Samozvaný statistický úřad RokyTTnice hlásí…
Setkání trvalo 9 dní.
Projeli jsme 9 provozních dní (sejšen). Nejdelší sejšna trvala 8 hodin a 15 minut (první), nejrychlejší sejšnou byla v pořadí pátá – 6 hodin a 5 minut.
Zpočátku jsme jeli v čase 1:3, postupně jsme přešli na čas 1:4.
Nejaktivnější strojvedoucí vyjel 60 sešiťáků, občas se na práci tvořila fronta, kde si strojvedoucí dali šlofíka. Občas byl ale velký nedostatek strojvedoucích, a tak došlo i na sladké úplatky. Někteří strojvedoucí si zaslouží velký obdiv — i přes únavu, bolest nohou a jiné nepříjemnosti ochotně běhali (některé „motorové myši” běhaly doslova). Všichni se snažili dodržovat jízdní řády, eventuelně dohnat pozdní nástup na směnu, většinou vzniklý nedostatkem strojvedoucích. Na trati nechyběla ani polská kontrola. Dohromady se vyjelo 1 325 jízdních řádů.
Co se týče času, nejlepší strojvedoucí byl v práci 8 781 minut. V přepočtu to znamená, že tento strojvedoucí zde sám odpracoval více jak 36 hodin reálného času.
Všichni celkem odjeli 167 745 modelových minut, což je 2 796 modelových hodin. V přepočtu tedy strojvedoucí strávili v práci celkem 699 hodin reálného času.
Přehled najdete na zababovském fóru.
Pro nejlepší byly připraveny odměny, na které bohužel nedošlo, neboť se vytratilo ze setkání ukončení, což mě ale ani nepřekvapilo, neboť i o zahájení jsme se museli hlásit.
Vzhledem (k sice pozitivní fluktuaci) výpravčích a vedoucích posunu a jejich změnám pracovních směn nelze zobrazit jejich úplnou statistiku. Nahlédnout ale můžete sem: google doc (záložka výpravčí, vedoucí posunu, dispečeři).
Ve všech stanicích se pracovalo zodpovědně, někde z toho šla výpravčím hlava kolem, někde byla situace tak klidná, že došlo i na spánek. Provozní situaci zvládli všichni ke všeobecné spokojenosti ze společné hry.
Taktéž se nepodařilo zaznamenat přesnou statistiku pokousání psem baskervilským a hustotu ovzduší a napětí na pracovišti.
Po layoutu jezdilo v den ukončení 791 vozů, cca 70 lokomotiv a cca 70 osobních vozů. Několik večerů se vozidla na trati počítala. Na začátku trati se nastavilo cca 400 vozů, poté různí zájemci žádali přepravu toho či onoho, a tak vagónů přibývalo. Počty znějí takto: 513 — 486 — 653 — 777 — 791. Pokles vozů způsobilo vyřazení z provozu dlouhých rakví, které neprojely kolem perónu v Hynčicích (to byly ještě celé a v pořádku). Nárůst pak byl zejména příjezdem polských kamarádů a pak jsme také chtěli vidět v provozu krásné vozy německých kamarádů. Bylo by nám líto, aby vozy zůstaly v přepravkách. Takže provoz byl opravdu pestrý a bylo na co se koukat. O tom se můžete přesvědčit z několika fotogalerií uvedených níže.