Ochoz u Brna

Reportáž ze setkání klubu Zababov

Ochoz u Brna, 3.-5. října 2003

Provoz modulového kolejiště N

***

O víkendu ve dnech 3.-5. října 2003 se v Ochozu u Brna uskutečnilo další provozní setkání klubu Zababov s moduly. Bylo to historicky první samostatná setkání pořádané příznivci velikosti N. A tak míře zmenšení této velikosti odpovídal nejen počet zúčastněných, ale také plocha potřebná k sestavení kolejiště 🙂

Nicméně bez ohledu na velikost, vše bylo tak, jak je při každém provozním setkání obvyklé. Jezdilo se podle grafikonu, všichni strojvedoucí měli k dispozici SJŘ, po sále byl do několika přehledně umístěných hodin rozveden modelový čas, po celém kolejišti byl proveden telefonní rozvod s napojením všech služeben, nákladní vozy byly do vlaků řazeny dle požadavků „zákazníků“ (poptávka po vozech generována pomocí programu Ship-It). Z provozního hlediska byly tři stanice většinu času obsazeny výpravčími, jedna stanice byla provozována podle předpisu pro zjednodšenou dopravu D3. Telefonování z této stanice dirigujícímu dispečerovi bylo zajímavým zpestřením provozu.

Výpravčí v Podolí měl vše pod kontrolou, přesto že Podolí bylo ještě dirigující stanicí pro Ondřejov a přilehlý úsek.
Zato výpravčí ve Starých Splavech vypadá, jako by marně hledal v GVD vlak, který právě přijel 🙂

Vzhledem k tomu, že velikost N zatím nedisponuje odbočkou ani odbočnou stanicí, byl motivem sestavy provoz na jednokolejné transverzále mezi dvěma skrytými nádražími (Brno a Staré Splavy), která znázorňovala další návaznou síť. Na trati byly dále dvě mezilehlé stanice – Podolí a Ondřejov (dirigovaná stanice). Motiv relativně jednoduchý, nicméně plně zaměstnávající po celé dva dny minimálně osm lidí (tři výpravčí, čtyři strojvedoucí dle turnusu, jeden strojvedoucí na záloze v Brně, rovněž plně vytížen).

Díky dostatečnému počtu traťových modulů mohly být mezi dopravnami velké traťové vzdálenosti, umožňující realistický provoz i dlouhých souprav. A tak přestože velká část modulů je ještě ve výstavbě a chybí jim finální úpravy zejména pokud jde o krajinu, mohli jsme se „kochat“ jízdou nákladních vlaků o několika desítkách vozů, ale sestavit i zcela realistickou rychlíkovou soupravu o délce osmi vozů, na kterou dle zpracovaných oběhů lokomotiv byla nasazena přípřež dvou „zamračených“.

Na setkání přijali pozvání i někteří N-kaři z jižní Moravy, kteří si tak s námi mohli zajezdit, okusit na vlastní kůži atmosféru setkání a zblízka si prohlédnout, co to vlastně ta modulovka je. A je pouze na nich, jestli se časem někdo z nich rozhodne k nám přidat. Podobná setkání otevřená N-kové komunitě bychom rádi uspořádali příští rok v Praze nebo v blízkém okolí.

Docela jistě bude možné vidět i takové nádherné motivy z našich tratí, jakými je například v Ochozu provozovaná osobní souprava „pater“s „bardotkou“.

Hosté se po dohodě mohli na kolejišti projet i se svými donesenými vozidly a tak při volných jízdách byly k vidění i takové kuriozity, jako tramvajová souprava na železničním svršku…

… nebo mimořádně nasazený historický vlak se zahraničními turisty. Snad jen ten vůz lehké konstrukce neměl být řazen hned za lokomotivou.

Na trať vyrazil i nehodový vlak, ale spíše pro pobavení účastníků než z nějakých vážných důvodů. Kolizí jsme naštěstí byli ušetřeni a to i přes to, že jednou se proti sobě na traťovém úseku mezi Ondřejovem a Brnem setkaly dvě protijedoucí soupravy. Naštěstí jde o přehledný úsek a oba strojvedoucí stihli včas zareagovat…

Všichni jsme si užili plné dva dny perfektní zábavy (že bychom přejmenovali Zababov na Zábavov? ☺). Přes den se jezdilo, večer se probíraly závažnější věci jako normy, výroba dalších modulů a stanic, plánovaní kalendáře setkání na rok 2004 apod. Měli jsme také hosty z ostatních velikostí Zababova. Někdo se stavil jen na skok, někdo přespal, někdo dokonce přímo z Ochozu poslal kolegům do klubové konference pár aktuálních snímků.

Takhle to vypadá, když se HO-kař
zkouší posadit pod N-kové moduly…

„S tímhle klíčem ten vagón
asi neopravíme!“

Nechtělo se věřit, když nastal nedělní podvečer, že už je čas balit a že všechno končí. Kolejiště bylo během hodiny rozebráno, moduly „nacpány“ do aut (do některých dokonce doslova) a po rozloučení jsme se všichni vydali do svých domovů od Brna až po Karlovy Vary. Teď nás opět čekají dny domácí práce, abychom při příštím setkání příjemně překvapili kamarády s pokrokem na svých modulech.

A tak na závěr této reportáže ještě pár „momentek“ z Ochozského setkání a zároveň pozvání zájemců na některou z našich příštích akcí, které bude na webu s dostatečným předstihem avizováno.

„Dej sem ten ovladač!“ Že by dispečer chtěl
vzít vše do svých rukou?

Někteří z nás měli na místě přísný dohled,
ale o to zodpovědněji vykonávali „službu“…

Věřte nebo ne, ale když z mašinky upadne malý šroubek,
moc obtížně se hledá. A to přesto, že se zapojili skoro všichni
přitomní. Jen škodolibý kolegové z větších měřítek
téhle fotce říkají „N-kaři hledají mašinku…“

Když Pavel zjistil,že u jednoho z přítomných modulů
nejsou předvrtány správné spojovací otvory,
ochotně se chopil vrtačky. Jeho postoj však cosi
napovídá o myšlenkách, které se mu honí hlavou,
jen kdyby měl „na dostřel“ majitele zmíněného modulu.


Tuto stránku připravil Dan Buchtela ve spolupráci s Pavlem Kvasnicou a Tondou Králem