, rudá skříň svítila novotou, jen lehký poprašek rzi na podvozcích a spřahovacím ústrojí signalizoval, že vůz občas opustí muzejní depozitář. Byla provedena zkouška výkonu a brzdy a motor byl odstaven na 4. kolej.
Služba probíhala v duchu minulého dne plynule a bez většího vzruchu. Jen soupravy osobáků tu a tam přijely bez pošty nebo kusovek. Mladý adjunkt Hustý měl již grafikon zažitý, už se s přednostou i sázeli, jestli na manipuláku přijede ten konkrétní vůz s uhlím, dehtem nebo PE granulátem. Vůbec jim nebylo jasný, jak soudruzi z NDR dosáhnou tak rychlého proběhu vozů. Jeden den odešlou prázdný vůz do VEB Leuna-Werke Walter Ulbricht a druhý den se poledním manipulákem vrátí ten samý vůz ložený zpět. Prej, že někde dělají chybu!!!
Po obědě už byla parta šotoušů očekávána, ale volali z hostince v Zákupech, že se tam stavili na oběd a sabotér hostinský je schválně zdržuje, už hodinu a půl čekají na jídlo. V přednostovi hrklo: „No to je malér, jak nevyjedeme na trať včas, tak máme smůlu“, přes Rumburk se neprotlačíme. Volal do Rumburka, naštěstí se tamní výpravčí v sobotu dobře vyspal (no Světlana ve Svoru ten den taky zářila krásným úsměvem), tak říkal: „V pohodě, zkrátíme pobyt na ranžíru“. To přednostovi spadl kámen ze srdce. O hospodským si myslel svý, víme, jak to v tom socialisticky řízeným hospodářství funguje. Vůbec ho nenapadlo, že je hostinský estébák a že je to vlastně jen začátek akce, která měla překazit jízdu zvláštního vlaku.
Bělá – Skovice – sobota 14:00 – 15:30
Šotouši přiběhli uřícení, vlak už připravený na 1. koleji, nastoupili a hned se jelo. Hodina a půl zpoždění. Ani odskočit si nestačili. Cesta probíhala bez problémů, v Rumburku se stihli zastavit v krásných partiích depa na fotozastávce a nechali se unášet burácením motoru a klapotem kol. Na dvoukolejce si zažili premiové křižování vlaků na širé trati na zababovských drahách. Projeli do Výpravčic a zpět do Svoru s fotohaltem v Samopších. Ve Svoru s milou výpravčí Světlanou vyřešili „složitou“ dopravní situaci a už frčeli do lokálkového ráje. Rennsteig — krásné křižování, milá obsluha, pohoda, cesta ubíhala bez sebemenších zádrhelů. V Tomašově musel zvláštní vlak z provozních důvodů zastavit. Mělo to být tak na 20 minut. Dva kluci z posádky si odskočili do nádražky na avizovaný Zababovský ležák, z blízkého pivovaru. Pivko jim zachutnalo, takže když přísný výpravčí Boris (že by taky spolčenej?!) dal znamení k odjezdu, kluci seděli nad rozpitým půllitrem. „No co se dalo dělat, dráha není holubník, ať si nás doženou pravidlem“ a vlak vyjel na prubířský kámen všech strojvedoucích, D3. Dirigujícímu Mikuldovi se hlásili dle předpisů, vše krásně klapalo. Ve Skovicích díky poučenému fírovi zvládli křižování a přestavení z 2. na 3. kolej, včetně odemčení a uzamčení výměn a po odjezdu obou křižujících vlaků se vydali do Mochova. Přivítala je malebná stanička, bohužel manipulační koleje i vlečka byly plné, tak jsme si pouze do virtuální výtopny. Nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k velkému dramatu!
Vlečku pivovaru při zpáteční cestě jen prolétli, protože jim Zap v Praze nedovolil křižování. Holt další ležák nebyl.
A vraceli se zpět do Skovic. Ještě při průjezdu přes přejezd si fíra ničeho podezřelého nevšiml, žádná černá limuníza, nic. Zastavil před dopravní kanceláří a šel se nahlásit dirigujícímu.
Bělá – sobota 14:45
Obsluha Bělé se i přes absenci přednosty a posunovače v jedné osobě nudí a za pultem téměř usíná. To vše se ale mělo brzy změnit! Ve 14:47 se, jako už mnohokrát předtím, rozdrnčel staniční telefon. Výpravčí Hustý ho zvedá a ospalým hlasem se zahlásí jménem stanice.
Na druhém konci je výpravčí Rumburku, ing. Lechtal. Neobyčejně vážným hlasem nabízí zvláštního „teplýho psa“ (ten je sice vždycky zvláštní, ale tenhle je prý ještě více). Nechce slyšet jinou odpověď, než „přijímám“. Poté chvatně pokládá sluchátko. Prostě estébáckej nátlak.
Hustý zatím staví cestu. Ve stanici je jen jedna volná kolej, obsluha Rumburku nebere vlaky a v Šumperku stepuje zástup volných strojvedoucích, kteří by rádi vyjeli s dalšími teplými psy… Prostě bordel.
Před Burkským zhlavím začíná být rušno. Nabídnutý vlak se už blíží, Hustý zatím stále nic netuší. Už projel nefunkční vjezdové návěstidlo, kvůli jehož opravě se musí několik týdnů (opět se ukazuje rychlost našeho hospodářství, to táhlo by tam jistě mohlo být namontováno za necelý den, jen jaksi nikde není k sehnání) používat pouze přivolávačka. Teplý pes se, se zuřivostí sobě vlastní, neúprosně blíží do stanice. Projíždí zhlaví a až teď má Hustý možnost spatřit, že je to vlak armádní. Samé tanky a obrněné transportéry na plošiňácích. Výpravčí začíná tušit, že se něco děje.
Ihned po zastavení vyskakují vojáci a kvapně běží k dopravní kanceláři. Hustý dopíjí kafe se slovy „přece jim ho tu nenechám“. Kapitán Burgeš jde přímo za Hustým – „neklaďte odpor, stanice je obsazena, musíte odejít, já tu přebírám velení“. Hustý, nevěda co se děje, jen ve spěchu popadl kabát a už je dvěma řadovými vojáky vyveden ze stanice. Mezi tím ještě odjel jeden, již předem nabídnutý teplý pes do Šumperka.
Vyděšený a nic nechápající Hustý sedí na lavičce před dopravní kanceláří. Stanice je skoro plná, volná je jen 1. kolej. Křižovat tedy nepůjde, to jsem zvědav, jak to tu zvládnou, uvažuje… Na druhou stranu je ale rád – má konečně chvíli klidu po celodenní směně (pracujeme na 120 % v Brigádě socialistické práce). Najednou se ale zděsí – na 3., obsazenou kolej přijíždí pravidelný osobní vlak z Rumburka. Exvýpravčí tak rychle běží zpět do dopravní kanceláře. Vojáka hlídajícího vchod bez obtíží povalí na zem a už je u kontrolního pultu. Za ním se třese vyděšený Burgeš, evidentně neví, co má dělat. Cesta je špatně postavená, ale osobák již projel zhlaví a rychle se řítí na poslední plošiňák s obrněným transportérem. Je slyšet strašné skřípění brzd a pak nečekaně tichá rána. Oba běží ven. Strojvedoucí osobáku dobrzdil přesně na nárazníky vozu před ním. Nadává sice, nepublikovatelným způsobem, ale naštěstí se nikomu nic nestalo, jen několik lidí má modřiny a odřeniny.
Na řešení nehody není čas, ukazuje se, že kapitán Burgeš není schopný řídit stanici ani 5 minut… Prosí Hustého, aby se vrátil do služby. Ten po chvílích zdráhání přijímá (stavovská čest) a dává osobáku pokyn, aby se vrátil do trati cestou posunu. Přestaví se tak na 1. kolej. Kapitán Burgeš se vrací do vojenského vlaku, zděšení lidé vystupují z osobáku (zřejmě už nikdo po této zkušenosti nechce jet dále…). Hustý postupně vypravuje všechny vlaky do správných směrů, jen ten vojenský tam ještě nějakou dobu zůstane „smrdět“…
Skovice – sobota 15:34
V tom to přišlo. Významné zaklepání na rameno a pak těžká ruka pevně svírající. Přednosta v duchu zalitoval, že pouzdro s pistolí nechal doma. Otočil se a viděl známou tvář továrníka Fuchse. Jen jeho pohled byl jiný než obvykle. Skrz obroučky brýlí koukaly nepřátelské oči. Černá hučka a černý kožeňák mu dodávaly pochybnou vážnost, vypadal trochu jak strašák na DNov 051. Hajzl jeden. Do osumačtyřicátýho kapitalista a teď převlík – černokabátník. Mával přednostovi před očima legitkou s červenou hvězdou a mlel pořád: „Jste zatčen, půjdete s námi“.
Přednosta se vrátil do motoru, klukům řek, že dál nejede, že se uvidí. V hlavě mu běželo: „Mám vzít kramle? Když mu dám pěstí, skácí se a celý Skovice půjdou „do kytek“. To nemůžu tomu šikovnýmu Čechovi s německým jménem udělat“. No, a když jsem vzadu neholenou tvář Zapova bráchy v hnědým semišáku (jednovaječný dvojče), bylo jasný, odkud vítr vane. Svěsil ramena, nechal si nasadit pouta a šel. Tady nemá jakákoliv věcná diskuze smysl.
Odvedli ho do kanceláře na Burgu a hned začal výslech. Vedl ho vyšetřovatel Josef Kajetán, dříve věcný a schopný právník, teď taky zaprodanec. Po první otázce bylo vidět, že vyšetřování je na vodě, STB to zase podcenila. Pokoušeli se mu hodit na krk protistátní spiknutí a svévolný zavedení vlaku na trať. Důkazy žádný, jen planý žvatlání. Šašci. Vlak byl řádně veden v grafikonu, žádná diverze. Přednosta je vyslechl, trochu se posilnil, protože zapisovatelka Krystýna Obrozená se slitovala a kromě kafe mu podstrčila i chlebíčky. Jo jo, režim je sviňa, obviněj slušnýho člověka z něčeho, co sami dělaj ve velkým a tam to „nikomu nevadí!!“.
Dovezli přednostu zpátky do Skovic a jelo se dál, už bez jakýchkoliv potíží. Dokonce i v cukrovaru přivítal šotouše správce mile, nedalo mu to pochlubit se závodem ve výstavbě. Radost pohledět. Jen dobrý dojem trochu kazí zpráva z Lidové demokracie, že cukrovar má zpoždění při splácení stavebních prací na komíně, provedených OSP – Bělá.
Bělá – sobota 20:00
Po večeři se přednosta vrátil do kanceláře v Bělé, kouká na 5. stojí vojenskej transport. Hustý podává hlášení, co se tu během jeho nepřítomnosti dělo a přednosta zase nestačí zírat, co si ti nahoře dovolují. „Rok jim dám! Maximálně“.
„Už budeš zdravit slušně, viď? Užil sis? Doufám, že ti to stačilo!!!“ Pak se přednosta zamyslel. „Kapitán Burgeš říkáš? Takovej tichej, nenápadnej šlachovitej chlap? Na první pohled sympaťák? Sakra, není to ten, co v Bělý zkoušel v 55tým letmý křižování rychlíku a osobáku po 1. koleji?“ „No jo, asi je“, odvětil Hustý. „Myslím, že je to ten případ, popsaný ve staniční kronice“.
Bělá – neděle 9:00
Neděle byla zase poklidná, tentokrát jel s rychlíkem šotoušů adjunkt Hustý. Dostal to jako rekreaci za věrnou službu lidu Zababovskému a odškodnění za obsazení Bělé. Obětavá a milá Krystýna Obrozená vypsala nákladové listy všech Vtr s domovskou stanicí Bělá pod Bezdězem, aby se vrátily všechny bezpečně domů.
Jo jo, Jungwirth, oni mají pravdu! Na železnici a „nejen tam“ je běh života někdy zapeklitý!
Bělá – sobota týden poté
Petr a David Novotní