Chenopodium aristatum L

Pod tímto trochu tajemným latinským názvem se skrývá rostlina, která má jisté kouzlo pro nás – (nejen) železniční modeláře vyžívající se ve ztvárnění krajiny co nejvěrnějším způsobem. Znáte ji z namačkaných krabic firmy Noch. Její anglický název je „Sea foam flower“ nebo „Wormseed“ (to mne obzvláště pobavilo – červičí semínko). Německý je „Grannen-Gänsefuß“ nebo ji říkají také „Seemoose“. Česky název je Merlík osinatý, někdy ve starší literatuře uváděn jako Merlík štětinkatý.

Jelikož ve svých modelářských plánech počítám s velmi hojným výskytem listnaté vegetace, hledal jsem způsob, jak levně a rychle vyrobit velké množství dobře vyhlížejících stromů. Když jsem poprvé uviděl „nochárnu“ (prvotní pracovní název), tušil jsem, že toto je cesta. Po roce zkoušek pěstování a výroby vzorků si troufám říci, že nastavené požadavky na produktivitu, vzhled i dostupnost splnil merlík nad moje očekávání. Ve srovnání se stromy z motaných drátů (brrr… kdo to zkusil, ví o čem píšu…) je produktivita minimálně dvacetinásobná a o vzhledu nemá cenu ani debatovat. Přírodu zkrátka umí nejlépe napodobit zase jen příroda.

Společným komplicem v celé akci se mi stal Tomáš Chren – neúnavný bojovník za prosazení merlíkových stromů do zababovské normy.

Dlouhou dobu jsme měli potíže s určením rodu, natož druhu. Pomohl až profesor Koblížek z Mendelovy univerzity v Brně. Rostlinu spolehlivě určil a tímto mu za to také velmi děkujeme.

Když už jsme věděli, jak se tato rostlina jmenuje, bylo zdánlivě jednoduché najít návod, jak ji pěstovat. Ale ouha! O merlících je toho na internetu celkem dost, nikoliv však co jsme potřebovali. U tohoto konkrétního druhu (a merlících obecně) nebylo nikde, jak je pěstovat. Zato bylo poměrně dosti informací, jak je hubit. To byla dosti podezřelá skutečnost – ale hlavně první stopa.

V době určování již probíhalo pokusné pěstování – dokonce na dvou místech. První laboratoř (označíme ji pro názornost skupina A…) byla založena na zahradě babičky mé ženy (která se pěstování ochotně ujala). Druhá skupina (říkejme jí třeba B) založila laboratoř na záhumenku Tomášovy tety. Obě příbuzné nás možná budou jednou proklínat.

Jak jsem již zmínil, internet byl na informace poměrně skoupý. Přesto se pár odkazů podařilo najít. Jasným potvrzením správného určení byl tento odkaz.

Další zajímavé odkazy si případně najdete sami. Za zmínku stojí jeden diskusní server, kde se asi na třech stránkách hádají dva němečtí železniční modeláři, zdali je Gänsefuß plevel, nebo rostlina státního významu… No nejsme jediní 🙂

Pro ty z nás, kteří se rozhodnete samostatně pěstovat, se určitě bude hodit pár informací, které jsem z dostupných zdrojů vybral:

• Merlíky jsou obecně vytrvalé, většinou jednoleté byliny (patřím také k zastáncům tábora odmítajícího termín „plevel“… tedy alespoň zatím…)
• Botanici znají přibližně 300 druhů, z nichž poměrně veliké množství roste i u nás (při pročítání literatury jsem byl překvapen, kolik z nich důvěrně znám…)
• Merlíky vyžadují hlavně dostatek světla, ale jinak jsou poměrně nenáročné. Náš merlík osinatý pochází někde z rozlehlých stepí Ruska a Číny, přirozený výskyt u nás ho literatura udává jako velmi nepravděpodobný (…no nic, každý se můžeme mýlit.)

Důležitým faktorem při pěstování je bohatost půdy, která má výrazný vliv na velikost rostlinek (viz výsledky skupiny A). Na hnojené zahrádce přeroste a značná část je tak použitelná jen pro větší modelová měřítka. Z našeho zkušebního výsevu bylo mnoho rostlin o vzrůstu kolem 30 cm.

POZOR – Z našeho hlediska je ale nutno uvažovat o střízlivém výsevu. Semena velikosti maku (velké rostliny jich prý obsahují až 500 000) mají velmi dobrou klíčivost po dobu 10 let (někde bylo uvedeno i 40 let!). Viz zkušební vzorek (semen bylo cca ¼ kávové lžičky – odhaduji, že se ujalo úplně všechno) vydal na 2 plné „odpadkové“ pytle úrody.

Mějte prosím toto na paměti, aby se klub Zababov nezařadil po bok nechvalně známého knížete Metternicha a jím zavlečeného Bolševníku velkolepého.

Pěstování

1)	Opatřete si semena. Já jsem vyklepal již zmíněné množství z krabice od Nocha. Vše co odpadlo a také jsem rozdrolil nějaké nepoužitelné kusy. Takže udělejte poslední kšeft Nochovi a semen máte dostatek.
2)	Koncem dubna vysypte semena na zahradu na nějaké slunné zryté místo. Není nutno přímo na vyhnojený záhonek, čím horší budou podmínky, tím lépe. Nesejte do skleníku – tam to neroste (viz zkušenosti skupiny B).
3)	O nic jiného se nestarejte (vyjma uzavření životního pojištění, neb Vás majitel/uživatel zahrady pravděpodobně zabije). Nehnojte, nezalévejte – zbytečná práce.
4)	Jakmile rostlina vyroste, vytvoří naše dobře známé palice a následně zčervená, promptně sklízejte. Jakmile ji necháte déle, palice začnou zasychat a vlivem počasí ztrácejí pro nás tolik potřebnou vlastnost – pevnost. Zelené rostlinky, které zůstanou pod otrhanými červenými, nechte být. Za pár dní také zčervenají. Jsem si vědom, že laikové budou mít s tímto bodem problémy. Pěstitelům „jiného“ druhu rostlin tvořící palice netřeba ale vysvětlovat, vědí dobře, jak špatně načasovaná sklizeň může padnout vniveč… Vy ostatní se jich zeptejte 🙂
5)	Nechte sklizeň dobře vyschnout (sušil jsem na půdě na starých síťkách proti mouchám). Následně uložte mimo dosah destruktivních biologických činitelů – zejména proti broukům, plísním, manželce, přítelkyni, matce, či jinému obtížnému hmyzu. Nepodceňujte vysušení – už po čtrnácti dnech jsem na vlhčích kusech pozoroval drobné mušky vyžírající měkké tkáně stonků. Po vysušení se mi osvědčilo uložení do plastového pytle, který jsem nafoukl a neprodyšně uzavřel. Materiál je značně hygroskopický, takže jakmile má k dispozici vlhkost, nabírá ji. Po výrobě stromů (zejména po nalakování) se riziko biologického rozpadu výrazně eliminuje, ale surové kusy je opravdu nutno chránit. U některých vyjmenovaných činitelů nepomůže žádné nalakování… 🙂
6)	Pak už nezbývá popřát Vám hodně úspěchů při výrobě stromů.

Uvítáme zveřejnění dalších zkušeností a poznatků z Vašich dalších výzkumů. Neváhejte a pište, jakmile něco nového objevíte.

Popisuji svůj postup, komu bude připadat, že „objevuji Ameriku“ nechť mne omluví – holt jsem poznamenán tím, že jsem nějaký čas zaskakoval na pomocné škole…

Při přebírání rostlinek jsem si vybíral kusy a rovnou rozhodoval, co za strom z ní chci modelovat. Každý strom má jinou anatomickou stavbu, které odpovídá nějaká barva kůry, síla kmene v poměru k velikosti koruny, zrnitost listoví a podobně. Jinak tyto znaky vypadají u buku, jinak u javoru a jinak u dubu. Popisovat jednotlivé druhy nebudu, ale je nutno podotknout, že merlík není použitelný na imitaci „větrolamových“ forem vzrůstu (topol, dub), převislých forem (smuteční vrba), bříz a spodního patra keřů, které ve vysokém lese žene za světlem. Zato buky, duby, javory, lípy, kaštany vykouzlíte jedna báseň.

Rostlinku jsem oklepal od nedržících semen (v prvním návalu vášně je schováte), pinzetou otrhal lístky a husté kusy protrhal. Odstranil jsem cca každou druhou větev. Vyjma solitérů totiž ve finále působí až příliš hustě. Otrhávání lístků je vhodné provádět v úplně vysušeném stavu. Je to poloviční práce. Další zpracování je vhodnější provádět na navlhčených kusech (sami uvidíte proč). Tady si trochu protiřečím, že? Psal jsem o nutnosti absolutního vysušení. Ano, to je třeba hlavně pro uskladnění. Při vlastním zpracovávání je ale dobré, aby rostlinky byly trošku navlhlé, protože se pak tolik nelámou. Já jsem to neřešil, protože mám v dílně poměrně vlhko, takže stačilo otevřít krabici den-dva dopředu a bylo to.

Po rozhodnutí, jak velký kmen chcete dělat, nacpěte do stávajícího tenkého kmínku nějaký kus ocelového drátku. Do duše rostlinky jde poměrně snadno až do maximálního možného průměru duše (dřeně). Když chcete dělat vysoký kmen, můžete kmínek směrem ke kořenům nastavit jinou „děravou“ travou. Já na to používám bylinu, která mě obtěžuje na zahradě a takto mi splácí dluh. Její jméno jsem nehledal. Je to obyčejný plevel a dělám z něj i spodní patro listnatého lesa a všelijaké keře (tzv. košťata).

Vyztuž z drátu je nutná, jinak na strom velmi brzy nastoupí těžařské společnosti a vy můžete začít znovu. Já na výztuže používám starý rezatý drát průměru cca 1 mm a na tenké vrchní průměry odstřižky z kytarových strun.

Pokud napojujete kmen, pojistěte jej kapkou lepidla. Touto metodou můžete perfektně vyrovnat i hrubě zkroucené rostlinky merlíku. Jednoduše je rozlámete v ohybech a navlečete na drát jako korálky.

Takto získaný kmínek je ale opticky velmi slabý. Strom by s ním dlouho nepřežil. Kmínek potírám hustým disperzním lepidlem (Titebond), které když je řídké a teče, zahustím polohrubou moukou. Namazaný kmínek (množství lepidla přibývá směrem ke kořenům) posypu hlínou přesátou přes čajové sítko. Pak za drát (který jste si ale ustřihli moc krátký, že?) strom píchnete do polystyrenu a necháte zaschnout. Tento postup opakujete 2x – 4x, dokud nedostanete požadovanou tloušťku kmenu. Když lepidlo steče na polystyren, jedině dobře, máte kořenové náběhy. Nemusíte je tedy extra dělat. Kořenové náběhy nevynechávejte, strom bez nich vypadá divně.

Udělat takovou barvu, aby opravdu seděla k reálnému odstínu kmene, není zrovna jednoduché a považuji to nejtěžší část celé výroby stromů. Já jsem použil postupy Velkého učitele Vládi Vacka. Lakuji akrylátem – co nejhustší barvou (asi jako hustá smetana) plus velký tlak v pistoli. Bohužel spotřeba barvy je takto docela vysoká – snad to někdo zdokonalíte. Barev nepoužívám jen jeden odstín, strom je lakovaný cca 3-4 odstíny za sebou. Používám zejména šedou jako základ, pak hnědý poprašek podle druhu stromu a na konec zaprášení temnou zelenou.

Já používám molitany od Tomáše Poláka, které všelijak kombinuji a míchám. Většinou si do nějakých nádob připravím několik odstínů a v nich potom připravené kostry stromů vyvaluji.

Lepidlo (opět Tomášovo) nanáším také starou pistolí, byť je větší spotřeba, práce jde od ruky. Při jeho aplikaci se snažím nezastříkat příliš kmínek a při obalování v molitanu ho také nekontaminovat. Nežádoucí listoví, které se na kmeni přece jenom objeví, potom setřu štětečkem.

Celý stromek po uschnutí stříknu znovu lepidlem.

No a dál už to je jasné… Tak hodně zdaru!