Nákladní doprava ve FREMO

Autor: Christoph Riegel

Překlad: Jirka Štěpánek

Zdroj: Hp1 Modellbahn 2, 3/2006

FREMO samo o sobě a obzvláště skupina H0-Europa platí u mnoha železničních modelářů za elitářskou a domýšlivou. To má původ jednak ve stavbě modulů, vysokých nárocích na – většinou vyšperkovaná – vozidla a hře podle hodin a jízdního řádu, ale jistě i v na první pohled neprůhledné oblasti nákladní dopravy, jaká je ve FREMO praktikována. Mnoho potenciálních spoluhráčů odstrašil výklad nad hromadou vozových karet, ze kterých trčí nákladové listy. Ale právě toto „smysluplné hraní“ bylo od začátku ve FREMO v popředí. Už Hp1 z prosince 1981, tedy krátce po založení FREMO, obsahoval příspěvek Ivo Cordese k tématu „Oběh nákladních vozů“. Následovaly další jeho články, doprovázené množstvím pro něj typických náčrtků a výkresů. Nelze opomenout také sérii příspěvků Huga Schwilcha ze Švýcarska o jeho Dachbodenbahn, ve kterých popisoval proudy zboží v jeho podniku Steindorf-Werke. Všem článkům byla společná myšlenková blízkost provozním konceptům propagovaným už od čtyřicátých let americkým časopisem Model Railroader. Zde popisovaný systém „Carcard and waybill“ byl pro potřeby FREMO přepracován do evropských poměrů.

Oproti systému, ve kterém měly vozové karty a nákladové listy zhruba stejnou velikost a byly společně zasouvány do umělohmotné kapsy, se záhy prosadil koncept vozové karty ve formátu A6 a nákladového listu s rozměry 9 x 4,5 cm tak, jak je dosud používán u H0-Europa. I když jsou karty u různých modelových velikostí nebo frakcí FREMO vizuálně rozdílné, používají všechny stejný systém.

Vozová karta

Vozová karta je „průkaz“ pro každé vozidlo pohybující se ve FREMO na kolejích. Plníc tuto úlohu, musí být vytvořena svědomitě a trvanlivě. Rozlišovacím znakem je číslo vozu, které zaujímá zřetelně viditelné místo v levém horním rohu karty.

Dále jsou na ní uvedena data, která odpovídají popisům na předloze vozu (viz obrázek 1). Tím je možno ověřit vhodnost vozu pro zaslání daného zboží. K rychlému nalezení vhodného vozu a k lepšímu přiřazení karty k vozu byla jednotlivým řadám vozů přiřazena určitá barva papíru (viz tabulka 1). K přípravě vozových karet vytvořil Andreas Nothaft stále vylepšovaný program ve formě souboru MS Excel, který je členům FREMO k dispozici. (Na jeho základě vytvořili nejprve Martin Kejhar a posléze i Jirka Štěpánek s Bohoušem Skálou českou mutaci pro Zababov s řadou vylepšení. – pozn. překl.)

Tato karta by měla zůstat vždy v blízkosti příslušného vozidla, buď v přihrádce u dopravny, při jízdě po modulišti v balíku v ruce strojvůdce, nebo pod vozem odloženým na třídicím stole skryté stanice.

Aby mohly být vozové karty spojeny s nákladovými listy, je na přední straně karty nalepena průhledná kapsa, která nahrazuje držák listů na nákladním voze; kancelářské sponky už patří minulosti.

Nyní vstupuje do hry státní ekonomie. Každý, kdo se zabývá stavbou dopravny, která neslouží pouze osobní dopravě, by se neměl zabývat pouze úvahami o jejím vzezření, ale i intenzivně přemýšlet o dění na jejích kolejích. To platí stejně pro stavitele velkého nádraží i malého venkovského nákladiště.

Co se nachází v okolí za hranami modulu? Je tam velké město s mnoha obyvateli a zaměstnavateli? Které podniky se tam usídlily od otevření dráhy nebo i dříve? Jsou tu nerostné suroviny, ze kterých se dělají zvláštní výrobky? Nebo je to převážně zemědělská krajina, která požaduje nebo produkuje svoje typické zboží? Existují podniky, které množstvím svých odesílaných nebo přijímaných produktů ospravedlňují připojení vlastní kolejí? Podniky, které nemají vlastní kolej, zpracovávají své zboží na veřejném nákladišti na nádraží.

Pro nalezení správných odpovědí na tyto otázky je nejlepší rozhodnout se pro konkrétní podniky. Potřebné informace jsou k nalezení ve svém městě, nahlédnutím do městských archivů, knihoven, starých telefonních seznamů a mnoha dalších zdrojů. Hledání těchto pramenů je zajímavější, než by se mohlo při čtení tohoto článku zdát. Především získá zobrazované místo správný charakter a jeho vymodelování bude poté obzvláště blízké skutečnosti. Co se stane s tak získanými informacemi? Pro každého zákazníka železnice, neboť toho jsme právě pro naší dopravnu získali, bude vytvořen seznam železnicí přijímaného a odesílaného zboží. Dalším krokem je udělat si představu o produkovaném a tím pádem i transportovaném zboží. Zdali množství tohoto zboží potřebuje celý vagón (tzv. celovozová zásilka), který tak veze náklad jen jednoho zákazníka, nebo se jedná o jednotlivé kusy (bedny, klece, palety, sudy atd.), které se přepravují ve vozech pro kusové zásilky. Dále nás budou zajímat jen kompletní náklady, protože vozy pro kusové zásilky jsou i při menším vytížení provozovány dle jízdního řádu; každý den v garantovaných relacích.

Pro naše zboží sestavíme seznam, který rozšíříme o požadované vozové řady a jejich očekávanou frekvenci (= množství produkce) (viz tabulka 2). Pro posílané zboží jsou do seznamu zahrnuty i potřebné prázdné vozy.

Nejpozději v tuto chvíli vyvstane otázka, odkud se vezmou nákladní vozy pro naše požadavky. Na většině setkání jsou spoluhráči, kteří sice nemají dopravnu, ale přijedou s vozy nebo se v rámci svého koníčku věnují jejich modelování. Ve FREMO je všeobecným pravidlem, mít pro potřeby své dopravny vlastní vozy a ty postavit při setkání na koleje.

Jaký časový úsek seznam zboží pokrývá (den, týden, měsíc) je zpočátku podružné a slouží pouze k vyjádření průměrného počtu vozů za týden. Toto číslo se zanese do datového listu stanice, který se popisuje v příspěvku Martina Meiburgse v tomto vydání (Hp1 Modellbahn 2, 3/2006 – pozn. překl.). Seznam zboží je kromě toho podkladem pro tvorbu nákladových listů; také slouží pro zjištění jejich potřebného množství pro typické setkání FREMO s 5 až 10 provozními dny. Pro přístavbu prázdných vozů pro naši dopravnu je třeba obstarat listy pro prázdné vozy. Tak nemůže dojít k žádnému nechtěnému zaslání vozu.

V této souvislosti ještě několik slov k takzvaným „vnitrostátním zásilkám“: Pro zasílání produktů známým odběratelům v ostatních dopravnách FREMO není třeba vytvářet žádné nákladové listy, protože za normálních okolností si každý majitel dopravny drží nákladové listy pro zboží požadované svými „zákazníky“, které od něj můžeme během modelového dne obdržet. Na velkých nebo i mezinárodních setkáních může pro čilou výměnu mezi majiteli stanic posloužit burza před začátkem provozu nebo modelového dne.

Nákladové listy

V již zmiňovaném excelovském programu Andrease Nothafta mohou být kromě vozových karet vytvářeny i nákladové listy.

Z výše popisovaného seznamu zboží našich zákazníků železnice můžeme převzít data do základního seznamu pro nákladové listy. V tomto seznamu jsou definováni jak odesílatelé dováženého, tak příjemci vyráběného zboží. Tak narazíme na obchodní vztahy našich zákazníků se „vzdáleným světem“. Jen na málo setkáních jsou přepravní vzdálenosti mezi zákazníky na modulišti tak veliké, aby ospravedlňovaly použití železnice. Úplně pomlčíme o nekorespondujících množstvích mezi výrobou a spotřebou. Proto potřebují naši zákazníci obchodní partnery, kteří se nacházejí mimo moduliště. Tento „vzdálený svět“ je reprezentován skrytou stanicí.

Aby bylo pro spoluhráče na velkých setkáních s několika skrytými stanicemi jasné, odkud kam ten který vagón posílat, a také kvůli flexibilnímu použití těchto nádraží, byly už před lety zavedeny tzv. „barvy skrytých stanic“. Dosud byly tyto barvy přiřazeny především z pohledu DB, internacionalizace FREMO si ale vyžádala použití jiných definic, např. podle typických produktů (viz tabulka 3). Novou barvou je barva oranžová. Ta značí centrální překladiště drobných zásilek pro celé moduliště, a tím zajistí příjemce všech vozů pro kusové zboží. Tak bude i v budoucnu zachována platnost všech nákladových listů na všech setkáních.

Máme-li promyšlené všechny tyto věci a vyplněná všechna pole seznamu, mohou být vytištěny nákladové listy. Poté, co máme k dispozici pomocníka, jako je Andreasův program, by se mělo stát ruční vypisování často nečitelných nákladových listů konečně minulostí. Navíc se v Andreasově programu nachází několik dalších pěkných možností:

• Vícenásobné nákladové listy: Družstvo v naší stanici má dostat 200 t ledku jako hnojivo. To se ale nevejde do jednoho vozu, takže je pro tento účel vytvořeno 10 nákladových listů s odpovídajícím obsahem a doplňujícím odkazem „Zásilka se skládá z 10 vozů“ v poli „Poznámka“.
• Spěšné vozy: Pokud je přepravováno zboží podléhající zkáze (např. ryby, ovoce, zelenina, maso, dobytek atd.), natiskne se na nákladový list červená úhlopříčná čára a náklad je pak zasílán dohromady s kusovým zbožím v síti spěšných zásilek.
• Otočné listy: Ty odkazují na to, že se má po přijetí vagónu nákladový list pouze vytáhnout a zasunout zpět otočený tak, aby mohl proběhnout další krok dopravního řetězce. Tato praxe s sebou samozřejmě přináší nebezpečí, že stejný vůz bude celé setkání cestovat se stejnými úkoly. U samotných vozů pro kusové zásilky to ale nebyla na dráze žádná obvyklá praxe. Tato možnost by tedy měla být používána s rozmyslem.

Každý majitel dopravny by tedy měl na setkání FREMO přijet s vhodnými nákladními vozy a třemi balíčky předem připravených nákladových listů:

• Příchozí zboží: zboží, které jeho zákazníci požadují. Pole „Odesílatel“ bude buď barevné (vyplněn fiktivní odesílatel), nebo zůstane bílé při použití jako „vnitrozemský“ nákladový list.
• Odchozí zboží: zboží které jeho zákazníci posílají. Pole „Příjemce“ je vždy (!) barevně vyplněné pole, ve kterém může být vypsán fiktivní zákazník.
• Požadavky na prázdné vozy: potřebné prázdné vozy pro odesílané zboží jeho zákazníkům. Zde je velmi důležitý údaj o řadě vozu – na rozdíl od údaje o odesílateli.

Závěr

Z množství zde popisovaných myšlenek a činností je vidět, že pro zdařilý provoz ve FREMO není nutný pouze jízdní řád, ale i to, že každý majitel dopravny si musí splnit svoje „domácí úkoly“ a přispět tak ke společné hře.

Christoph Riegel