Letošní, deváté, setkání nám vyšlo na státní svátek a podzimní prázdniny. A protože na tento víkend byla všude spousta akcí, neočekávali jsme moc návštěvníků. Navíc zaspala propagace muzea, která se objevila na jejich stránkách až 4 dny před akcí, takže naše očekávání se bohužel naplnila. I tak se na nás ale přišlo podívat necelých šest stovek zájemců. Není to množství, které známe, ale také to není málo. Jsou mezi nimi stálí návštěvníci, ale i ti, co se podivovali, že už jsme tam podeváté. Další se pro změnu ptali, jak to bude vypadat za rok. Obdivovali krásné moduly, hledali zvířátka, pozorovali provoz a spoustu z nich zaujal i grafikon, podle kterého mnozí poznali, kde zrovna pojede nějaká souprava.
Jako vždy koncipoval Michal layout do „účka“. Téměř polovinu zabrala opravdu nádherná úzkorozchodná trať, s mnohými detaily, která navazovala na cukrovar. Řepná kampaň na úzkorozchodce byla v plném proudu. Na zbytku „účka“ se pohybovaly osobní, nákladní a rychlíkové soupravy mezi Dírovem a Koncem světa normálního rozchodu. K zahuštění provozu jsme využili nedělního státního výročí a do provozu jsme nasadili soupravu „Masaryk“. A na žádost návštěvníků a k jejich obveselení byl nasazen také Leo expres. Nejčastěji v České Skalici pak často docházelo k setkání tří generací. Grafikon Míra koncipoval tak, aby se stále něco hýbalo, personálu bylo dostatek i ve všední dny, takže bylo opravdu na co koukat. Snad poprvé za devět let jsme i zaslechli: „jé, to je mašinek!“. 🙂 Tradiční byly poznámky, že nám jdou špatně hodiny, ale na to jsme již zvyklí. 🙂 Na všetečné dotazy jsme odpovídali buď my, nebo si odpovědi zájemci mohli najít mezi našimi informacemi na nástěnkách. Jako doprovodný program byly tvořivé dílničky, omalovánky mašinek a samozřejmě expozice muzea.
Setkání je již tradicí, je přátelské, pohodové. Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě setkání, stavění, bourání, provozu aj, ať už po celých pět dní nebo jenom pár. Prostě všem aktivním i aktivnějším 🙂 účastníkům za odvedenou prezentaci jejich koníčka i klubu Zababov, jejich volný čas, neutuchající radost ze zábavy pro veřejnost (i sebe) a ochotu si navzájem sdílet informace a rady. (A Honzíku, i když jsi na místě nemohl být, byl jsi tam jako vždy s námi!) Poděkování patří též Dobrovickým muzeím za pravidelné poskytování zázemí i služeb. Tak za rok na desátém setkání zase na viděnou!
Úzkokolejka
Doprovodný program
Provoz
Bez cukrovaru by to v cukrovaru nešlo
