Lesní kalamita
květen 1980
Dne 6. května 1980 v časných ranních hodinách došlo k výraznému tlakovému posunu frontální výše ze severozápadu. Toto masivní posunutí vyvolalo vichřici o rychlostech až 140 km/h. Vichřice, přiléhavě pojmenovaná Margaret, způsobila v lesním hospodářství zemí RVHP rozsáhlé škody. Na lesních pozemcích ČSSR je dosud registrováno nejméně 2,3 mil. m3 polomového dříví, NDR hlásí 1,6 mil. m3 a PLR dosud zaznamenalo 0,6 mil. m3 suroviny.
Kalamita postihla obrovské území o rozloze 800 000 km2. Nejvíce byly zasaženy lesy smrkových a jedlových monokultur, které jsou v oblasti hojně zastoupené, poškozeny byly ale výrazně i smíšené a listnaté lesy, rostoucí na východě postiženého území. K obrovským a dosud neodhadnutým škodám došlo také na městské zeleni snad ve všech obcích v oblasti. Poškozeny byly parky, stará stromořadí i jednotlivé solitérní stromy.
Z této kalamity se celé dotčené území bude vzpamatovávat několik let. Aby se co nejvíce snížil její dopad a nedošlo k ještě větším škodám, rada RVHP rozhodla nasadit všechny dostupné prostředky na likvidaci polomů a k záchraně drahocenné dřevní suroviny. Likvidace celé kalamity musí být také provedena co nejrychleji, jelikož díky vysokým teplotám, které již v dubnu neočekávaně přišly, hrozí rychlé znehodnocení vlivem čelního praskání suroviny a žerem biologických škůdců (lýkožrout smrkový, tesařík fialový, tesařík piluna).
Ústředními orgány RVHP bylo dále rozhodnuto, že do likvidace kalamity budou zapojeny všechny správy drah, které na území provozují železniční dopravu, tedy ČSD, PKP a DR.
Na místě již pracují stovky dřevařů, kteří likvidují popadané stromy, vykracují surovinu a uklízí zničené porosty. Na nejvíce postižená místa přijeli (opět zvláštními vlaky) pomáhat i soudruzi dřevaři ze spřátelených zemí – Sovětského Svazu, Maďarska, Rumunska, Bulharska a Jugoslávie. S nimi přijeli i stovky dobrovolníků, kteří pomáhají se stahováním a uklízením. Čety pracují od brzkých ranních hodin až do setmění. Vlaky také stále přivážejí další zapůjčenou těžkou techniku, která je velkým pomocníkem v nerovném boji s přírodou.
Dřevo je stahováno do nejbližších stanic a zastávek, kde byly zřízeny provizorní manipulační sklady, do kterých se soustřeďuje sortiment vytěžený z polomů. Aby se zabránilo prudkému vysychání, bylo použito metody kropení, kterou vyvinuli a poprvé aplikovali soudruzi v Sovětském Svazu. Vzhledem k velkému suchu, které nyní panuje, je zakázáno plýtvat pitnou vodou. Bohužel ve většině stanic již není k dispozici užitková voda (staré zavodňovací systémy z dob parního provozu byly zrušeny), je nutno zavážet vodu do stanic v cisternách. Zde opět zachraňují soudruzi železničáři.
Ve stanicích, kde byly zřízeny provizorní manipulační sklady a kde je zároveň dost místa k manipulaci, je sortiment přímo tříděn dle záměru zpracování a přímo nakládán na vagony, které již dále putují do místa svého určení a vykládky. V malých stanicích, kde na manipulaci místo není, je surovina nakládána bez roztřídění na vozy (Eas, Rgs,…), které putují do hlavního manipulačního skladu (Rumburk), kde jsou vozy vykládány a surovina tříděna. Z vytříděného sortimentu jsou pak sestavovány ucelené vlaky, které železničáři odvážejí na místa určení v tuzemsku, a v zahraničí.
Nakládání suroviny probíhá i na volné trati, kdy je za tímto účelem zavedena výluka. Vlak s vozy najede na místa, kde je stažena dřevní surovina a tam se pomocí jeřábů naloží přímo na vagony. Tato metoda sice komplikuje svou nutností výluk, ale v úsecích kde leží velké množství suroviny, výrazně zrychluje tempo jejího odklízení (Rumburk-Tomašov).
Aby si čtenář uvědomil, jak obrovský kus bodré práce se za tímto skrývá, podívejme se na velikou různorodost sortimentu, který je v takto složitých podmínkách zachraňován:
Surové dříví jehličnaté nezkrácené se vozí v celých délkách na pily u nás, v Německu i Polsku (kmeny délky až 10m). Velké množství suroviny zpracovávají papírny – délky 2m (jedna z nich stojí uprostřed postižené oblasti), dále pak továrny na výrobu překližek (surovina délek 3m). Poškozená dřevní surovina je vožena do továren na moderní, tzv. dřevotřískové desky, z nichž jedna nedávno vyrostla v nedalekém Svoru.
Zvláštní péče je pak věnována kvalitnímu listnatému sortimentu, ze kterého bude vyrobeno truhlářské řezivo. Dlouhodobé zkušenosti s touto výrobou způsobily, že pila Vítězný Únor je naprosto zavalena a jede v třísměnném provozu. Zde opět pomohly dráhy a dopravu z/do hbitě vyřešily. „Na pilu se nám dokonce podařilo získat několik studentek-brigádnic z nedalekého JZD Houžovec, které tam byly na zavádění chmele. Družstvo nám je ochotně zapůjčilo a holky neváhají pracovat i dlouho do noci…“ libuje si ředitel pily s. Jiří Poucha.
Prioritně je postaráno i o tzv. výběrový sortiment, který tak nepřijde na zmar. V polomech se najdou i tak vysoké hodnoty (byť v malém množství), jako jsou suroviny pro výrobu hudebních nástrojů (rezonanční smrk, vlnkovaný javor) anebo kmeny, které budou zpracovány na okrasné dýhy (buk, dub, jasan, javor, třešeň)
Bez povšimnutí není ponechána ani nejméně hodnotná surovina, která bude zpracována na tyčovinu, palivo a štěpky. Palivové dříví se bude v předstihu zavážet na místa, kde se s ním v zimě ušetří cenná surovina – černé uhlí. Byť je palivovému dříví věnována nejmenší péče (zde nám samozřejmě praskliny nevadí), vynecháno ze hry není. Ušetřené uhlí nám za odměnu roztaví třeba ocel v našich vysokých pecích v Ostravě.
A tak se zde nabízí příměr s dnes již zlidovělým rčením o zrnu, zde trefně přepsanému na:
„Ani tříska na zmar!“
Zpět reportáž