Jak to bylo letos?
Začalo to již v Kömo 2015. Heiko nám představil projekt Kömo 2016. První částí bylo oslava 25 let bavorského TT-Clubu v termínu 30.7 – 3.8 s účastí klubů TT z Bavorska, Saska, Maďarska a Bulharska. S ohledem na bohatý kulturní program jsme se dohodli, že na tuto část setkání nepřijedeme, ale přijedeme na klasické setkání Kömo 2016. To bylo v plánu od 4.8 do 7.8. Dohodli jsme se, že bychom naši účast omezili na jedno skryté nádraží, abychom Heika nenutili pořád řešit přechod státních hranic. Toto Heiko evidentně nepochopil, tedy spíše byl dotlačen ke změně názoru majiteli českých stanic, zastávek a vozidel (Thomas, Jan).
A tak jsme 4. 8. vyrazili do Kömo v tradiční sestavě (PeŠ, MiŠ, SVrt, MVrt) a ve výrazně větším rozsahu, než jsme plánovali. Jen ten největší přívěsný vozík nás zachránil před nutností dodávky (330 x 152 x 170 cm). Vezli jsme sestavu: Týnov, Michalovce, Karlštejn, odb. Jezero, 28 traťových modulů a dva mosty. K tomu bižuterie, jako veškerá elektroinstalace, Mikuldovy návěstní moduly, návěstidla a vozy, Sašovo vozy a mé vozy s lokomotivami. K tomu s námi jely i Spaxy a Fred na zkoušky od dua PaHa+PaMi. Vozík jsme nacpali tak dokonale, že jsme jeli s prázdným kufrem v autě a s vozíkem vyplněným do posledního centimetru kubického.
Cesta byla taky zajímavá. Na první stabilní zastávce na pumpě za tunelem Valík na D5 nám zrušili Autogrill. Přešli jsme na bagety. A to bohužel nebyl konec. Na spojení dálnic A6 a A 93 u Schwandorfu auto poctivě německy hlásí „Federung Defekt“. Zastavujeme na nejbližším odpočívadle, zadní náprava auta trčí do výšky, konec vozíku se pomalu šoupe po zemi. MiŠ samozřejmě zalézá pod auto. Hlásí, že je prasklá urezlá tyčka stabilizace výšky zadní nápravy. Pomalu vyrážíme dále a já telefonuji do servisu. Tam radí: zkuste nějak spojit tyčku stabilizace nebo nastavte čidlo někam do prostřední polohy a zapevněte ho. MiŠ opět lehá na odpočívadle pod auto, ve vozíku hledáme potřebné pomůcky, a táhlo opravuje. Startuji auto, nic se neděje. A tak zase vyrážíme se zdviženou zádí vozu, hlavně dojet a další den to budeme řešit. Ale co to? Po třiceti dalších kilometrech zhasíná kontrolka poruchy a vše je v pořádku. Nu, sedíme v Citroenu : – ).
Přijíždíme k hale v 15:30, hodinu a půl po stanoveném příjezdu. Vrata zavřená, skoro to vypadá, že jsme se spletli. Uvnitř nalézáme ustavené Knotitz a jinak klid. Pro nás pohoda, vyložíme, rozvezeme po dvou halách, připravíme ke stavbě. Sledujeme stavbu navazujících modulů a stanic a briskně reagujeme. Moduly a stanice máme postavené do dvacáté třetí hodiny, to je už tak naše klasika : – ). Padáme o půlnoci na matračky a těšíme se na pátek.
Je pátek 5.8. Snídaně v osm hodin. Jdeme chystat provoz. Tentokrát je to jednoduché (pro nás). Němečtí kolegové vše mají. Nevydržím, na třetí kusou kolej v Karlštejně jsem vyskládal leptové 2 x Da 1960 (1 x já, 1 x Heiko), 1 x Fa 1961, 1 x DFa 1961. Jako první si Heiko odnáší svůj Da (mnou přivezený) a pak postupně mizí pro provoz Fa, pak DFa a po chvíli otálení i druhý Da, vše samozřejmě ČSD.
Pak Saša staví Eilzug ČSD (spěšný vlak). Vyndávám z přepravních beden BDa (Kühn), ABa (Kühn) a 3 x Bai (1972 Studénka lept, majitel Mikulda). Krásná souprava. Za chvíli okolo běží Jan Krause, jestli by nebyl ještě jeden Bai, že se hodí. Vyndávám další : – ). Osobní soupravy ČSD jsou sestavené z vozů MÁV a BDŽ. V půlce Saša nevydržel, a když osobní klasické vozy jezdí na rychlících a spěšných vlacích, tak na osobních vlacích začaly jezdit vozy Bap, kterých vozí dostatečnou zásobu.
Do nákladní dopravy jsme postupně rozpustili plnou zásobu Mikuldových vozů, tedy Zetky a vozy izotermické. K tomu jsem rozeslal vozy whiskové od Oldy Karlíčka k těm, kteří nám výrazně pomáhali, tedy našemu Matthiasovi, který sloužil v našem Týnově, a Jensovi v Knotitz (To je blázen. Vidí něco na skutečné železnici a nedá pokoj, dokud to ve své stanici nemá. Při spatření rychlostně řízených kolejových brzd a žlábku na vyvádění kolejových zarážek na spádovišti jsem byl totálně odvařen i já).
Ještě dovětek: domníval jsem se, že křižovatková výhybka s přestavitelnými jazyky srdcovek je specialitka Karlštejna (výroba TT-Filigran Drážďany), ale není tomu tak. Celé Jensovo spádoviště v Knotitz je vybaveno podobnými výhybkami doma dělanými včetně křižovatky s přestavitelnými srdcovkami.
Jens jezdí s Knotitz také na setkání v Zelle – Mehlis. SVrt už tam byl dvakrát. Pro rok 2017 jsme se dohodli (vzhledem k mému riziku, v porodnici mám 386 021 – 030), že s jistotou pojede SVrt + MiŠ a já tak na 98%. Nabídli jsme sestavu 1 x SST, Karlštejn, odb. Jezero a max. 24 traťových modulů. Jens bude slavit padesátku a byl by velice potěšen, kdyby nás přijelo co nejvíce (18. – 22. 4. 2017). A rádi přijmou i návštěvu bez modulů a vozidel.
A zpět ke Kömo. Co provoz? Bohužel, žádný zázrak. Neustálé přechody státních hranic neumožňují hustý provoz, byť je k dispozici souvislá dvojkolejná trať Týnov – Finkenheerd – Vieselbach (vše DR) – odb. Jezero – zastávka Jehličná – žst. Karlštejn – zast. Hynčice (vše ČSD) – žst. Ingoldorf – Michalovce (vše DB).
Rozdělili jsme se do stanic. Já si vzal Karlštejn, Michal odbočku Jezero, Saša s Markem Michalovce a Týnov dostal Matthias.
Na dvojkolejce ČSD byla nuda. Jelo dohromady 48 vlaků. Uzly Knotitz a Ingolsdorf k nám více vlaků nepustí. Michal na Jezeře přijme vlak, pošle ho dál a lehá na matraci. Když se náhodou něco přiblíží, tak na něj zavolám, vstane a jde si hrát. A to dělá ještě dirigujícího dispečera mezinárodní lokálky odb. Jezero – Gavrailovo (BDŽ) – Rokytnice. Němci neznají stanici bez odjezdového návěstidla, takže po počátečních výkřicích Halt Bitte!!! již raději hlásím potřebu zastavení okamžitě po průjezdu okolo vjezdového návěstidla. Oživením bylo většinové roztržení osobních vlaků Michalovce – Karlštejn – Rokytnice na dva, kde obě soupravy naráz objížděly v Karlštejně.
V obězích bylo namalováno 35 (slovy třicetpět) poštovních vozů a stanoveny dva hlavní poštovní úřady. Poštovní úřad DR byl v Knotitz a Poštovní úřad DB byl v Ingolsdorfu. Nás zásoboval Poštovní úřad DB. Zásada provozu byla jednoduchá. Do každé stanice v layoutu poštovní vůz dvakrát denně, ráno a večer. K tomu byly rozneseny poštovní listy a vozy jsme taky nakládali a vykládali. Kapacita vozů byla stanovena na dva poštovní listy na jednu nápravu. Toto chtělo vidět, nemělo to chybu.
Poštu mezi DR a DB vozily rychlíky D 50 – 53. Všechny vlaky osobní dopravy měly v Karlštejně celní a pasovou prohlídku. Dokonce i Vindobona na Ext 133/134, což byl jediný dálkový vlak v layoutu, který cestou nepřepřahal. Takže jediné vlaky, které Karlštejnem projížděly, byly vlaky nákladní, což se většinově i dařilo.
Provoz byl organizován pomocí RGZM (elektronický dopravní deník) a po počátečních problémech byl dobře funkční.
Maďarské a bulharské moduly byly velice podrobně propracované.
Saša s Markem taky hlásí z Michalovců, že se nepřetrhnou.
A Matthias chodí okolo a září jako sluníčko, že může sloužit v Týnově, tentokrát DR.
Odjeli jsme 3 a 2/3 provozního dne se začátkem ve 4:00 a koncem ve 22:00. Začali jsme jezdit v pátek v 10:30. V neděli se skončilo přesně v poledne a po obědě jsme začali s balením. Odjeli jsme před pátou hodinou odpolední a do Prahy jsme bez problémů dorazili před desátou.
A zde nás přivítala otevřená garáž, v ní Sašova červená Felicie odemčená se spuštěnými okny, okolo moduly, vercajk, a nechybělo vůbec nic. Podle sousedky byla opravdu otevřená již od čtvrtka.
Bezpečnostní situace v Čechách se mi nezdá nijak špatná.
Příští Kömo 2017 je od 2. 8. do 6.8. Organizátoři sami navrhli, že již nebudou v provozu tři (a více) železniční správy, ale v příštím roce DB a DR (pak třeba DR + ČSD), snad to bude mít vliv na posílení provozu. Ovšem bavorští milovníci ČSD na to mají názor poněkud odlišný, tak uvidíme…
Petr Šimral
