Když jsem byl v sobotu 18. 10. po deváté ráno vyzván, abych proslovem zahájil práci na workshopu, holedbal jsem se, jak lehce napíši reportáž. Jak jsem se ale sám v sobě mýlil. Co vlastně budu psát? Vždyť Petr Novotný v krátkosti popsal, co se použije, jak se to použije, udělal ukázku a pak už všichni jen tiše seděli a pracovali. Občas se někdo z pracujících modelářů zvednul a šel se k Petrovi poradit, jestli jeho výtvor odpovídá zamýšlenému reálnému objektu, Petr mu buď přitakal, nebo poradil, co ještě a jak udělat a algoritmus se vrátil zpět na začátek. Buď přišel na řadu další model, nebo se pokračovalo na tom zkontrolovaném. A taky Petr přivezl jeden díl stanice Bělá pod Bezdězem, na kterém předělává nástupiště, abychom viděli, jak a kde co použít, aby výsledek odpovídal skutečnosti.
Na workshopu k patině mimo jiné zaznělo:
- Především patiny se není třeba bát, ale je třeba k ní přistupovat odpovědně, s respektem.
- Ruku v ruce zde jde pravidlo, že příliš mnoho patiny škodí a může veškerou předchozí práci zhatit. Model je pak jen upatlaný. Například sluncem vyšisované dřevo není vůbec špinavé.
- Když mám představu, jaký objekt chci stavět, musím se nejprve porozhlédnout ve svém bližším nebo i vzdálenějším okolí, jestli nenajdu objekt stejný, nebo alespoň hodně podobný, nesoucí stejné znaky (třeba střecha z eternitových šablon).
- Je velmi vhodné si detaily vyfotit, nejlépe z různých úhlů (snad každý z nás již vlastní nějaký „chytrý” přístroj, který umí pár obrázků vyrobit).
- Obecně je potřeba být trpělivý. Až po nějakém čase člověk získá praxi a výsledky se zlepší, je potřeba vytrvat.
Více již ale radši popis použitých technik přímo od Petra…
Nové materiály pro patinování
Protože stékající špína, prach, saze a popel, tak typické pro námi modelovanou epochu, se pomocí suchých patinátorů znázorňují obtížně a pomoci olejových barev vyžadují určitou zkušenost a je to postup zdlouhavý, hledali jsme v naší modelářské dílně další možnosti.
Lihová mořidla
Jako jednou z optimálních variant se jeví použití lihových mořidel. Barevná škála od černé, přes různé stupně šedi, přechází do světle hnědé až po tmavou mahagonovovou. Tato barevnost plně odpovídá potřebám železničního provozu a věrně zachycuje jeho „stopy” na budovách, vozidlech a dalším příslušenství železnice.
Výhody tohoto postupu:
- lihové mořidlo na povrchu poměrně rychle uschne (v řádu minut),
- i zaschnuté mořidlo lze korigovat buď čistým lihem nebo aplikací dalšího mořidla stejné nebo jiné barvy,
- nanáší se štětečky různé tloušťky (nejlépe s měkkým vlasem),
- lze kombinovat s práškovými patinátory, uhly a tuhami a voskovými pastely.
Mořidlo nanášíme na povrch modelu, nabarvený matnými modelářskými barvami (Revell, Humbrol), které jsou stabilizované matným lakem. Barvu volíme zásadně světlejší, než si představujeme barvu výslednou, protože použití pigmentů, mořidel a fixace matným lakem model vždy nepatrně ztmaví. Tento postup tvoří i na hladkých plochách plastových modelů dostatečnou strukturu pro ulpění mořidla a přidaných pigmentů.
Pro použití porézních materiálů (překližka, karton) je třeba chování mořidla vyzkoušet na nosných rámečcích stavebnic.
U kartonu je možno kombinovat několik postupů — časového sledu použití mořidla a barvy. Použití mořidla před stříkáním modelu barvou (vytváří například věrně vlhké skvrny omítky) a je možné ještě doplnění po nástřiku.
Dalším příkladem aplikací na papíru je modelování střech z papírové a „térové“ lepenky, eventuálně doplněné asfaltovým izolačním nátěrem. Jako nosný materiál modelu je použitá maskovací papírová lepící páska, probarvená modelářskou barvou. Mořidlem v kombinaci s prachovými patinátory a uhly, lze vytvořit jak běžné znečištění a prach na střeše, tak lesklé plochy rozteklého téru. Lesk plochy se docílí smícháním mořidla s dispersním lepidlem.
U barvení překližky postupujeme zásadně od světlejších odstínů k tmavším, zde se u světlých prvků dá použít mořidlo i jako základní barva na probarvení dřeva. Pozor ale na možné zkroucení materiálu vlhkem.
Popel, popel z vonných tyček
Další netradiční materiál, na který jsme narazili, je popel z vonných tyček. Je velmi jemný a ve svém základním probarvení velmi připomíná obyčejný prach. Příklady použití jsou následující:
- plocha sypaných nástupišť, zde je na sucho vetřen do základního posypu jemné probarvené vátiny, fixované lakem, případně barvou,
nepojížděná zákoutí dopravních ploch, - odrolená omítka, beton, při přibarvení i cihlové zdivo,
- prach na konstrukcích. Zde stačí model popelem posypat a setřít (tupováním, měkkým hadrem),
- pískování lepenky — nanáší se sítkem do suché barvy, současně však do naředěného lepidla Sokrates,
- možno zamíchat do barvy pro vytvoření struktury vápenné omítky na pomocných průmyslových, zemědělských a venkovských budovách,
- struktura mechu na střešních krytinách – do mikrokapek modelářských lepidel,
- kaly v popelových jámách a depech.
Pro modelování popela z lokomotivních kotlů se osvědčil popel z cigaret.
Jemný popel lze použít jako velice jemný brusný papír a zároveň stabilní patinátor pro znázornění ošlapu a ohmatu na dřevěných konstrukcích, lávkách a podlahách (např. dřevěná schodiště). Lepit popel lze modelářským lepidlem, vteřinovým i gelovým i dispersním lepidlem.
Příklady použití na konkrétních modelovaných površích
Omítky
Pro vytvoření struktury omítky na hladkou budovu se osvědčila velmi jemná mouka, kterou lze po zaschnutí barvit. Po základním nabarvení je nutno zalakovat a jemně přebrousit. Pro znázornění tvrdé škrábané omítky se slídou (70. léta 20. stol.) se osvědčilo do mouky přidat cca 1/3 množství křemičitého prachu. Po přebroušení se objeví drobné lesklé body.
