Dobrovické setkání se stalo již setkáním komorním, což většina přítomných vítá. Vládne tu přátelská atmosféra, klid, pohoda, všechno jezdí, jak má, je o nás postaráno, prostě ideální.
Všichni účastníci byli dochvilní a velmi pracovití, takže moduly stály brzy na nohou. Dokonce tak brzy, že jsem to nestačila ani zdokumentovat. Skoro to vypadalo, že kouzelník Zababa mávl kouzelnou hůlkou a bylo. Ale takhle to samozřejmě není. Je za tím spousta práce, potu, ohýbání, šroubování, provlékání, měření,… Kolem desáté bylo vše připraveno k provozu, zbývalo jen roznést vozidla, což jsme nechali až na sobotní ráno.
Všechny čtyři dny jsme jezdili nejen pro veřejnost, ale i pro naši radost a zábavu. Soupravy se po kolejišti pohybovaly od devíti hodin ráno do šesté hodiny večer s hodinovou pauzou na oběd. Výpravčí obsluhovali stanice Radost, Skovice, Kouřim, Michalovce. A samozřejmě byla i obsluha cukrovaru, která zároveň plnila funkci vedoucího posunu v Radosti. Po tratích jezdily vlaky osobní i nákladní, hlavní přepravovanou surovinou byla řepa, uhlí, ale i jiné komodity.
Vzhledem k našemu komornímu počtu, byly sešitové jízdní řády koncipovány jako dopolední a odpolední. Strojvedoucí nejen že obsluhovali své soupravy, ale často zaučovali nové zájemce o našeho koníčka. A protože zácvikáři byli většinou zkušení strojvedoucí, nedošlo k žádným mimořádným událostem.
Provozně byl layout koncipován jako „polohlavní” dlouhá trať, ze které byl napodoben výřez Michalovce — Hynčice — Skovice — Radost s připojenou krátkou lokálkou Skovice — Žlebské Chvalovice — Kouřim.
Grafikon byl tvořen tak, abychom naplnili cíle zásobování zbožím všeho druhu a aby pořád něco jezdilo při co nejmenší spotřebě obsluhujících.
Sobota byla tradičně ve znamení spousty zájemců o pozici strojvedoucího, takže se někteří trošilinku nudili, ale mohli si zajezdit i v zákulisí, pomáhali při posunu např. v nákladišti Skovice — dvůr nebo v Radosti, kde měl výpravčí plné ruce práce a byl asi nejvytíženější osobou. Ale abych se nedotkla ostatních výpravčích. I oni zodpovědně plnili své úkoly a ve stanicích se vyměňovali, aby si to pořádně užili všichni a všude. Nakonec byl i Mikulda vystřídán v Radosti! Tam totiž nikdo díky její vytíženosti nechtěl.
Letos byla spousta „poprvé”.
Poprvé byl layout koncipován tak, že návštěvníci se pohybovali uprostřed. Ukázalo se, že to byl dobrý nápad. Pro nás i návštěvníky tak zbyla spousta místa a návštěvníci mohli lépe sledovat pohyb souprav po kolejišti a odpadly tlačenice, které v uplynulých letech kolem layoutu, díky malému prostoru okolo, byly. Takže i když v jeden čas bylo na místě cca 60 návštěvníků najednou, pořád měli všichni prostor sledovat a přebíhat k tomu, co je zajímalo.
Poprvé v muzeu kvůli výbuchu lihovaru neprobíhaly exkurze, takže se přepokládala nižší návštěvnost. Vláčky samotné jsou ale už dostatečně velkým lákadlem. Za tři a půl dne navštívilo náš provoz cca 800 železničních fandů.
Poprvé jsme zkoušeli bezdrátové Fredy, což se osvědčilo zejména v posunovacím obvodu Cukrovar — Radost. Některé Fredy se projely i po layoutu se soupravou. Ukazuje se, že by to mohlo i takto fungovat.
Poprvé byla vyzkoušena dálkově ovládaná odbočka Hynčice tam, kde končil dvoukolejný úsek z Michalovců. Plně pod kontrolou ji měl michalovecký výpravčí.
Poprvé byla v layoutu zařazena zastávka Žlebské Chvalovice. Ležela mezi Skovicemi a Kouřimí.
Poprvé byl v Dobrovici k vidění funkční vodní mlýn a závory. U nich se shromažďovala spousta dětí i dospělých. Opravdu bylo na co koukat! Moduly Pavla patří mezi skvosty.
Poprvé byla na zkoušku na michalovecké záloze nasazena naprosto netypická lokomotiva – osminápravová ČME 5 včetně spojovacích vozů. Bez problémů uspěla. Pavel Haertl odvedl výbornou práci.
Poprvé byla nasazena do provozu na Pn vlak podle potřeby TL 659.002 (to znamená, že Pavel Haertl už má jak známou TL 659.001, tak přibyla i TL 659.002). Za velikého zájmu malých i velkých diváků se po layoutu též projela ozvučená pára ř. 377.0, nasazena byla v pondělí večer jako záloha v Radosti a v úterý ráno byla přiřazena na manipulační vlak dispečerem v Radosti.
Poprvé byly v provozu nasazeny vozy Bai (Tatra 1960), které v pěti kusech přivezl Petr. V provozu moc neuspěly, je potřeba doladit uchycení podvozků ke skříním vozů.
V pondělí Karlíčkovi přivezli na Petrovu objednávku 14x Eas (s jedinečnými čísly) a jednu Zetku jako pronajatý vůz TUZEX n.p. s reklamou Tullamore Dew Irish Whisky. Do Zákup bude i druhá Petrova oblíbená značka, Ballantines Blended Scotch Whisky. Petr prohlásil při prohlížení Easů, že na další setkání si koupí lupu, vyrobí vozové karty s čísly podle vozů a bude kontrolovat, zda jsou správně přiřazené vozy ke kartám. Myslím, že tyto vozy jsou první adepti na čipování.
Poprvé jsme nejezdili večerní jízdy, protože v minulosti chodilo v tuto dobu málo návštěvníků. Mohli jsme tak alespoň více probrat kromě jiného i chod Zababova a zasmát se různým soukromým historkám.
Poprvé se na stěnu za námi promítaly fotky, takže návštěvníci mohli vidět stavbu a provoz na některých uplynulých dobrovických setkáních a také si mohli udělat obrázek o tom, jak to chodí na našich větších setkáních. Vzhledem k tomu, že to byl „momentální nápad” šitý horkou jehlou, slibuji, že na příští setkání něco podobného lépe připravím.
Poprvé jsme nespali v ubytovně, ale v penzionu na Sýčině. Tam jsme využili náš volný čas k hodnocení provozu a věnovali jsme se otázkám vážným i nevážným.
Poprvé nebyly kastrůlky (a já se na jejich mytí celý rok tolik těšila). Pan kuchař jako vždy skvěle vařil.
A co nebylo poprvé? Asi nejčastější otázky — proč je to tak vysoko a proč to nejezdí. Paradoxem je třeba i to, že mezi Skovicemi a Radostí byla trať zcela maximálně vytížena, a i tam se mnozí divili, proč zrovna nic nejede. Spousta návštěvníků sice naše nástěnky studuje, ale spousta dalších se ptá („no, neříkejte, že jezdíte snad i podle jízdního řádu!” „Ty hodiny vám jdou nějak špatně”). Všichni jim samozřejmě rádi jejich dotazy zodpovídali. Plánujeme propříště informace pro návštěvníky též pozměnit.
Všem aktivním účastníkům velké díky. Myslím, že jsme si to všichni užili a těšíme se na další setkání, které proběhne ve dnech 16. — 20. listopadu 2016.
Na závěr přikládám Mikuldovu statistiku: 4, 800, 12, 8, 4, 10, 6, 86, 13, 17, 40, 15, 130, 15, 29, 6, 24×6½.
(dny, návštěvníků, sešiťáků, „stálých”, třídenní pomocníci, nárazových návštěvníků – pomocníků, zrychlení času, vlaků za den, od pátku „13” do 17. listopadu, délka layoutu, hnacích vozidel – včetně záložních, vozů nákladních, osobních vozů, traťových modulů, staničních modulů, odjetých celodenních sejšen).
Zorka a její našeptávači Mikulda a Petr
Dobrovici obrazem si prohlédněte zde.
Fotogalerii Miloše Kostrece najdete na rajčeti.